Bydlení, nájem, a jak to chodí u nás ve městě

A dostáváme se k otázce bydlení a k tomu, jak to u nás ve městě chodí~
Když se rozhodnete přestěhovat do Japonska, prvním bodem je sehnat si dům nebo byt. Co jsem tak slyšela, místní moc nechcou pronajímat cizincům, ale jsou nějaké webové stránky, kde se zaměřují přímo na pronájmy pro cizince. Já s tímhle zkušenosti nemám, takže nevím, ale prý je normální, že s váma třeba nějaká místní realitka nebude komunikovat jen proto, že nejste japonec.
My jsme náš domek našli úplně náhodně - nechtěli za pronájem moc, bylo to blízko do centra a k moři, a já jsem vždycky byla typ spíše dům, než byt, takže bylo rozhodnuto. A byty tady nejsou moc velké, tudíž je domek rozhodně lepší - máte víc prostoru atd.
Problém nastává v případě, jestli máte kočku - oni moc nechcou pronajímat lidem s kočkou, protože to škrábe stěny a dřevo (u nás v domě máme taky nějaké místa poškrábané, jak tu kdysi bydlel někdo, kdo měl kočku). Pes jim nevadí. Já kočky fakt nemusím - s mou drahou polovičkou jsme pejskaři, takže bod pro nás.
Velká výhoda je, že pronajímatelům taky nevadí, že kouříte. V UK bylo skoro nemožné sehnat na pronájem dům nebo byt, který je smoking friendly, ale tady jim je většinou šumák, jestli hulíte vevnitř.

