Pak tu však bylo ještě něco. Byla tu ještě něčí chakra, ne to není dobře řečeno.
Chakra to nebyla, bylo to něco na ten způsob, ale něco jiného a tak mohutného a mocného, stejně velkého a mocného jako samotná síla země. Ne ta síla byla s tou přírodní tak úzce spjata, že se navzájem prolínaly, utvářely se, ale já jsem do svého nitra mohl vstřebat jen přírodní sílu. Přesto jsem cítil, jak kolem mě pluje, ne, cítil jsem, jak kolem mě proudí, teče. Teče, jako nějaká řeka, chladná nemilosrdná, schopná každého uchvátit, strhnout, ale zároveň dávající ochranu a život.

IKUTO

IKUTO

Dva týdny a já si už pomalu na vše zvykl. Na mě a Yoshiho.
Zavedli jsme si pravidla:
- ve škole se chovat slušně, normálně a navzájem se neprovokovat

Chtěl mi ji vrátit, ale já odmítla. „Sněz ji celou!“
Kakashi pokrčil rameny a znovu se zakousl do čokolády.

Najednou slunečnice přede mnou oživla. Otočila se na mě svým květem. Shýbla se k zemi a svým listem utrhla několik stébel trávy. Ta se pak změnila na listy papíru. Podala mi je a já je vděčně přijala. Na slunečnici přestala působit síla, která ji obživla, a už zase byla pouhou slunečnicí.