Ano, a toto je skutečně konec mé povídky, nikoli však Doktorova příběhu... Podle všeho, ač Doktor neměl žádnou vůli žít, nakonec uposlek prosby své ženy a vybral si další ze svých třinácti životů, aby těsně posléze mohl poznat Rose Taylor.

Nejsem takový znalec Doktora Who, vlastně jsem viděla pouze nové série, ale rozhodně až budu mít čas tak plánuji se podívat i na ty staré. No, takže se může moje povídka trochu rozcházet se starými sériemi, protože se opírám jen o ty nové, nicméně nezapomínejte na první pravidlo "Doktor lže", navíc v celé sérii je docela dost rozporů, takže kdo ví, jak to vlastně bylo?

Fanfiction, která vypráví o poslední časové válce, o tom jak došlo k tomu, že Doktor zabil všechny svoje lidi, a vysvětlující i to, proč byla poté devátá verze Doktora citově vyprahlá. Nejen však to, vysvětluje i jiné povahové rysy nových Doktorů, jejich jednání i výroky.

Na rozdíl od klasické předlohy Doktora Who, které do těžkých témat vsunuje vtip až dětskou naivitu a hravost. Tato fanfiction operuje převážně s těžkým tématem a dramatem a komiky je tam oproti seriálu jen lehký odvar. Není to asi klasické ztvárnění Doktora, na které jsme zvyklí. Těžko bych do tématu hrůz války, volby mezi špatným a horším, oběti, otázku, co je správné, definici božství a dialogu o morálce zabudovala dětskou naivitu a hravost. Samotného Doktora nepřestavují jako bloudícího božského poutníka. Nijak ho nezbožňuji, i když bude mít jako vždy za úkol zachránit celý svět. Doktor v mé povídce je obyčejný člověk, nebo bych spíš měla napsat mimozemšťan, který ztratí veškeré své iluze i vše ostatní a zbyde mu jen jeho věrná kamarádka -modrá budka-.

No, takže jedna HP ff. Předem se musím omluvit, protože nejsem skalní fanynka Harryho Pottera, tak nevím třeba některé informace do detailů.
Avšak nezdálo se mi to tak špatné... to však posuďte vy.
Je to takový pohled na Voldemorta trochu jinak. Snažím se pochopit, proč by ničil kouzelnický svět, když mu byl vlastně hrozně drahý a vysvobodil ho ze sirotčince, a jiné nesrovnalosti.
Voldemort ve skutečném díle mi připadal příliš tak průhledně zlí a to mi vadilo. Nikdo přeci není čistě zlí, nebo dobrý. I když sama nemám ráda, když se v povídkách překrucují charaktery postav, tady jsem to možná udělala já. Ne, vlastně asi ne, jen jsem nabídla pohled do jeho duše.
Pohled do duší jako byl zhřejmně on s paralelou například i v našich skutečných dějinách... třeba na Hitlera.
"Cesta do pekel je roubena samými dobrými úmysly."
Jak zlověstné mohou působit slova: "Pro vyšší dobro?"