Když něco získáme, něco tím ztratíme 02 ( SasuSaku)

Po pár dnech jsem se konečně dočkala a mohli jsme pokračovat v cestě, i když já s menšími komplikacemi a bolestmi . Byli jsme už na cestě.
„Do poledne bychom měli být v Mračné vesnici a pak se vratíme do Listové za jeden a půl dne,“ řekl chytrácky Naruto.
Díky tomu, že mě má Naruto rád, mi vzal batoh, není to od něj milý? Kvůli tomu mému zranění jsme se táhli jak šneci a to jsem jim furt říkala, že je mi dobře, no jo Naruto. Je pravda, že jsem měla bolesti, ale pravý shinnobi by to neměl dávat najevo.
Sasuke šel se mnou, abych se o něj mohla opírat kvůli té noze. Byla jsem vedle něj děsně nervní, což neulehčovalo situaci.
Najednou jsem se tak zabrala do svých myšlenek, že jsem vůbec nevnímala. Přemýšlela jsem, jaké to teď bude, je mi jedno, že uplynou roky a já na to zapomenu, protože na to se zapomenout nedá. Teď mě napadla otázka, pamatuje si aspoň něco?

Za pár hodin jsme byli už v Mračné vesnici, doprovodili jsme pana Fonga domů a šli se trochu občerstvit a napít ( nealko xD). Odpoledne jsme vyrazili, šli jsme stejnou cestou, ale utábořili jsme se jinde. Naruto se nabídl že mi postaví stan.
„To nemusíš Naruto, udělám to sama.“
„ Ale kdepak, Sakuro, jsi zraněná a měla by ses šetřit, že Sasuke?!“
„Ehm, jo, jasně,“ odešel si postavit svůj stan poblíž mě, což jsem se divila, ale očividně zabral Narutovi fleka.
Když viděl, kde si staví stan, okamžitě to v něm začalo vrout. Musela jsem se zasmát, rychle jsem však přestal,a protože to děsně bolelo. Když jsem se chytla bolestí za břicho, Sasuke se ostražitě podíval, jakoby si dělal starosti, což mě překvapilo, rychle jsem se otočila a už jsem se musela přestat smát.
Večer, když už v všichni spali, jsem se šla projít na čerstvý vzduch a sedla si na kámen v lese. Přemýšlela jsem ještě nad tou záležitostí a musela jsem se rozbrečet, jinak to nešlo. Někdo na mě položil ruku na záda, tím leknutí jsem nadskočila.
„Bože, Sasuke, vyděsil si mě!“ úplně se mi zrychlil tep, ne jen z toho leknutí, ale i z něho.
„Promiň, ale slyšel jsem, že tu někdo je, potřeboval jsem se ujistit…. Sakuro, co ti je! Řekni mi už konečně pravdu, co se děje, vidím na tobě, že se chováš jinak, že tě něco trápí! Furt se tváříš jak tělo bez duše, jako by si to nebyla ty! Prosím, řekni mi to!“
Nedokázala jsem to a musela jsem začít brečet, uplně se mi podlomily kolena. Sasuke mě zachytil, bouchnul mě přitom trochu do břicha.
„Au,“ skoro šepotem ze mě vyšlo.
„Sakuro, todle nejsi ty, něco tě trápí, proč se takhle ničíš,“ objal mě. „Prosím, řekni mi to!“
Koukla jsem mu do očí, ale nedokázala jsem to, já mu to nemohu říct
„Já… já nemůžu, nemůžu ti to říct, promiň.“ Vykroutila jsem se od něj a utekla k sobě do stanu, tam jsem chvíli brečela, ale nakonec sem měla oči tak unavené, že jsem usla. Rano jsem nikam nespěchala, jen tak jsem koukala do nicoty a snažila se mít prázdnou hlavu. Potom jsem se koukla na ránu od meče, vypadalo to už líp, ale stejně. Slyšela jsem, že někdo vycházel ze stanu, nejspíš Sasuke, bylo to blíž u mě, radši jsem nevylézala a jen se ve stanu poklízela, až když jsem slyšela, že už vstal i Naruto tak jsem vylezla
„Dobré ráno, Sakuro,“ mával mi Naruto. Mile jsem se na něj podívala.
