Buhůůhůů... věděla jsem, že to přijde, ale netušila jsem, že nad tím strávím tři dny a rudá budu až za ušima. Ano, mluvím o yaoi scéně.
Fňuk. Od té doby, co překládám Koisuru Boukun se nějak neženu do podrobnějších popisů. Možná proto, že tam si těch "Are you turned on?", "You're so hard!" a různých šplíchavých sfx užila víc, než dost. Takže nečekejte popsaný každičký učvachtaný detail i s popisem barvy... bože, červenám se, jen na to pomyslím! *EPIC FAIL*
K téhle kapitole: Tohle je jedna z těch kapitol, kdy už byste mohli cítit to napětí. Zatím neteče žádná krev ani slzy, ale jen si počkejte. Zatím tu máme další nepovedené vyznání a naznačení přátelství mezi Seijim a Sayuri. Ne, není to mrcha, co se snaží ho odloudit od Nanamiho. Prostě budou časem kamarádi.
Trošku se mi začínají vymykat z rukou dialogy. Místy trochu postrádají smysl a jsou tam zbytečná slova... *povzdech* ...vážně dialogy mi vážně nejdou. Tady se pokouším omezit humor na minimum, ale nejde to. Je mi (skoro) šestnáct, bez sarkasmu bych nepřežila!! <- Zlé alterego mi šeptá do ucha: Ale mnohem líp bys vycházela s lidmi, kdybys do nich v jednom kuse neryla!!
Nuž nic... s tím asi nic nenadělám. Snad ještě dodám, že za chvíli nám začíná škola a my jsme už dostali rozvrh. Máme ho na internetu a já po jeho přečtení propadla depresi. V úterý budu ve škole tvrdnout do pěti kvůli záhadnému předmětu "Matematika P", které mám spolu s dvouhoďkou infule na odpoledku. A ve středu budu mít -ano, čtete dobře- pět hodin výtvarky. Dvě vyučovací ve škole a pak ještě tři další hodiny v umělecký. A když připočítám rozšířené hodiny v pondělí... letos se ukreslím k smrti.
Doufám, že vedle školy a kroužků budu mít ještě čas na psaní. <-Just kidding, radši propadnu ze zemáku než abych přestala psát.
To už myslím stačí, tohle není můj deníček!! Čauky mňauky a užijte si kapitolu ♥

Vyzbrojila jsem se plechovkou ananasového kompotu a pomalu, ale jistě Sparklesse dopisuju! Je to smutné, je to žílytrhající, ale nezbytné...
Chtěla bych vás upozornit: Poslední kapitoly naberou pořádný spád! Vlastně dalších sedm kapitol bude z půběhu tří dnů. Bude tam víc detailů, víc dialogů, kapitoly budou delší, smutnější a na zamylšení (alespoň doufám). Končí taky ty epizodní díly, kdy se v jednom dílu řešila jedna věc a v dalším jiná. Taky už nebude žádný vatový díl. Připoutejte se, protože teď to pojede z kopečka!
V dílech, tímhle počínaje, taky budete mít větší chuť mě i hlavní hrdiny zabít. Takže varuju předem...
Ale přímo k tomuhle dílu: je to dlouho očekávaný díl. DLOOOUHO očekávaný díl. Víc prozrazovat nebudu, protože vím, že vy ty dodatky stejně čtete ještě před kapitolou samotnou. Jediné, co napovím je, že tam není sex, takže se zbytečně netěšte.
Víte, co je největší šok, který může spisovatel prožít: Když otevře flashku, na které má přes dvacet různě rozdělaných prací a objeví se nápis Zařízení neobsahuje žádné soubory. Měla jsem pocit, že mě trefí. Rychle jsem vyškubla flashku z počítače a vrazila jí tam zpátky doufajíc, že se tam všechno objeví. Táta totiž čachroval se zásuvkami, když zapojoval lampu a já se zděsila, že se mi flshka vyformátovala, když počítač necitelně vytáhl ze zdi.
Díky bohu tam všechna data byla a já si zase jednou oddechla. Bylo to nejdelších třicet vteřin v mém životě =D
Jdu si otevřít ten ananas a jdu psát.
Ještě varování: Připravte si kapesníky, ano?

Hohohó. Je zábava se dívat, jak čtenářky padají šokem, když jim bez varování naservírujete žhavou líbací scénu... ~^__^~
Ne, už vám to dělat nebudu. Možná. Uvidím. Jak budu mít náladu... hihi... <- Když je vedro, jsem škodolibá.
Včera jsem se v psaní dostala k závěru. Pofňukávám, protože už jen pět kapitola a bude The End. Ale zase teď se vyřádím jako nikdy. Kapitoly se mi protahují, takže třeba 34 (myslím) má místo obyklých čtyř A4 stran šest. A další kapitoly budou ještě delší, abych se vešla do té čtyřicítky. Už to mám promyšlené.. ha! Píšu jako divá!!
Už se těším na zimu. Chci zimu! Nechci se sprchovat několikrát denně, abych se nelepila k nábytku a nechci dělat to "Ááách!" sotva otevřu lednici!!
Ale k téhle kapitole: Řešíme minulou "akci" a Seiji už je tak blizoučko, že by ho člověk něčím přetáhl po hlavě... A Hibiki se konečně dočká alespoň malé kompenzace za svou trpělivost. To mi připomíná... prosím, nenechte si pohled na něj zprznit, ať už Dasty a seraphim stvoří cokoliv (myslím to v dobrém, ale stejně...) Chjo... chudáček Hibiki...
Nuž nic, užijte si kapitolu a těšte se na další...

Takže čo dodať, som nesmierne rada za kometáre. Moc, moc, moc ma potešili. Až ste ma donútili plakať od radosti. Takže vám ďakujem a pridávam ďalšiu časť. Tuto to už zájde dalej, možno až príliš ako sa dočítaťe. Bola by som to pridala aj skôr ale nejak som sa k tomu nemohla donútiť. No, Mikko to trocha preženie a Taoki tak nepriamo začne pochybovať o svojej orientácií. A ešte niečo nechala som sa tu uniesť Jonjou Romantikou...^^