Když už si teda vyhlídnete nějaký dům či byt, čeká vás prohlídka. Oni to ale většinou na těch webovkách tak nafotí, že to málokdy odpovídá realitě. Takže, když jsem náš dům viděla poprvé "live", bylo mi jasné, proč je to tak levné, a proč to nikdo tak dlouho nechtěl. Zahrada vypadala jako džungle (ne, nedělám si prdel, bylo to celé zarostlé jakýmasi gigantickýma rostlinama a bambusem, a kdyby odněkud vyskočil Maugli, tak se ani nedivim), a celé to bylo opuštěné déle než pět let. Já mám ale ráda staré věci, a ráda si upgraduju všechno podle sebe, takže mi ten stav ani moc nevadil.
Mimochodem, když jsme ze zahrady odstranili to listí a bambus a plevel, našla jsem v zemi takový dolík. Tak dlubu do teho dolíka, až sem zjistila, že je to vlastně takové to zahradní jezírko zasypané hlínou. A další překvapení byla kamenná lampa či co to je, která byla taky kompletně zarostlá listím a bordelem. Takže zahradu jsme už jakžtakž upravili, i když to ještě pořád potřebuje zlepšit, ale aspoň už to není džungle.
Jinak realitka nám před stěhováním na jejich náklady vyměnila tatami v celém domě, takže ten úklid nakonec taky nebyl až tak hrozný - když je nějaký barák prázdný tak dlouho, je to prostě poznat, a s úklidem tam zabijete pár dní.
Dům tedy máme, starý, dřevěný, jednopodlažní, se dvouma ložnicema, jedním malým pokojem, kuchyň a obývák je dohromady, větší chodba+samozřejmě genkan (ta malá vstupní chodba se schodečkem, kde si zouváte boty), a koupelna a záchod odděleně (teď když nad tím přemýšlím, jen v opravdu levných bytech někde v Tokiu je koupelna se záchodem společná, většinou je to oddělené). Ve skoro všech domech a bytech je klimatizace, takže léto se dá v pohodě přežít, a v zimě se tím dá topit.
V pokojích máme tatami, jen na chodbě je dřevěná podlaha, a v kuchyni linoleum. Koupelna a záchod klasicky kachličky. A většina světel má takový ten splachovací systém - je to takové to dřevěné světlo či lustr či co to je, a z toho visí šňůrka, takže proto tomu říkám splachovadlo (kurevsky špatně se to hledá po tmě).
A taková komická věc, na kterou jsem přišla až po pár dnech bydlení (něco jako bonus k pronájmu) - máme pod střechou takový malý prostor (asi půdička nebo tak) ve kterém cosik žije - zatím jsme si netroufli zjišťovat, co to je, protože vstup pod tu střechu je přesně jak to bylo v tom hororu Kruh, ze skříně. Každopádně to záhadné stvoření umí lézt po zdi, a sem tam vydává takové kníkavé zvuky. A nad ránem je nejhlučnější, to tam asi poguje nebo co. Zatím záhada.
Já jsem ale i přesto s našim domem spokojená, vyhovuje mi to, a neměnila bych.
Součástí toho všeho je i dříve zmiňovaná zahrada (spíše menší zahrádka okolo domu) + místo na parkování. Tady je to tak, že někdo má udělaný parking u baráku, jakože za plotem, jinak jsou takové malé parkovišťátka, kde lidi z okolních domů co nemají prostor na vlastním pozemku parkují, a každý má přidělené nějaké místo (nesmí se zaparkovat na jiném místě. Máte přidělené první zleva, tak musíte parkovat na prvním zleva - já vždycky říkám, že tady je systém na každou capinu).
Nájem měsíčně i se všema složenkama (plyn, voda, elektřina, wifi+2mobily) vychází na asi 60,000¥-70,000¥. My máme navíc i septik, což zahrnuje pravidelnou půlroční kontrolu (za asi 3000¥) - přijde týpek, počumí, jak se rozkládají bobky, a ide. Složenky se platí buď online, anebo v takovém něčem jak bankomat, chodí klasicky v obálce, ale nějaké jsou na lístkách jak z obchodu.
Věc, která mě v našem domě zase udivila, byl plyn. V ČR je plyn normálně v nějakých trubkách, co vedou kdesik pod zemí či kde, ale tady máte za barákem takové nádoby (vypadá to jak ty bomby co shazovali z letadel), které jsou naplněné plynem. My máme dvě, a když jedna dojde, tak oni ti týpci co to mění nějak záhadně přijdou, a vymění to.Netuším, jak ví, že je jedna prázdná, nebo jak to funguje, protože to zatím teda vždycky vyměnili, když jsem nebyla doma. Předpokládám, že to ale asi nějak mají spočítané, na jak dlouho by to mělo vydržet, a podle toho to mění.
