„Dobrý den, slečno.“ řekl muž a zavřel za sebou dveře. Eve k němu přiskočila a objala ho. Winry to celé pozorovala a přemýšlela, proč má ten muž masku.

Zavřely se dveře. Winry se o ně opřela a ještě malou chvíli poslouchala zvuk chaosu a nepokoje. Byla překvapena, co dokáže jedna vražda vykonaná jedním mužem.

Jako každý den vstal voják, oddaný armádě, z postele. Ne, že by se mu dvakrát chtělo, ale něco ho prostě probudilo. Pohlédl ven z okna. Zahleděl se do probouzejícího města a vzdychl.

Když se k Sebastianovi dostal rozkaz od Ciela, stál na blízké skále. Ruce v kapsách a rozhlížel se po okolí. Nic nenašel. To bylo poprvé, co nenašel žádnou stopu. V duchu byl rozčílený, ale navenek vypadal naprosto klidně a vyrovnaně.
"Sebastiane, přijď!" ozvalo se mu v hlavě a on najednou věděl přesně, kam má jít. Už se chystal rozběhnout, ale za sebou uslyšel něčí kroky. Obezřetně se otočil.
"Á! Sebbíku! Jsem tak rád, že tě zase vidím!" vykřikla červená smrtka "Co ty tady děláš?" Myslel jsem, že je... mrtvý."
Sebastian si prohrábl vlasy na zátylku a nevinně se usmál.