Opravdu hodně častý dotaz, na který se mě lidi ptají je, jak jsem to udělala, že jsem se sem odstěhovala, a že tady bydlím.
Ono Japonsko je nejtěžší země, kde se můžete pokusit získat nějaký status pobytu/vízum, takže to nebylo jednoduché. Základem všeho je buď za A)práce B)working holiday C)škola D)sňatek
Abysme tedy začali od bodu A. Sehnat si práci v Japonsku není vůbec snadné, a většinou se požaduje znalost japonštiny na komunikační úrovni, anebo angličtina na úrovni rodilý mluvčí. Spousta lidí si myslí, že tady jen tak přijedou, seženou si jaksi práci, a budou tu moct zůstat. Ne, takhle to opravdu nefunguje. I když si tu jako turista najdete náhodou práci, nemůžete změnit svůj status "turista" na status "zaměstnanec". Tohle není země, kde se jezdí za prací, takže to opravdu nefunguje tak, jako např. v Anglii nebo jiných zemích EU - tam vlastně přijedete jako turista, zaregistrujete se do nějaké pracovní agentury, a během dvou týdnů máte práci, a nepotřebujete k tomu žádné povolení, nic, a můžete zůstat v zemi.
Pro ty, co si říkají "Proč by to nešlo, sehnat si jako turista v Jap. práci?" - je to proto, že když chcete práci, musíte žádat o COE, což je osvědčení o způsobilosti, a vystavení tohohle papíru většinou trvá skoro 3měsíce (turist.vízum je na 3měsíce), navíc, k tomuhle potřebujete doložit další úřední dokumenty + pokud imigrační úředník vidí, že žádáte o COE a jste v Japonsku, v 90% případů to zamítne, nebo odešle až po třech měsících, aby vás donutil opustit zemi, a žádat o vízum z domovské země.
Tady získat práci a k ní potřebné vízum/povolení obnáší opravdu hromadu papírování. Nejsnadněji si tady práci najdou angličtí rodilí mluvčí, protože o angličtinu je tady zájem. Pokud už uvažujete o sehnání práce přes internet, většinou to vyžaduje vysokou školu, praxi, a japonskou osobu či firmu, která bude vašim ručitelem, musíte mít nějaké speciální zaměření, obor, pozici atd. Takže, pokud nemáte vysokou školu, nejste nějaký highskill worker s praxí, nemáte angličtinu na vysoké úrovni, jste prakticky bez šance.

Dneska teda musím ženské půlce přiblížit, jaké to tu je, když se dostanete do jistých situací ~
Japonsko pořád jede v takovém tom oldskůl stylu, a to se odráží na věcech, které jsou pro nás jako pro Evropanky naprosto normální.
První krize pro mě vyvstala s první periodou. Pokud jste zvyklí na vložky, tak jste v pohodě. Vložek je tu opravdu hromada, a není problém koupit různé velikosti či druhy. S tamponama je to už horší. Je to proto, že ony prý místní slečny nejsou zvyklé na tampony, a nosí to pouze při nějakých extra speciálních příležitostech. Není to tak, že by se tu tampony nedaly koupit - dají, ale jsou kurevsky drahé. Já jsem si přivezla opravdu velkou zásobu z česka - asi 10krabiček. Tady totiž jedna ta krabička vyjde na něco přes 1000jenů, je tam všehovšudy 8-10 tamponů, a všechny jsou s tím příšerným plastovým aplikátorem. Pro mě, jako pro někoho kdo má periodu fakt skoro sedm dní je to šílená cena, protože 1000jenů je něco přes 200czk, a tak jsem si říkala, radši si přivezu z česka, protože menstruovat za 400-500czk každý měsíc se opravdu nevyplatí.
Komické je, že když si někde tampony či vložky koupíte, tak vám to v obchodě ještě pro jistotu zabalí do papírového sáčku, aby někdo náhodou neviděl, že právě máte své období.
Druhý problém nastává, pokud potřebujete sehnat antikoncepci. Já jsem si přivezla antikoncepci z UK, kde to fungovalo tak, že si prostě přes internet objednáte, jaké prášky chcete, a za dva dny je máte ve schránce. Žádná prohlídka, nic, rychlý systém.