Po dlouhých hodinách spánku, kdy se snažil své tělo okysličit čerstvým vzduchem, se Sasuke konečně probral. Otevřel oči jen velice váhavě, protože silně reagovaly na ostré světlo, kterého měl za měsíce v podzemí skutečně po málu. Bolely ho od přímého Slunce, jemuž byl vystaven a raději by je znovu zavřel, kdyby si nevzpomněl na to, co se stalo. Jeho první souvislá myšlenka patřila Itachimu, přičemž okamžitá věc, co udělal bylo, že se ještě rozespalý a s pochroumaným hrudníkem vyhoupl do sedu.

Nějakou dobu tam jen tak seděl, než se zavřenýma očima přiložil flétnu ke rtům a začal potichu hrát. Když po chvilce oči znovu otevřel, všiml si, že tu už není sám.

"Všichni jste určitě slyšeli legendy o dracích." Všichni přítomní přikývli.

"Jestli by ti to nevadilo, Naruto, mohl bys mě, prosím, zavést ke klanovému sídlu Uchihů," požádal ho.