Když jsme se tedy finálně nastěhovali, museli jsme jít na radnici nahlásit bydliště. Co mě na téhle akci překvapilo, bylo to, že nám dali evakuační mapu pro případ tsunami, a rozpis vyhazování odpadů. Na tsunami je tady prý jen malá šance, prakticky nulová, takže to jsem tak moc neřešila, ale čuměla jsem na ten rozpis na odpadky. Každý den se tu vyhazuje něco jiného. Dny jsou označené barevně, a podle toho se vyhazuje buď běžný odpad, nebo plasty či sklo. Ono to tady totiž není tak, že by tu byly nějaké kontejnery (jako když v ČR jsem měla plný koš, tak jsem vyšla před barák a jebla to do popelnice, a hotové). Tady jsou prostě v ulicích jen takové sítě (bývají i klece, my máme síťku), pod které se ty pytle s odpadkama dávají (prý je to proto, aby to ptáci nebo mývali nerozjebali všude kolem). A teď pozor. Odpadky se tam můžou dát jen večer den předem, než se to vyváží, anebo ráno daný den (jinak by vás susedi sežrali). Ti co mají klece, to asi můžou do těch klecí dát, a nechat to tam, ale ta síťka zřejmě není tak bezpečná. A aby toho nebylo málo, tak naše město má spešl pytle na odpadky, což znamená, že odpad (neplatí to na plasty, plechy a sklo) se může vyhazovat jen v těch speciálních pytlích. Když je to v normální tašce, tak to prý ti popeláři neodvezou (netuším, zda je to pravda, zatím jsem si nedovolila dát to do normální tašky). Ty spešl pytle se musí kupovat - jsou dvě velikosti, malé na malý koš (400¥)a velké na velký koš (600¥), je to po deseti pytlikach v balíčku, a prodávájí to normálně v obchodech. Zezačátku jsem nad tím kroutila hlavou, protože je normální, že když mám nějakou zbytečnou igelitku, tak do ní nacpu odpadky a vyhodím to, ne (+navíc tady, kde vám v každém obchodě dají na všechno hromady sáčku a tašek~). No, nevím, asi v tom jejich systému bude nějaký hlubší význam, netuším, už jsem si na to zvykla, takže se tím tak moc nezabývám.
A teď nedávno mi jedna známá říkala, že dříve bylo normální, že když jste vyhazovali nějaké odpadky, tak jste si ten pytel museli podepsat. Asi kdybyste vyhodili mrtvolu, aby věděli, kdo to byl.
Nevýhoda celého tohohle "odpadového řádu" je, že ty odpadky musíte skladovat někde kolem domu do dne, než je můžete vyhodit.
Pokud máte sousedy, a ti zrovna něco dělají (rekonstrukce na domě apod.), tak se nedivte, že vám třeba donesou nějaký malý dárek (prý něco jako kompenzace, že asi musíte čumět na lešení nebo poslouchat týpky s kladivem).
Další směšná věc, co u nás je, je rozhlas. Sem tam hlásí něco jakože "hledá se zmatený důchodce v černém oblečení" (to bylo minulý týden), ale co je fakt prdel, že to každý den přesně v 17:00 začne hrát jakousi znělku - zní to jak nějaký šílený myslivecký pochod, a údajně to oznamuje konec práce. Pro mě je to něco jako signál, že mám začít vařit večeři.
Hrozná výhoda na Japonsku jsou obchody jako 7-eleven, Lawson nebo FamilyMart, které jsou otevřené 24/7, a je to něco, jako malé samoobsluhy - velký bonus je, že v nich jsou bankomaty, kde je výběr pro zahraniční karty s nejnižším poplatkem, a záchody (většina lidí to bere jako veřejné toalety, takže se neřeší, jestli si tam něco koupíte, nebo jestli tam jen jdete na záchod). Těchhle obchodů je tu vážně spousta, a jsou prakticky na každém rohu. Já často v noci zjistím, že nemám cigarety, anebo že bych něco sežrala, takže není problém, vyrazit si na půlnoční nákup.
Jak už jsem dříve psala, v Japonsku je neuvěřitelná absence odpadkových košů, samozřejmě naše město není jiné, a šance něco vyhodit je právě u těchhle obchodů.
Jít někam v noci se bát nemusíte, tady je tak nízká kriminalita, že pochybuju, že by vás někdo přepadl. V Tokiu mě jeden týpek v noci zavedl až na autobusovou zastávku, abych se prý neztratila. Takže oni se vám spíše místní snaží pomoct (jakože jestli nejste ztracení, nebo tak), než aby vás přepadávali. Já se tu v noci cítím rozhodně bezpečněji, než třeba v ČR nebo v UK.
