SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Série

Ukončení novým začítkem 5: 2. část Zbylá pravda na střeše

Teplo z jeho saka se nemohla vyrovnat teplu z jeho paží. Slzy přestaly téct a oči jsem měla otevřené dokořán z toho šoku. Objímal mě, on mě objímal. Chlad deště, pochmurná atmosféra a bolestné představy mě donutily ho taky obejmout. Dlaně jsem měla na jeho žebrech a jeho košili jsem sevřela pevně do pěstí. Je to ani ne rok, co se s tím snažím smířit, ale nikdy jsem se nikomu tak neotevřela.
„Musí existovat možnost, jak se to vyléčí,“ říkal to spíš do větru, než mě.
„Je, ale u mě je to padesát na padesát. Přestěhovala jsem se tady k vůli jednomu novému doktoru, který s tím má už bohaté zkušenosti. Chodím na chemoterapie a už jsem dostala od rodiny část kostí dřeně, ale mé tělo se s tím i tak nevypořádalo. Má krev má Rh- a tady není nijak běžná, abych našla správného dárce. Už nějakou doby jsem zapsána na čekací listině na dárce, ale zatím je to marné.“ Vysvětlila jsem mu kratší verzi mého případu, a zhluboka si vzdychla.
„Dozvěděla jsem se to, když jsem náhodou šla na krevní testy. Nepřišli na to pozdě, ale nepřišli na to hned. Rodiče a hlavně děda se málem zhroutili. Taťka, mamka a já jsme velmi cestovali, jestli aspoň někde nenajdeme vhodného dárce, vše zbytečné. Rodiče…, po genech mám jejich krev, ale i když jsou to pokrevní příbuzní, naše shoda je jen o něco větší než polovina, mít sourozence vše by bylo lepší. Mé tělo kostní dřeň mamky odmítlo.“ Už jsme nebyli v objetí, ale cítila jsem se, jako bych mu dlužila vysvětlení. Nevím proč, jak můžu vědět, že když se ve třídě přetvařuje, že mu můžu říct můj příběh, nebo aspoň větší část.

Dodatek autora:: 

Druhá část dalšího dílku. Co se týče předchozích komentářů snažila jsem se odpovědět přímo na vaše otázky. Jestli je její léčba nebo ne, snažila jsme se to pohledat ohledně její krve a podobně, ale jestli by tomu mohlo být opravdu tak, na tu znalost bych musela vystudovat asi medicínu Laughing out loud U mě z hola nemožné Laughing out loud Je to psané trochu absurdně, ale snad se vám aspoň ta představa místy bude líbit. A místo smutku, jsem tam dala trochu LOVE. Jinak už VÍM jak to skončí Tongue

Pro hrdost Tvého srdce 3- Upír a člověk- kluci v akci

Podíval jsem se tedy do ledničky, co tam mají. Musím říct, že takový sortiment jsem tedy nečekal. Bylo tam maso na steak, zelenina a nějaké marinády, které nevypadaly vůbec špatně.

Dodatek autora:: 

Vím že jsem dlouho nepsala, ale vyskytlo se pár neočekávaných událostí při nichž jsem jaksi ztratila možnost dál pokračovat a ještě přiznám se že chuť taky vymizela ale rozhodně děkuju každému kdo tento díl okomentuje a bude mu stát za to si to přečíst Wink Smile

Démoní Lord Země - II.

Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh
O pár hodin později

Příběhy stříbrného měsíce - Oni 1 - Tvář

„Hej, Tsuki! Podej mi džber!“ zavolala žena z kuchyně.
„Už jdu!“ odpověděla jí asi šestnáctiletá dívka s čokoládově hnědými vlasy. Přispěchala ze dvora s dřevěným vědrem a postavila ho vedle statné ženy.
„Nechceš nějaké onigiri?“ zeptala se jí starší žena s úsměvem. Dívčin úsměv jí byl dostačující odpovědí. Sotva jí ho žena podala, pořádně se zakousla do vařené rýže vytvarované do trojúhelníku a obalené do listu jedlé mořské řasy známé jako nori.

Dodatek autora:: 

Nechce se mi to zdržovat a uploaduji to sem teď Wink

Už jsem se o tom někde někomu zmiňovala, povídka na kterou jsem musela "studovat" a dohledávat si historická data a další informace (občas to byla práce pro vraha ... Tired ). Dokonce jsem to vzala až tak vážně, že jsem si sepsala osnovu a držela se jí Big smile (to jsou mi novinky), ale k samotnému příběhu.

Vše začíná v období Edo, jmenovitě jeho části nazývané dobou Genroku, do příběhu nás uvede mladá oiran Tsuki, která by se i pořádnou oiran stala, kdyby v jejich domě U Sedmi sakur neřádil démon, nebo je to člověk? V téže době do zábavní čtvrti Shimabary zavítá i čtrnáctiletý chlapec Shiro, který rozhodně není obyčejným chlapcem. Během jeho pobytu se dozvídá o prokletém domě a přímo pod jeho nosem se stane vražda. Shiro se pustí do vyšetřování, ale co ho na konci toho přesně čeká?

