Ženské problémy a dotazy~

Dneska teda musím ženské půlce přiblížit, jaké to tu je, když se dostanete do jistých situací ~
Japonsko pořád jede v takovém tom oldskůl stylu, a to se odráží na věcech, které jsou pro nás jako pro Evropanky naprosto normální.
První krize pro mě vyvstala s první periodou. Pokud jste zvyklí na vložky, tak jste v pohodě. Vložek je tu opravdu hromada, a není problém koupit různé velikosti či druhy. S tamponama je to už horší. Je to proto, že ony prý místní slečny nejsou zvyklé na tampony, a nosí to pouze při nějakých extra speciálních příležitostech. Není to tak, že by se tu tampony nedaly koupit - dají, ale jsou kurevsky drahé. Já jsem si přivezla opravdu velkou zásobu z česka - asi 10krabiček. