Oficiálně nejsmutnější kapitola ever. Bulela jsem u ní jak želva. Máma se mohla strhat smíchy, když jsem jí vysvětlovala, že je to kvůli tomu, že zrovna píšu hodně smutnou kapitolu povídky.
Ale zároveň je to kapitola, kde se stane něco, co jste asi nečekali. Nebo možná čekali, ale nečekali jste, že se to stane takhle... =D
Nezapomínejte, že máme pořád dvě kapitoly do konce. Ještě se tam něco musí stát!! =D
Už bych zase brala prázdniny. Škola mě naprosto ničí. Dneska jsme psali první písemku z němčiny (BIG EPIC FAIL!!) a domů jsem se dostala až v půl sedmé. Po devíti hodinách školy, klarinetu a rozšířené výtvarce jsem pak seděla v kuchyni a naprosto jsem si užívala chvličku klidu, kdy jsem se cpala pizzou a nemusela nic dělat... wááh... už sem jen přidám tuhle kapitolu a asi jdu spát. Anom přesně tak! =D
Zrovna si dávám maličkou pauzu v psaní, abych si trochu odpočinula a nabrala nové nápady. Mám pocit, že jsem ve Sparkiem vypotřebovala všechny shounen-ai nápady a scény... hrůzný pocit =D
Máme tu další dvě ilustrace! Některé z vás je už vyčmuchaly (což upřímně nechápu =D), ale pro vás ostatní ZDE! a ZDE! <- K té druhé... Varuji vás. Předem. Pak si nestěžujte =D
Užijte si tuhle kapitolu a... neplačte.

Moc se omlouvám!! Nějak jsem nestíhala, takže povídka je tu se zpožděním. A to není vše... Je velmi krátká, a to z jednoho jediného důvodu. Nemohla jsem jí dále rozepsat, takže toto je vlastně předposlední díl. Ovšem ten poslední mám již dopsaný, takže když si o něj řeknete, tak vám ho sem dám.
A pokud si o něj nepožádáte, vydám ho až příští týden.
No povídka téměř končí, a já doufám, že se tento předposlední díl, této kraviny, bude někomu líbit. ^^
Ještě bych chtěla poděkovat Hlavka14, Sakura.Kato a Aranis za jejich komentáře! A tento díl je vlastně věnován jim.

Konečně je to tady! Ano, je to tady!!
Okrem toho, že se bude dořešovat Yuu, se tu skutečně objeví yaoi. Nečekali jste to?! Skvěle!!
Poslední díl končil velkým WTF!! Tenle nebude o nic lepší. Ale víte, co je nejhorší? Že jeden kus zápletky mi kdosi už uhodl. To jsem tak předvídatelná? T_T
Pokud jsem byla trochu nervözní ohledně dialogů v minulých kapitolách, tak tady mám ego nabušené až to není zdravé! Tohle je podle mě ta nejlepší kapitola! Ano, oficiálně vyhlašuju třicet sedmičku svou nejoblíbenější kapitolou!! Hňahňahňahňahňa!
Vůbec nevím, co do těch pozznámek píšu.
V původním návrhu měl Yuu Homuru postřelit, ale nakonec jsem se nemohla smířit s tím, že Seiji by jen o vlásek unikl smrti. Fňuk. Takže jako spousta dalších nápadů i tento upadl v zapomnění a byl zakopán na hřbitov vyřazených nápadů =D =D
Už musím končit. Za konec téhle kapitoly mě opět ukamenujete. Ale to je jedno. Jen pěkně komentujte ♥
EDIT (4.9.2011, 0:26) - Sparkless je oficiálně dokončen!

A JE TO TADY! Konečný střet! Dámy a pánové, pohodlně se usaďte, máte před sebou nejdelší kapitolu!
Je to jedna z kapitol, na které jsem doopravdy pyšná. Miluju bojové scény. Rvačky, jáááj! Ale je těžké to popsat nějak přehledně, obzvlášť když bojuje víc lidí a ještě přitom stíhají přemzýšlet nebo dělat dvojsmyslné narážky. Až do poslední chvíle jsem si nebyla úplně jistá, jak final battle bude vlastně probíhat a jak bude vypadal dialog, ale o no se to jako vždy vyvinulo tak nějak samo, takže doufám, že se vám bude líbit, a kdyžtak mě upozorněte na opakující se slova, kdybyste si něčeho všimli. Ono totiž u bojových scén je problém, že třeba krev nemá synonymum...
S hrdostí a smutkem oznamuji, že právě dopisuji poslední kapitolu Sparkieho. Tři měsíce práce jsou u konce. Ale nezoufejte. Vy si ještě čtyři kapitoly počkáte... dobře, to neznělo tak povzbudivě, jak jsem chtěla, ale po Sparkiem přijde druhá série a nějaká další povídka, i když mám pocit, že jsem na Sparkieho vypotřebovala všechny nápady. No uvidíme ♥
Jakpak vlastně bylo ve škole? (Slováci pomlčí. Vy hajzlíci se flákate až do pondělka!! To je podpásovka!!) Já už si vypěstovala upřímnou hrůzu z profesora bižule. I já, Dyami-chan, před ním lezu pod lavici a modlím se o konec hodiny. Vyzbylo totiž na mě místo PŘÍMO NAPROTI NĚMU!! Dělí nás asi metr stolu a lavice a já mám pocit, že mě každou chvíli přetáhne ukazovátkem, psychopat jeden. Jediné štěstí je, že bižuli mám vcelku ráda, tak mi snad nic neudělá... ale už mám v plánu jeho povahu zapracovat do další povídky!! =D Inspiraci musíte bárt všude!
Ale vy si užijte kapitolu a pěkně komentujte. Já jen doufám, že mě za ten konec neukamenujete. ♥