Pak tu však bylo ještě něco. Byla tu ještě něčí chakra, ne to není dobře řečeno.
Chakra to nebyla, bylo to něco na ten způsob, ale něco jiného a tak mohutného a mocného, stejně velkého a mocného jako samotná síla země. Ne ta síla byla s tou přírodní tak úzce spjata, že se navzájem prolínaly, utvářely se, ale já jsem do svého nitra mohl vstřebat jen přírodní sílu. Přesto jsem cítil, jak kolem mě pluje, ne, cítil jsem, jak kolem mě proudí, teče. Teče, jako nějaká řeka, chladná nemilosrdná, schopná každého uchvátit, strhnout, ale zároveň dávající ochranu a život.

Odrazil jsem se od další větve. V hlavě jsem měl tisíce myšlenek. Do poslední chvíle se mi do Nekropole nechtělo, ale zrovna teď jakoby mě něco táhlo.

IKUTO

Dva týdny a já si už pomalu na vše zvykl. Na mě a Yoshiho.
Zavedli jsme si pravidla:
- ve škole se chovat slušně, normálně a navzájem se neprovokovat

Ráno mě vzbudí nesnesitelné třeštění hlavy.
„Já jsem včera musel zase vypadat,“ zamumlám si pod nos.