„Ahoj Naruto,“ šla jsem se opláchnout, pak jsem si zabalila a za asi za hodinu, co se jsme se najedli, tak jsme vyrazili .
Bavila jsem se jen s Narutem, moc jsem nestála o to bavit se se Sasukem, když nemá páru, co se stalo, ani nic co se týče mé existence. Po poledni jsme se vrátili do Listové.
Naruto se mě ptal, jestli nechci doprovodit do nemocnice.
„Radši bych šla sama, ještě si skočím domů tak zatím. Ahoj.“ Šla jsem rychleji. Nechtěla jsem se nikde zdržovat. Bude to tak lepší, budu dělat to, co normálně každý den dělám.

Ráno jsme měli mít trénink, domluvila jsem se s Kakashim na pár týdnů oddychu kvůli tomu zranění. Koukala jsem na kluky a přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych byla se Sasukem , i když to byla celkem blbost na to myslet. Pro dnešek jim trénink končil a mohli jsme jít domů. Naruto mě jako vždycky zval na ramen, ale no je fakt, že teď jsem celkem chtěla být sama. Skoro celé dny jsem trávila doma a dělala jedno a to samé buď uklízela koukala nebo chodila na procházky.
Za pár týdnů mi bylo nějak častěji špatně, netušila jsem, co by to mohlo být, tak jsem šla za Tsunade-sama. Dělala mi různé vyšetření a co z toho nakonec bylo??
„Sakuro, mám pro tebe velkou novinu..“
„Novinu?? Jakou??“
„Ehm, Sakuro, jsi….těhotná!“ Vyvalila jsem bulvy zrychlil se mi tep a ja omdlela.
„Sakuro!!“ Slyšela jsem křičet Tsunade, ale už jsem nemohla nic dělat. Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli, nikdo tam kolem mě nebyl, byla jsem normálně oblečená.
Když mi došlo, co se stalo a co jsem slyšela, nemohla jsem tomu uvěřit, to se nemohlo stát, to nemůže být pravda. Za chvíli tam přišla Tsunade .
„Tak už jsi vzhůru? Výborně.“ Nevím, co je pro ní výborný teda.
„Jsi v pořádku?“
„Vy by jste byla??“
„Ehm, ty si nic nevěděla, nebo když jsi teda s někym spala, tak jsi musela, že tu ta možnost je, ne?“ Zavrtěla jsem hlavou.
„O tom jsem nikdy nepřemýšlela.“
„Aha, a kdo je otec? Beru to ze zdravotního hlediska na todle mi prosím odpověz.“
A KUA!! „Ehm, ja nemůžu, nechci, aby to někdo věděl a nechci, aby se to dozvěděl!“
„Sakuro říká ti něco lékařské tajemství? Jsi lékařský ninja a moje učednice, tydle věci by jsi už měla znát.“
„Já vím, ale stejně nikdo jiný se to nedozví ,ano? Je to přece jen víc choulostivé a myslím, že by to nikoho nepotěšilo!“
„Není to Naruto, že ne??“ vypadalo to. že se trochu zděsila.
„Ehm, to fakt ne! Je to Uchiha Sasuke.“ Vyvalila ne mě oči až jsem se jí lekla.
„CO??!“
„Hlasitěji by to nešlo?“ měla jsem připomínku.
„Ale, ale to znamená, že už to nebude vymřelý klan, a, počkat, ty jsi měla něco s Uchihou?“
„Jak se to vezme?? Byli jsme na mol teda, ja míň, to přiznávám, ale on nic neví, nic si nepamatuje, aspoň doufám, a nechci, aby to věděl, on mě nemiluje stalo se to jen kvůli tomu že jsme byli opilí. Nic víc v tom nebylo,“ trošku jsem zesmutněla protože jsem toho i litovala.
