Ahojte!
Jop, Akie zase nakopala múza, tak konečne som mohla po mesiaci dopísať tento špeciál. ^^"
Tééda, v takomto HORKU písať, to je nemožné ... Už potím krv a nie pot, nanuky sa minuly a do bazénu svieti žeravá guľa, čo si hovorí Slnko. =_=" Navyše sa mi šúpe celý chrbát, ako nejakému kaprovi. A že to kúše! =_=" Našťastie som ešte stále nestratila svoju obvyklú optimistickú náladu.
Nuž, užite si tento špeciál a Akie si ide nájsť pekný strom s poriadne tvrdou kôrou na škrabanie. ^^
Bye bye!

Ahojky!
Koniec apríla sa blíži, narodky som úspešne prekonala (Bože, zase o rok viac -.-") a dnes dopísala *ššššššššš* časť. Celú kapitolu som si zbytočne skomplikovala, aj keď som ju pôvodne chcela takú odľahčenú. Nuž čo, ale aj tak som spokojná. ^^ Len dúfam, že sa na mňa za ten koniec nenahneváte.
Skutočne ďakujem všetkým skvelým ľudom, ktorí si túto poviedku prečítali.
Táto časť je špeciálne venovaná špeciálnym ľudom: Seraphim, Widlicka, animelenik, Dasty Harst, TenTen-chan, Shima, Kara11 a Tereza Simickova. Ďakujem Vám za vaše komenty a chválu, veľmi si ich cením. Prajem príjemné čítanie! ^^
P.S.: Gomen za chyby. m(_ _)m

Ehm (-.-")
Tak po prvé, veľmi sa ospravedlňujem, že to tak dlho trvalo, ale tento mesiac sme toho mali dosť v škole, takže času hrozne málo. A po druhé, musím sa ospravedlniť za chyby. ^^" Nie na darmo mám štyri oči.
Naschvál nebudem hovoriť o dnešnej kapitole, >) len dúfam, že sa mi podarila, tak ako som si predstavovala. ^^
Prajem Vám príjemné čítanie a ešte, aby som nezabudla, tak veľmi pekne ďakujem za všetky vaše komentíky!
Bavte sa!

Asi po dvou letech se vracím ke svému prvnímu dílku, který jsem zde zveřejnila, totiž k sérii "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", abych dodržela svůj slib.
Tato má jednorázovka souvisí s touto sérií. Takové mé malé vysvětlení toho, co mohla Sakura v Nekropolské knihovně zažít... Lze ji však brát i jako samostatné dílko bez bližší návaznosti. Vždy mě zajímala oblast snů, přeludů a to, jaký vliv a propojení tyto věci mají na nás. Splétat se, být ztracen v tom, co je skutečností a co ne, je těžký problém... zvláště, když jde o život.
Jestliže Les ducha přijímal zoufalé lidi, ukazoval jim jejich bolest, trápení jejich duše, aby buďto upadly do věčného bloudění v něm, nebo nalezli cestu do Nekropole, cestu k božskému klidu a míru.
Nekropolská knihovna je podobným místem, živým organismem. Hledat v ní vědomostí, je rovné hledat je ve svém nitru, kdy výsledek nemusíte přečíst a rozumět tomu zrovna vy, není tak důležitý, jako samotná cesta. Může ukázat vaše nitro, vaše strachy, to co chcete... ale především ukazuje to, co musíte vidět, aby jste pochopili.
Doufám, že se tato povídka bude líbit, přeji příjemné čtení