Vlkodlak x upír 28

Usnul jsem téměř ihned, co jsme vyjeli. Ani mi nevadilo to příšerné drncání na kamenité cestě. Klidně jsem spal do doby než se mi zdál divný sen. Ležel jsem na sněhu. Byl jsem unavený, takže se mi nechtělo zvedat a rozhlížet se po okolí. Padající sníh mě zvláštním způsobem uklidňoval. Jen jsem ležel a díval se. Pak jsem se najednou propadl do tmy. Takový sen měl snad každý. Že padá a se škubnutím se probudí, protože se bojí spadnutí. Jenže já se neprobudil a padal jsem níž a níž. Nechtěl jsem padat a vší silou jsem dokázal pohnout jen jednou rukou, která mi zakryla výhled na vzdalující se světlo. V tu chvíli jsem se probudil s děsem v očích. Měl jsem levou ruku napřaženou vzhůru a slyšel jsem Hisagiho, jak na mě křičí. Nemohl jsem se hýbat. Nemohl jsem mluvit. Jen jsem se díval na svoji ruku, která byla pokrytá ledem. Led se rozprostíral všude okolo a byl spojený s mojí rukou. Hisagi mě pořád volal. Nedokázal jsem ho moc vnímat, protože jsem měl uši zcela pokryté ledem a nedokázal jsem pochopit, jak se to stalo. Když jsem se aspoň trošku vzpamatoval, zkusil jsem se hýbat. Bylo to těžší než jsem si myslel. Byl jsem hrozne unavený. Jako by mi něco vysálo všechnu moji sílu. Snažil jsem se, ale nepohnul jsem se ani o píď.

,,Hisagi-nii'', křičel jsem, ale odpověď jsem neslyšel. ,,Já tě neslyším!''

Křičel jsem a zároveň jsem lapal po dechu, protože mi hrozně vyschlo v krku. Najednou jsem uviděl, jak se dveře od kočáru na levé straně třesou, a pak následně byly vytrhnuté z pantů. Okamžitě odletěli do dáli a Hisagi byl v mžiku v kočáře. Něco mi povídal, ale nedokázal jsem poznat co. Moc rychle se pohyboval na to, abych mu aspoň něco mohl odečíst z úst a všechno co jsem slyšel bylo jen dunění. Když se konečně podíval na můj nechápající obličej, tak na mě ukázal a tou samou rukou vztyčil palec.

,,Jo, jsem v pořádku'', řekl jsem, ale on mě očividně neslyšel, protože si dal ruku k uchu a nahodil tázavý výraz.

Jak se zdá, tak jsem si jen myslel, že křičím místo toho jsem jen otevíral pusu. Hisagi si ke mě klekl a snažil se mi pohnout s hlavou. Jemně to očividně nešlo, tak to zkusil silou. Ta se osvědčila jako lepší způsob. Pěstí mi udeřil do hlavy a led kolem mé hlavy se rozpadl. To ovšem platilo i o mé hlavě. Jako by mi na hlavu z boku padl pět set kilový balvan. Myslel jsem, že už nic nevymyslím. Nedalo se totiž přemýšlet s tím rozdrceným, co mi v hlavě zbylo.

,,Dobrý'', zeptal se Hisagi a jemně mě hladil po hlavě. Řekl jsem mu spoustu sprostých slov, ale z pusy se mi nevydrala ani hláska. Naštěstí pochopil, že to asi dobrý není.

,,Teď se ti pokusím oddělat tu ruku z toho ledu'', řekl a zapřel se o ni. Led na ní pomalu začal křupat a nakonec mi ruka padla na tělo. Nečekal jsem to, tak jsem pozdě zatáhl svaly na břiše a vyrazil si dech. Lapal jsem po dechu a Hisagi se mi pořád do kola omlouval. A nepřestal s tím ani když mě dostal celého z ledu, protože mi musel dát pár ran do břicha, hrudníku a nohou. Můj bratr neumí být jemný. Řekl jsem si v hlavě, a pak jsem začal litovat chudáka Flursira staršího. Tak mě napadá, jak to mezi těma dvěma vůbec je? Kdo je ten dole a kdo nahoře? Nedokázal jsem si představit ani jedno ani druhé, za což jsem byl na druhou stranu velmi rád.