„A co budeš dál dělat?“
„Já.. já nevím, prosím Tsunade-sama, pomozte mi,“ kývla hlavou.
„Dobrá, budeš ještě chodit pár týdnů na tréninky a pak se nějak vytratíš schovám tě u sebe,“ musela jsem se rozbrečet.
„Děkuju.“
„Nemáš zač.. až ti bude líp tak můžeš jít,“ kývla jsem a ona odešla. Byla jsem tam tak maximálně ještě půl hodiny. Přemýšlela jsem o tom hodně, ale nemyslím, že bych to někomu měla říkat a vůbec ne Sasukemu, pochybuju, že by to přijal. Šla jsem pomalu domu a cestou jsem narazila na Naruta.
„Jé ahoj Sakuro, kam jdeš?“ zastavila jsem.
„Ehm, domů co ty?“
„Já? Jdu trénovat zítra na nás Kakashi chystá zápasy mezi sebou bude to zajímavý.. ehm nechceš jít se mnou trénovat??“ usmála jsem se na něj, ale uvnitř jsem se smála, byl celkem nervózní, co řeknu.
„No nic nemám takže proč ne.“
„Bezva, můžem ještě nabrat Sasukeho, co říkáš?“
„Co? Proč?? Vždyť můžeme trénovat jen my dva, ne??“
„Ale Sasuke je taky hodně dobrý, víš.“
„Ehm, víš co, jdi se Sasukem sám, teď jsem si vzpomněla, že Tsunade-sama po mě něco chtěla, tak zatím uvidíme se zítra na tréninku.“ Tak a rychle jsem zdrhla k sobě domů
„Uff.“

Ráno jsem se učesala oblíkla a šla jsem na trénink. Jako vždycky tam byl už Sasuke a… Naruto? Co tam dělal tak brzo Naruto? Divila jsem se.
„Ohayo, Sakura-chan!“ křičel už na mě z dálky, zamávala jsem a stoupla si tam k nim.
„Ach joo, kde se Kakashi tak fláka zas!!“
„Jako by jsi ho neznal, Naruto,“ odpověděla jsem mu, za chvíli tam přišel sensei.
„Ohayo, cestou jsem se zdržel na…“
„To je lež!!“ křičeli jsem všichni najednou.
„Ha ha ha.“

Šli jsme na louku v lese, kde jsme měli mít ty zápasy.
„Tak děcka, teď vás rozdělím, jak budete bojovat… takže Sakura začne s Sasukem a … Naruto bude bojovat s tím, kdo vyhraje.“
Já a Sasuke? Fajn, to zvládnu, už jsem stejně rovnocenní soupeři od doby, co jsme se neviděli, jsem hodně zesílila, nenechám se odstrašit jen proto, že čekám jeho dítě.
„Fajn, můžem začít,“ řekla jsem. Sasuke se trochu podivil, ale přistoupil. Koukali jsme se do očí, byl v klidu stejně jako já.
„Fajn, tak začněte.“ Sasuke odhodil svůj meč.
„Proč ho odhazuješ? Stejně vyhraju.“
„To si myslíš?“
„Já to vím.“
Začali jsme bojovat, jen tak jsem uhýbala jeho útokům, ale on těm mým taky, i když používal Sharingan, byl to velmi vyrovnaný souboj, trval skoro celou noc! Kakashi i Naruto to všechno sledovali, když mě zasáhl Sasuke, tak jsem se už vážně naštvala a dostal ode mě velkou pěstí a zasáhla jsem ho odletěl celkem daleko. O
kamžitě jsem tam běžela byl ještě na zemi, vypadal jako.. tehdy když. Ne, nemůžu na to myslet, když jsem nedávala pozor podkopl mi nohy .
