Strašně moc se omlouvám, že mi tahle kapitola trvala tak dlouho a doufám, že mě za to neukamenujete!! Jsem poněkud v depresi, kvůli nemoci co mě přepadla, nebo spíše kvůli té příšerné léčbě, která je kvůli tomu nutná :'( Doufám, že se to nijak neprojeví na téhle povídce a doufám, že vás potěší, že je o trošku delší, než předešlé kapitolky
Dále doufám, že se vám zalíbí konec této kapitolky, který pravděpodobně vznikl především díky Sarkas123, které patří mé díky za její podporu, společně s Adriann vážně vám strašně moc děkuju!!!
Užijte si tento díl a příští se pokusím přidat co nejdříve

Omlouvám se za malou odmlku, nicméně tento prodloužený díl by vás mohl trochu uspokojit
Pokud se vám tento dílek líbil, skutečně mi to potěšilo a ocením jakékoliv komentáře.
Arigatōgozaimashita (ありがとうございました)

ps: Další díl očekávejte během následujícího týdne

Pokud vás tato povídka zaujala a zajímali by vás další díla ode mne, můžete nahlédnout sem:
Povídky by Selina

Pavel je ztrápený z rozchodu s Ondrou a v tom psychickém vypětí má řešit další záležitost, která ho straší ve snech... Není se co divit, když z toho bude chudák celý na rozsypání... tak mu držme palce, aby to všechno přežil se zdravým rozumem
tato část je zase v délce, jak je u mně obvyklé, tak vydržte číst až do konce

Další kousek Pavlova života je tady. Nevím co bych k téhle části napsala. Jen asi - čtěte a udělejte si závěr sami... prokoukl konečně Ondru?