Jsou tady taky rozšířené automaty, takže spoustu věci, jako např. horké, studené nealko můžete koupit v automatech. Ty automaty jsou i na cigára a na nějaký chlast v plechu, ale k zakoupení tohohle potřebujete spešl Taspo kartu, která dokazuje, že jste již plnoletí. Kuriózní je, že se v těch automatech dají koupit i nejrůznější zhovadilosti, jako třeba kalhotky.
Když jsem naťukla to téma veřejné záchody - je jich tu spousta. Kolem cest, u památek, v čistém stavu a zdarma. Někde na jakési webové stránce jsem četla, že v Japonsku jsou jen ty díry v zemi, nad které si čapnete. Opět je to mýtus. I když, mě se někdo ptal, jestli tu vůbec máme záchody - sem řekla že ne, že si hrabeme jamky za barákem (což mimochodem z jakéhosi mě neznámého důvodu provozuje náš pošahaný soused, ale o tom někdy jindy).
Na většině těch veřejných záchodů je vždycky jedna ta díra v zemi - nevím, jak se to odborně jmenuje, ale říká se, že prý je to hygieničtější, než normální záchod, protože tam prakticky na nic nešaháte - to splachovadlo se splachuje nohou, a druhý záchod je buď normální, nebo takový ten elektrický. Stalo se mi snad jen na jedněch záchodech kdesi v lese, že tam byla jen ta díra. A vždycky na těch záchodech je toaletní papír, takže žádné shánění papírových kapesníků. Ještě mě tak napadlo, že vzácně, u nějakých památek nebo chrámů jsou ty záchody "smíšené" (sem tak nedávno narazila na jakéhosi týpka, co tam mával před bidetem ondoněm - tak sem vystřelila ven, protože jsem si myslela, že jsem vlezla omylem na chlapský záchod, ale ne - byl to ten pro všechny).
Zajímavostí jsou značky a cedule, všechno je udělané v takovém tom kawaii nebo anime nebo obrázkovém stylu - na silnici mě fakt dostalo "pozor mýval" a "pozor opice".
Na silnicích se jezdí po levé straně, což znamená, že volant je v autě vpravo (pokud tu chcete řídit, musíte si udělat zkoušky na tu druhou stanu). Většina aut jsou automaty, a nejčastější typ auta jsou "krabice", které jsou prý nejlevnější (já tomu říkám krabice, protože to prostě vypadá jak krabice s kolečkama - auta rozlišuju na bílé, černé, modré, červené, prý se tomu říká "key car", ale fakt nevím). Vedle benzinky jsem zahlídla i jakousi nabíjecí stanici pro elektrické auta. Mě tady nejvíc fascinuje, jak jsou ty autíčka schopné kličkovat v těch malých a úzkých uličkách.
Nezapomínejte, že přecházet ulici byste měli zásadně na zelenou a na přechodě. Když vás čapne fízl, jak jdete přes ulici na červenou, je z toho pokuta. Jasně, pokud tam není přechod, tak se to nijak neřeší, a prostě se přejde. Mě se právě v Kyotu stalo, že jsem si jaksi nevšimla, přešla na červenou, a lidi čuměli, jak kdybych tam někoho zastřelila nebo co.
Ještě mě napadla poslední věc, která je pro mě úplně super, a to je, že v restauracích a barech se tu kouří. Jinak, když chcete kouřit někde venku, musíte najít plácek, kde se kouří - většinou se to pozná podle koše s popelníkem, a není problém, tyhle místa najít. Druhá varianta kuřáckých plácků jsou takové prosklené kukaně. Ty bývají většinou v obchodních centrech, nádražích a nějakých budovách. Když jste někde, kde není nikdo okolo, opět, nikdo to neřeší. A co jsem si všimla, hromada lidí kouří v autech.
Tímto bych dneska opět uzavřela, a přidávám nějaké fotky pro představu.
M.

klasické zákazové cedule v parcích



zákazové cedule na plážích



další cedule, "dávejte si pozor, ať se nejebnete do šišky"



použila jsem náhodnou fotku z netu, fakt se mi nechce vysedat z auta a fotit cedule.



naše spešl pytle na odpad a odpadový řád



7-eleven



legendárni ďura



dneska mi právě nevyhodili plasty, protože zase změnili "den plastů", takže sem si musela sehnat nový odpadový řád.
Když to neodvezou, nechají na tom lístek, proč to neodvezli - "plasty odvážíme v jiný den".
Zkoušela jsem třeba vyhodit starý kufr, a na tom lístku zaškrtli "rozebrat na menší části" - tvl nevím, jak jako rozebrat kufr na menší části. Prostě nevýhoda, jak chcete vyhodit něco většího.



včera jsem narazila na automat na nanuky. Nikdy dříve jsem ho nezaregistrovala, ale včera sem si byla u jednoho parku zapálit, a teď čumím, a tam automat na nanuky.