„-Sama vy jste přeci –Sama ne?“ nechápal Sai.
„Nejsem ani poloviční –Sama. –Sama o které mluvím je zakladatelka v naší vesnici tohoto titulu, moje předchůdkyně a mistr, mistr všech ve vesnici. Naučila mě vše, co umím a znám. Já tu mluvím o vědmě. O ženě, která tu byla a která před několika lety odešla společně s

Grand Line, ostrov Blue Sky, západní pobřeží...

Ucítil jsem, jak mi podklouzly nohy. Šel jsem ze svahu a než jsem stačil něco podniknout, tak jsem nešel, nýbrž se kutálel po štěrkovém kamení dolů. Tvrdě jsem spadl na zem a ujelo mi několik sprostých slov na adresu svahu. Poté jsem však strnul a protřel jsem si oči, jestli se mi to nezdá.
Ne, byl jsem zpět, zpět na tom místě, co před rokem. V Orochimarově doupěti v zničeném sklepení. Tam kde jsem před rokem potkal po dlouhých dvou letech poprvé Sasukeho. Podíval jsem se na místo, kde předtím stál, jako bych čekal, že tam i teď bude.

Překvapeně jsem zalapal po dechu.

„Narutóóó!“ zaječela ještě Sakura naposled mé jméno a poté všechno zmizelo v třpytivé záři mlhy.

***

Spadl jsem na břicho na tvrdou zem, odřel si celou tvář a vyrazil jsem si na chvíli dech. Pořád jsem cítil ten podivný chlad a vůni jahod. Namáhavě jsem se postavil.