Zdravím, tady je Dyami-chan a Sparkie! Tohle je díl, který je zároveň roztomilý a trochu nudný.
Ale což, každá kapitola nemůže být plná zvratů a kjůty kjůt shounen-ai scén. Místo toho tu máte takovou... jak to nazvat... podprahovou romanci. Pochopíte, až si přečtete =D
Zjistila jsem, že Sparkie se... trochu zvrhl... před ním byla má nejdelší dokončená povídka 42 stránková a nedokončená 80 stránková. Sparkless má už stran skoro 140 a pořád vím, jak bude pokračovat a končit. Nevím, co to je!! Mám předvymyšlený děj, spíš takovou kostru, ale stejně to funguje a já ještě neměla žádný větší blok!! To určitě dělají ty komentáře. Lepší než redbull, než doping!!
Mám dobrou náladu a víte proč? Nedávno jsem se zmiňovala, že jsem kuchařsý neumětel a dnes jsem se rozhodla to risknout a pokusit se něko uklohňat. Los padl na perník... a on se povedl! Vážně se povedl, že mi ani starší sestřička nevěřila, že jsem ho dělala sama! Hahaha! Pomalu ale jistě se blížím ke svému ideálnímu já!!
Chtěla bych vám poděkovat za povzbudivé komentáře. Kdybych vás měla vypisovat všechny, asi bych tu byla ještě zítra, takže vy ostatní se neuražte, když jmenovitě poděkuju Dasty Harst, šalince (Prostě zbožňuju tvoje tečkované komentáře" Vždycky se u toho řehtám jak blázen!), kiliene, Akie-chan, Alicandě, mishaelqe, seraphim... uf, vás ale je, holky... Widlicce, Yuki Yamako a i všem vám ostatním.
Těšte se na další kapitoly, já se těším na komentíky ♥

Jsem průhledná jako izolepa. Nekvalitní izolepa! Protože několik čtenářek u minulé kapitoly už uhodly, co se stalo.
Ano, je to bohužel tak *smrk, smrk* U téhle kapitoly jsem bulela jak želva, protože jsem udělala nezbytné k tomu, abych alespoň trochu vystihla Nanamiho pocity. Ten den jsem byla navštívit po dlouhé době dědův hrob. Už je to šest let, ale stejně to pořád bolí. A myslím, že tenhle pocit každý chápe. Už zase popotahuju. Jsem hrozná.
K téhle kapitole: jak jsem říkala, je smutná, Nanami dostává ránu za ránou, ale Seiji se pokouší mu to ulehčit a je přitom strašně roztomilý. Tu "postelovou" scénu jsem vymyslela a byla jsem z ní naprosto unesená. Takže se snad bude líbit. Nanami se nám rozbrečel a mě je ho strašně líto. Proč mučím své charaktery? To netuším. Člověk by je zabalil do deky a utěšoval.
Chci Seijiho domů. ♥ S konečnou platností na Nanamiho žárlím. Přiznávám se, být na Meičině místě, tak udělám to, co ona na Nový rok.
Chmm... co ještě dodat? Včera jsem dopsala burácející 31. kapitolu. Dostala jsem se do ráže, ale byla jsem poslána spát, takže jsem se uprostřed noci vykradla, z počítače vytáhla flashku se Sparkiem a jelikož ségra nebyla doma, potají jsem tu kapitolu dopsala na notebooku pod peřinou =D
Zjistila jsem, že propadám depresi, když čtenáři nekomentují. Mám pocit, jako kdyby se jim to nelíbilo a neměli k tomu, co říct...
Potřebuju cukr. Asi jdu ztrestat ten kýbl zmrzliny, co je v mražáku.
Užijte si to, drahoušci ♥

Tak jo......tak a Riku už je v New Yorku....co bude dál?? Jak najde Naokiho???Přeci jenom New York není malinká vesnička xD.....
PS: pod textem je překlad anglických vět.....no nejsem zas až tak dobrý angličtinář tak doufám, že tam nemám moc chyb

Tááák po dlouhé době se zase něco ode mě objevuje (to víte, dovolená ) ...

Titi, Cassi, Kasdeya i Cresil budou muset napnout všechny svaly a mozkové buňky, jestli budou chtít přežít tenhle masakr. Ke slovu se navíc přihlásí dávná krev a na povrch vyplují ztracené pravdy. Jedna záhada bude rozluštěna a na měsíční světlo se dostane jistý týpek, kterého by jste nechtěli potkat v zapadlé a temné uličce ... vlastně, vůbec ho nechcete potkat A mezi Cassielem a Kasdeyou navíc vznikne nová neproniknutelná stěna.
Suma sumárum, tu bude víc vysvětlování než akce, ale i tak je to celkem nabyté