Hisagi-nii-san mě musel nést ven z kočáru, protože mě všechno bolelo a nebylo to jen tím, jak jsem zamrzl. Pak jsem si mohl prohlédnout kočár s koňmi. Koně ze sebe otřásaly kusy ledu a kočár byl jeden velký rampouch, kterému malé trny ledu trčely všemi směry.

Co to mám sakr* s rukou? Ptal jsem se sám sebe. Ten strom s ní něco musel udělat. Tak mě napadá, je to vůbec moje ruka?

,,Chvíli tady počkej, zkusím rozhýbat kola na kočáru'', řekl Hisagi-nii, položil mě ke stromu a šel ke kočáru, jako by se nic nestalo. Co to s ním je? Nemá být překvapený jako já? Nic si z toho nedělá... Bere to jako normální věc, která se stává.

Podíval jsem se na svoji levou ruku, kterou jsem teď měl před obličejem. Třásla se a já nedokázal ten třas nějak ovládat. Pozoroval jsem ji. Díval jsem se na ni tak úpěnlivě, že to vypadalo jako bych si s ní povídal, jako by mi odpověděla na mé otázky, které jsem si do teď položil. Nechápu to. Proč se Hisagi takto chová?

Podíval jsem se na Hisagiho, který se opíral o kola kočáru a nevypadal, že by ho nemohl roztočit, aby opadal led. Nejspíš cítil, jak se můj pohled otírá o jeho záda. Zamyšleně se díval do země, a pak se na mě otočil. Díval jsem se mi do očí. Jakmile se mi však do nich podíval, tak téměř ihned odvrátil svůj zrak.

,,Matka ti všechno vysvětlí'', řekl téměř šeptem a otočil kolem, za kterým odletěla hlína. Pak mě mlčky odnesl zpět do kočáru a zavřel za sebou dvířka. Ucítil jsem jak se kočár zhoupnul, když se posadil na místo kočího. Tentokrát neusnu. Díval jsem se na sedadlo před sebou a přemýšlel. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč se to stalo a co mi matka všechno řekne? Co je všechno?

Kočár jel pomaleji než předtím a to malé drncání mě kolébalo ke spánku. Najednou se mi zavřely oči. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem chtěl zůstat vzhůru. Když jsem otevřel leknutím oči, tak jsem měl zase zamrzlou levou ruku k zemi a nedokázal jsem s ní pohnout. Rychle jsem sebou škubl a kousky ledu popadaly na zem.

Byl jsem naštvaný. Z toho jak jsem byl vyčerpaný a z toho, že mi matka zase něco důležitého neřekla. Najednou se mi na ruce zase objevoval led. Dal jsem si ruku před obličej a pozoroval, co se bude dít, když si začnu hrát se svými emocemi. V jedné chvíli jsem se snažil být naštvaný a led se zvětšoval, pak jsem se uklidnil a led přestal růst. Pak jsem měl strach. V té chvíli se led dostal z podlahy až na strop. Škubl jsem rukou a led se rozpadl na malé části.

Když se mi zdál ten sen, tak jsem měl taky strach. Právě proto se to stalo. když tak nad tím přemýšlím. Kdy se mi naposledy zdál sen? Už hrozne dlouho se mi žádný nezdál a myslím, že to bylo i lepší. Pokud se toto stávalo i v minulosti, tak jsem musel být hrozba pro celý dům.

Pak jsem se zamýšlel nad tím jestli to Daren taky podědil. Když už jsme u toho děditství. Po kom bych mohl zdědit něco takového jako je zrovna led? Nebo je to tím stromem? Celou dobu jsem potlačoval svoji sílu ovládat led tím, že jsem ovládal vodu? Protože obě reagují na něco jiného. Vodu můžu ovládat jen tak, že jsem v naprostém klidu a uvolnění. Zato led reaguje na strach a hněv. Myslím, že bude hodně těžké místo klidu používat hněv, protože jsem se za celý svůj život příliš nehněval a strach jsem měl také málo kdy. Nechci ho používat. Nechci se na nikoho hněvat. Ne na tolik, abych to musel použít.

Přestal jsem myslet, protože mě začala hrozně bolet hlava. Byl jsem dehydrovaný, v krku jsem měl hrozné sucho i předtím a teď se ještě zvětšilo. Chytil jsem do ruky ze země kus ledu a začal jsem ho cucat. Otočil jsem se v oknu a díval se zbytek cesty ven. Přes ten led, který byl na skle jsem však skoro nic neviděl....