„Sakra!“ ještě než vstal, jsem ho taky podkopla, vlezla jsem na něj a začala mu dávat pěst,í nevím proč, ale začala jsem brečet, bylo to snad kvůli němu, kvůli tomu, co bude?
V tuhle chvíli jsem byla, jako kdybych byla vedle, jako kdybych byla bez všech smyslů, brečela jsem, vím, že jsem i něco křičela, jen nevím co, jedina jistá věc byla ta, že jsem ho furt mlátila, pak mě někdo zachytil.
„To by stačilo, Sakuro,“ to byl hlas Kakashiho a KUA asi jsem se nechala unést.
„Uklidni se Sakuro.“
„Už jsem klidná, puste mě,“ vytrhla jsem se mu. Koukla jsem se na Sasukeho, jaksi ležel na zemi byl hodně zbytý.
„Naruto postarej se o Sakuru, ja vezmu Sasukeho do nemocnice!“ sedla jsem si pod strom za chvíli tam přišel Naruto.
„Co to do tebe vjelo Sakuro? Proč jsi na Sasukeho křičela, že ti to neměl dělat?“
„Co?“ koukla jsem na něj uslzenýma očima.
„Co ti udělal?“
„To není tvoje starost Naruto.. promiň, ale už musím jít!“ šla jsem jen tak pryč, nebránil mi. Jestli je to proto, že jsem tak zřídila Sasukeho?? Hmm nebudu se s tim zabývat. Každopádně musím do nemocnice. Věděla jsem, že tam bude Tsunade, ale když jsem jí viděla.
„Měla by ses naučit ovládat Sakuro, jasný?!“
„Hai Sensei… Jak je na tom?“
„No, má pár zlomených žeber a pěkně zmlácený obličej, ale přežije to.“
„Díky bohu.“
„Kakashi mi řekl, co jsi tam na něj křičela!“
„Já se omlouvám, ujeli mi emoce, je mi to líto.“
„Mě to řikat nemusíš.“
„Vakarimašta.“ Ach jooo jsem totální pako! Jak mi mohli takhle ujet nervy.

Koukla jsem do Sasukeho pokoje, byl tam sám a ležel a viděla jsem, že ho Tsunade nevyléčila, že by to udělala naschvál? Abych ho vyléčila?? Todle ji nezapomenu.
Vstoupila jsem do pokoje. Sasuke byl v bezvědomí, takže to mělo i svou výhodu, přišla jsem k jeho posteli, dala nad jeho rány ruce a začala jsem ho hojit. Za pár minut se mu zranění zlepšila. Za chvíli přišel i k sobě, začal se vrtět.
„Lež klidně!“ řekla jsem mu a on mě poslechl. Najednou jsem se cítila nějak mdlo, ale furt jsme ho léčila, byl už úplně uzdravený. Otevřel oči, ale na to jsem už tak velký pozor nedávala, začala se mi točit hlava, najednou jsem vyprskla krev a upadla na zem.. Všechno se mi začalo černit před očima, slyšela jsem jeho hlas, jak volal o pomoc, cítila jsem, jak mě zvedá a pak už jen tmu, nic víc.
Když jsem se probírala, ležela jsem opět v nemocniční posteli, pomalu jsem otevřela oči, viděla jsem Tsunade.
„Co… Co se stalo?“
„Neměla by jsi mluvit Sakuro.. spotřebovala jsi jen nějak moc chakry, pak ti to ještě vysvětlím, ale teď spi!“ zavírala jsem oči když slyšela ten hlas.
„Bude v pořádku?“
„Ano, chvála bohu ještě chvíli a mohla by zemřít, co to s ní sakra bylo.“
Sasuke? Ja jsem se Sasukem na pokoji?? Měla jsem na myšlení moc otupělé smysly, takže jsem zase procitla spánku.