V tomhle příběhu nečekejte moc fantazie, je to pouze příběh jedné rodiny uprostřed tragédie…
Příběh byl napsán podle pravdivé události (určitě si všichni pamatujete belgickou tragédii-autobus, který se vracel s dětmi z lyžáku naprosto nepochopitelně narazil do tunelu...) Tak tato povídka je o tom…
Jméno Emma a Johan Molemans jsou pravdivá. Vzkaz na pohledu je stejný jako originál.
(Vše bylo napsáno po večerních zpráv a při velice smutném filmu, na který koukali naši, tak se nedivte to celé je velice depresivní…)

Vystoupal jsem na kopec a zadýchaně se zastavil. Hory mi učarovali už kdysi dávno… Mají v sobě drsnou a přesto dechberoucí krásu.
Ostré rysy skal mírnili trsy barevných horských květin. Nebe bylo zářivě modré a vzduch je tak neuvěřitelně čistý, až to bolí. Přesto jsem jej nadechoval plnými doušky.
Zavál vítr. Sledoval jsem jeho proud díky okvětním plátkům jakési květiny. Tančil po kamení a točil se sem a tam. Unaveně jsem si otřel zpocené čelo.
Už na tyhle tůry pomalu přestávám stačit.
Nicméně mi přinášejí klid a úlevu od běžného života…
Znovu jsem se vydal na cestu. V turistice jsem nacházel úlevu od žalu již dvacet let…