Když se k Sebastianovi dostal rozkaz od Ciela, stál na blízké skále. Ruce v kapsách a rozhlížel se po okolí. Nic nenašel. To bylo poprvé, co nenašel žádnou stopu. V duchu byl rozčílený, ale navenek vypadal naprosto klidně a vyrovnaně.
"Sebastiane, přijď!" ozvalo se mu v hlavě a on najednou věděl přesně, kam má jít. Už se chystal rozběhnout, ale za sebou uslyšel něčí kroky. Obezřetně se otočil.
"Á! Sebbíku! Jsem tak rád, že tě zase vidím!" vykřikla červená smrtka "Co ty tady děláš?" Myslel jsem, že je... mrtvý."
Sebastian si prohrábl vlasy na zátylku a nevinně se usmál.

Stála som na palube lode a prezerala si prístav Skrytej Hmlovej dediny. Na móle číslo pätnásť ma mali čakať štyria shinoby z Konohy, kam ma mali bezpečne dopraviť. Nevedela som, prečo mi otec objednal telesných strážcov, veď tú cestu by som mala zvládnuť aj sama. Ale keď tak rozmýšľam nad mojimi orientačnými schopnosťami a neschopnosťou ovládnuť akúkoľvek techniku môjho klanu, nieje nápad mať telesnú stráž až taký zlý.

Šach

„Počujte, ste matka ženy, ktorú milujem, preto Vám naozaj nechcem ublížiť, ale pokiaľ ma naštvete, tak za seba neručím. Je to jasné?!“ vyhrážal sa Satan, pre neho dosť nezvyčajným spôsobom.