Jak tohle vzniklo? To už přesně nevím, vím jen to, že se mi tenhle nápad prostě zrodil v hlavě a při čtení mangy Ushio & Tora (recenze sepsána zde na A-M) jsem načerpala nové nadšení a v příběhu pokračovala. Příběh nese detektivní a hororový nádech, ale berte to s rezervou, je to vůbec první "vážná" povídka o kterou jsem se pokusila. Byla fuška ji sepsat, zvlášť když se chci držet historie jak jen to jde. Hlavně se chci zaměřit na mytologii, folklór a něco i ze skutečné historie.

Na konci máte slovníček použitých pojmů a menší vysvětlivky. Snad se vám to bude líbit Smile

Démoní Lord Země - I.

Předmluva:

Inky - kapitola 26

*** Kasshy

Cítil jsem zvláštní vůni a vítr mi čechral vlasy. Pootevřel jsem oči a viděl, jak pode mnou ubíhá krajina. 'Co se to …?'
„Tak probereš se už, nebo ne?“ ozval se za mnou naštvaný hlas. Otočil jsem se a v tu ránu jsem byl čilý jako ranní rybička.
„K-Koukimi!“ Vyděšeně jsem se opřel o ruce a málem sletěl dolů.
Naklonil se mi k uchu a zlověstně řekl: „Jestli se chceš, tak moc rozplácnout o zem, s božím potěšením ti pomůžu.“ O jeho slovech jsem ani na chvilinku nepochyboval.

Dodatek autora:: 

Inky je zpátky a s ním i celá banda.
Neříkejte mi, že jste této povídce vystrojili pohřeb ... oh, well ... vzhledem k "pauze" by mě to nijak nepřekvapilo XD Zaručeně však mohu zaručit, že povídka bude dokončena a to v rozsahu dalších dvou kapitol - poslední a epilogu.

Tak na co se máte po dlouhé době těšit? Fanynky Koukimiho si přijdou na své, přiblížíme se k branám Joukai-Tenu (Koukimiho domovu) a odhalíme další záhady a "šokující" pravdy, Inky a Ryu pokračují na své cestě za Kasshym a Michale nám kousek odhalí své plány, ale jen maličko Smile (to si necháme na příště Laughing out loud)

Ukončení novým začítkem 5: 1.část Pravda na střeše

„Tak ty jsi fakt něco. Myslela jsem si hned ze začátku, že budeš nějaká arogantní k***a, ale tohle už je i na mě příliš. Ne jen, že jsi první den přišla do třídy skoro jako trhan, druhý ses musela upravit, abys všechny okouzlila, no a ten třetí…, to sis musela přivést nějakého starého páprdu a ještě se přede všemi oblizovat se svým přítelem co?“ Jak začala mluvit, tak jsem ji hned ignorovala, ale potom co jsem uslyšela něco o dědovi a Tsukimu, už jsem se sotva držela. Prostě jsem neříkala nic a nehty zarývala do lavice s tichými slovy: „Ať už konečně zvoní.“
„Tak panenka mě bude ignorovat jo? Nějaká namyšlená princezna, no ne?“ Otočila se ke svým přítelkyním a zase se do mě začala navážet. Musím to strpět.
„Že by se nás bála,“ začala se smát nepříjemná černovláska.
„Taky má proč,“ přidala se k ní brunetka a blonďatá Enriko jim vše odkývala s rukama složenými na hrudi. Otočila jsem se k oknu a dívala se na šedivé nebe. „Asi bude pršet,“ pomyslela jsem si.
„Tak to ne,“ uslyšela jsem hlas Enriko a potom hned rychlé kroky směrem ke mně. Oči jsem měla stále namířené ven, jenže jsem z části viděla postavu s čokoládovými oči a krásně až zlatými vlasy k žebrům. Nestála mi ani za pohled a přála jsem si poprvé od doby, co jsem zjistila, že už nemám čas na rozdávání, ho urychlit.
„Ty jedna namyšlená ****,“ její slova mě nějak nerozladila, až její čin. Zvedla nohu a nechutně kopla do mé lavice, že se za ní dal slyšet jenom nechutný pískot.

Dodatek autora:: 

Tak jo, pravda je na konci, díl je na dvě části. A doufám, že vás tím trochu navnadím, a popravdě. Sama nevím jak to skončí Wink

Marionette - Kapitola 1.

