Teplo z jeho saka se nemohla vyrovnat teplu z jeho paží. Slzy přestaly téct a oči jsem měla otevřené dokořán z toho šoku. Objímal mě, on mě objímal. Chlad deště, pochmurná atmosféra a bolestné představy mě donutily ho taky obejmout. Dlaně jsem měla na jeho žebrech a jeho košili jsem sevřela pevně do pěstí. Je to ani ne rok, co se s tím snažím smířit, ale nikdy jsem se nikomu tak neotevřela.
„Musí existovat možnost, jak se to vyléčí,“ říkal to spíš do větru, než mě.
„Je, ale u mě je to padesát na padesát. Přestěhovala jsem se tady k vůli jednomu novému doktoru, který s tím má už bohaté zkušenosti. Chodím na chemoterapie a už jsem dostala od rodiny část kostí dřeně, ale mé tělo se s tím i tak nevypořádalo. Má krev má Rh- a tady není nijak běžná, abych našla správného dárce. Už nějakou doby jsem zapsána na čekací listině na dárce, ale zatím je to marné.“ Vysvětlila jsem mu kratší verzi mého případu, a zhluboka si vzdychla.
„Dozvěděla jsem se to, když jsem náhodou šla na krevní testy. Nepřišli na to pozdě, ale nepřišli na to hned. Rodiče a hlavně děda se málem zhroutili. Taťka, mamka a já jsme velmi cestovali, jestli aspoň někde nenajdeme vhodného dárce, vše zbytečné. Rodiče…, po genech mám jejich krev, ale i když jsou to pokrevní příbuzní, naše shoda je jen o něco větší než polovina, mít sourozence vše by bylo lepší. Mé tělo kostní dřeň mamky odmítlo.“ Už jsme nebyli v objetí, ale cítila jsem se, jako bych mu dlužila vysvětlení. Nevím proč, jak můžu vědět, že když se ve třídě přetvařuje, že mu můžu říct můj příběh, nebo aspoň větší část.

Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh
O pár hodin později

Předmluva:

*** Kasshy

Cítil jsem zvláštní vůni a vítr mi čechral vlasy. Pootevřel jsem oči a viděl, jak pode mnou ubíhá krajina. 'Co se to …?'
„Tak probereš se už, nebo ne?“ ozval se za mnou naštvaný hlas. Otočil jsem se a v tu ránu jsem byl čilý jako ranní rybička.
„K-Koukimi!“ Vyděšeně jsem se opřel o ruce a málem sletěl dolů.
Naklonil se mi k uchu a zlověstně řekl: „Jestli se chceš, tak moc rozplácnout o zem, s božím potěšením ti pomůžu.“ O jeho slovech jsem ani na chvilinku nepochyboval.