Tento díl jsem věnovala z větší části rozložení citů a celkovému vztahu mezi Sayumi a osobou, která je pro ni víc, než jen pouhou osobou.
Přestože možná někomu přišel tento díl poněkud moc upjatý a možná posmutnělý, chtěla bych poznamenat, že se nalezne mnoho dalších, ještě výrazněji smutných chvil než je tato, přesto nepostradatelných.
Tento příběh je vyprávěním o životě člověka, který prožil trpké chvíle, ale místy i ty krásné. Někdy stačí i to maličko k tomu, aby nás to dokázalo povzbudit a povznést se nad ostatní smutné chvíle, na které bychom nejraději zapomněli.
Stejně tak i Sayumi dojde, že i toho mála si musíme cenit a opatrovat jej, protože bez něj bychom neměli vůbec nic.
Snad se vám tento díl líbil a bude to tak pokračovat nadále
Arigatōgozaimashita (ありがとうございました)

ps: Další díl očekávejte během následujícího týdne

Pokud vás tato povídka zaujala a zajímali by vás další díla ode mne, můžete nahlédnout sem:
Povídky by Selina

Co k tomu říct? Stejně to nikdo nečte, tok co, že? Šupky dupky a bude tady zanedlouho konec. Pořád se musím odhodlávat to sem vůbec dávat, když tahle povídka není žádaná, ale...
Je to fuk, když jsem se do toho pustila musím to dokončit.
Nevím proč, ale nějak se to celé roztahuje a ty příběhy kolem a kolem prostě musejí mít konec.

PS: Mějte prosím pevné nervy a trochu shovívavosti.

Tak máme tady pokračování. Kdo poctivě četl, ví, co se v minulé části dělo. Naštěstí jsem to přežila bez úhony, nikdo mně neukamenoval.
Pavel se dal konečně jakž takž dohromady, ale pořád tu máme pár věcí nedořešených. Co bude s Petrem? Co bude s Ondrou? Jak to všechno bude dál? Čítejte a uvidíte.
Přeji příjemné čtení.

Další část je za námi a já upřímně doufám, že potěšila alespoň někoho

ps: Další díl očekávejte během následujícího týdne

Pokud vás tato povídka zaujala a zajímali by vás další díla ode mne, můžete nahlédnout sem:
Povídky by Selina