Vlkodlak x upír 16

Červenal jsem se z Shinova pohledu, ale napomáhalo k tomu i to příšerné vedro, které bylo v místnosti. Když jste zvyklý žít desítky let v skoro padesáti stupňových mrazech. I Darenovi bylo horko. Začal si stahovat oblečení a kňučel, že mu nejde dolů. Odvrátil jsem pohled od Shina na Darena a pomohl jsem mu vysvléct teplý kabát. Já jsem si jej sundal taktéž a odhalil tak černé sako, kalhoty i boty zpod kabátu. Daren na sobě měl bílou košilku s tenkou zelenou vestou a černých kalhotách. Skoro jsem nevnímal, že teď stojím uprostřed sálu přeplněného obyvateli obou zemí a všichni čekají, co bude dál.

Vzal jsem si Darena do náruče a chytal se jít uklonit se králům. Usmál jsem se na Shina, který mi vzal kabáty a chtěl jej obejít, ale ještě předtím někdo pronesl: ,,Pche, tak tomuhle říkají chlap? Spíš by se hodil do postele jako náhražka ženské.''
Byl jsem zvyklý na to, že se mi vždy posmívali za moji tvář. Ale toto bylo opravdu urážející. Nejen, že urazil mě, ale i můj rod, můj původ. Zasmál se vlastnímu vtipu a někteří se k němu přidali. Jenže mě to vůbec směšné nepřipadalo.

,,Jak se opovažujete'', řekl Shin, kterého to také dosti namíchlo. Cítil jsem, jak se Daren třepe hněvem. Netušil jsem, že by někdo dokázal mluvit takto. Pak už se přidali všichni za mnou. Šum byl veliký a přidali se k tomu všichni. Jen jsem čekal, kdy začne křik i od králů.

,,Všichni držte ústa zavřená nebo vás prohodím zdí'', zařvala výhružně královna Meria a všichni upíři se uklidnili. Věděli, že její slova nejsou řečena v žertu a od doby co se vrátila, tak se ji všichni bojí i vlkodlaci za mnou se zklidnili. Teď jediné, co mi dělalo starosti byl Daren. Hněval se. Hodně se hněval.

,,Ší. Uklidni se zlatíčko'', šeptal jsem mu do ouška a kolébal jsem s ním ze strany na stranu. Políbil jsem jej na hlavičku a zase mu šeptal, že se má uklidnit. Daren se mě stále křečovitě držel s obličejem zaraženým v mém hrudníku. Když jsem byl v jeho věku, tak jsem se dal snadno naštvat, protože Daren měl před týdnem narozeniny a jeho tělo jej musí bolet. Roste mi před očima a já to ani nevnímám. Jako asi každý rodič.
Když jsem se obrátil k tomu upírovi, který vyslovil ty hnusná slova, tak se stále smál a díval se na mě s vítězným úsměvem a svraštěným obočím. Bylo vidět, že je starší než já a jeho dlouhý vous mu léta ještě přidává. Šlo však vidět, že se nebojí otevřít si ústa a někoho urazit. Musí být buď blázen nebo někdo z velice silné rodiny jako je ta moje. Stál vedle toho upíra, se kterým se hádal otec a vypadali jako příbuzní, až na ty vousy. Ten druhý je měl perfektně oholené. Jejich oči zářili stejným opovržením a jejich tmavě hnědé vlasy byli stažené stuhou dozadu.

,,Pusť se mě Darene'', řekl jsem tomu tvorečkovi na mé hrudi. Podíval se na mě s nechápavým pohledem. Já jsem se jen na něj usmál. Ten úsměv byl šibalský. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Daren pochopil a najednou se na jeho obličeji objevil úsměv. Obrátil jsem se k Shinovi, který nevěděl, co říct.

,,Prosím odpusťte jeho-'', nedořekl to, protože jsem mu dal Darena před obličej.

,,Pohlídáte mi ho prosím'', řekl jsem s krásným úsměvem. Shin byl zmatený, nevěděl, co zatím vším stojí. Vzal si do náruče Darena a čekal, co se bude dít. Najednou se ozval až ďábelský smích. Byl to Heronin smích. Věděla, že teď upír přešel tu tenkou lajnu mého hněvu.

,,Tak a teď se připrav, že budeš mít rozbitou tu svoji příliš ukecanou hubu'', řekla Herone a zasmála se někde z houfu za mnou. Pak se ozvala i královna Meria: ,,Dieli dej mu, ať už přestane s těma blbíma kecama!''
Od královny bych takové povzbudivé a nespisovné slova nečekal, ale vypadá to, že nejsem jediný, koho tu štve. Šel jsem k upírovi a zastavil se naproti němu.

,,Pche, co by jsi ty mohl-'', nečekal jsem až vysloví další hnusné nadávky. Ještě jsem se plně nezotavil z úplného uvolnění. Mám teď všechny zábrany, které jsou však velmi slabé, takže se dají snadno prolomit.

Zavřel jsem oči a cítil jak se jedna zábrana za druhou postupně ruší. Otevřel jsem oči, teď už však sněhově bílé. Mé vlasy mění svoji barvu na bílou, uši se mi přesouvají na horní stranu hlavy, mění svůj tvar a rostou na nich černé chlupy. Na kostrči mi vyrašil ocas s černou srstí. Země pod mýma nohama se začala propadat a kolem létaly bílé obláčky páry. Obláčky se začaly formovat a po chvíli vypadaly jako vlk, se zářícíma očima. Sledoval jsem pohled toho upíra, jak v jedné chvíli byl zaskočený a v té druhé se opět usmíval. Ví, že kdybych jej zabil, tak by byla opět válka.

Ten malý vlk, který byl po mé levé straně se začal zvětšovat. Rostl do doby, než dosáhl ke stropu. Já stál pod ním a soustředil se na vlka nade mnou. Vlk se chvíli díval na toho upíra, který najednou ztrácel všechno své přesvědčení, že se mu nic nestane. Poté vystrčil zuby a nadechl se. Poté zařval takovým způsobem, že se roztříštilo všechno sklo. Chvíli bylo ticho a potom se vlk rozplynul. Bylo to jen varování. Já jsem ztratil hodně síly, ale ještě mi něco zbylo na rozbití lebky.

Vyskočil jsem z mlhy a stanul před upírem, který mě nazval ''náhražkou ženské''. Přiložil jsem si nehet ukazováčku k palci. Dal jsem ruku před upíra a než se stihl vzpamatovat, tak jsem švihl ukazováčkem. Upír odletěl od původního místa daleko za sebe a udělal krásný oblouček. Jeho nejspíše bratr, který se hádal s otcem na mě zaútočil svými pěstmi, ale já se mu s klidem vyhl a udělal to samé, co předchozímu upírovi. Oba dva se zastavili až na zdi naproti jejich odstřelu mým ukazováčkem.

,,Neměli byste posuzovat podle fyzických vlastností, ale podle síly, kterou má jejich duše'', řekl jsem a otočil ze zpět od těch idio*ů, kteří neví, co je skutečná síla...