Uživatel >Marionette< se připojil do konverzace.
Uživatel >Helois< se připojil do konverzace.
>Helois< Čauky, mňauky, Mari-kún!
>Marionette< Zdravím.
>Helois< Bude konečně ta pohádka? Minule jsme to zabalili ještě než jsi začal *fňuk*
>Marionette< Ty jedna zvědavá… proč tě to vlastně tak zajímá?
>Helois< No proč, proč?! Strašně ráda se šťárám v něčí minulosti.
>Marionette< Jo, ahá.
>Helois< Navíc chci vědět, jak ses s tím svým bojfrendem dal dohromady!
>Marionette< Chjo… asi nemám na výběr, co?
>Helois< Už jsi mi to slíbil! No tak, nenapínej, nenapínej! A nevynechej jediný detail, kapišto?!
>Marionette< Tak fajn… vlastně o celé začalo…

Dodatek autora:: 

Čauky mňauky~
Moc ráda bych řekla: Dlouho jsme se neviděli, ale bohužel je to jen týden od vydání poslední kapitoly Sparklesse. Ale i tak... ráda vás zase vidím, protože jsem zpátky s novou sérií. Ano, je to tak, mezi Sparklesse a Sparklesse:Double Bang vložím tu slibovanou sérii, abyste si mohli dopočinout od té kjůtovatosti Nanamiho a Homury ♥
No a tak je tady Marionette! Je to.... s**t... ne, dobře, úplný s**t to není, ale zatím tak vypadá. I když Sparkie taky začínal jako krávovina. Uvidíme, v co se Marionette zvrtne. Od Sparkieho se liší v několika detailech. Je to sprostší, protože hlavní hrdina není žádný andílek (né, že Homura ze Sparklesse byl), ze začátku se tam hodně šolíchá het, ale nebojte... ono se to v to yaoi zvrtne. Marionette asi taky nebude tak nevinná. Hodlám to trochu přitvrdit.
Taky způsob vyprávění je jiný. Jak jste si všimli, hlavní hrdina chatuje, ale vy čtete verzi na jakou jste zvyklí. Není to moje pověstné Přes o... později..., ale lepší než jen holé kapitoly.
Doufám, že alespoň zlomek vás báječných čtenářek, které jste si oblíbily Sparkieho, okusíte Marionette a nepošlete mě s ním do háje, protože první díl je fakt... na koleni psaný, bez plánů do budoucna =D Uvidíme, co vymyslíme. Každopádně... jsem tu a moc se těším na první reakce ♥

Ukončení novým začítkem 4:Polibek na veřejnosti

Dech se mi zastavil, když jsem zrovna myslela ne to čudného blonďáka.
Tsukiho plné rty se dotýkaly těch droboučkých mých. Vlasy jsem měla rozprostřené na potahu postele a on se rukou vzpíral hned vedle nich. Oči jsem ze šoku nemohla zavřít, a tak blízko jeho tváře jsem ještě nebyla.
Když jsem si myslela, že má Tsuki dokonalou tvář, tak jsem si to opravdu jen myslela. Jeho tvář nebyla dokonalá, byla božská, jako by ji vytesali andělé. I přesto jsem vážně nečekala, že mi ukradne první polibek. Možná jak jsem byla mála, jsem chtěla být jeho princeznou, ale teď už je jiná doba. Co si mám myslet a dělat, když nevím na kterém místě mám srdce, i když teď tluče jako zvon.
A proč jsem zrovna musela myslet ne něj?
Místo tváře Tsukiho se objevil Tasuku a já ho hned odstrčila. V šoku jsem na něj zírala a nechápala, co se stalo. Vše už bylo normální, jenom mé ruce se strašně klepali. Proč jsem ho neodtáhla dřív?
„já…,“ vykoktala jsem.
„Proč jsi tak dlouho otálela?“ Zeptal se mě pořad v klidu.
„…,“ zmohla jsem se jenom na otevření pusy, která nevydala ani hlásku či mrčení.
„Pokud jsi nic necítila, tak fajn a nic neříkej,“ přerušil několika minutové ticho pokoje. Nebyla jsem si jistá jestli to znamená, jestli se aspoň můžu zeptat, aby to lépe vysvětlil, ale nevím jak by to bral. Zvedl se a namířil si to ke dveřím. Neobětoval mi ani křivý pohled zpět na mě a zabouchly se za ním dveře.
„Dobrou noc,“ řekla jsem normálním hlasem a přesvědčila se o tom, že jsem něco řekla, takže jsem své city nezapřela, jenom jsem mu je neukázala.

Dodatek autora:: 

Další dílek, já vím, že jsem slíbila, že už bude vše objasněné ale neuvědomila jsem si, že už tento díl mám napsaný, takže jsme to myslela, že vše bude objasněné až po tomto díle a tak bude na ředě už jenom love, romantika a rivalové Laughing out loud

Svět démonů 02

Celou noc se neprobral. Asi už byl opravdu za svými hranicemi. Vlastně jsem měl neochvějný pocit, že se o něj musím starat.

Dodatek autora:: 

Druhý díl ^^ Doufám, že se Vám bude líbit, měl by být trošku delší =o)
Nebezpečného učitele už skoro mám, přidám ho z pondělí na úterý...

Syndikovat obsah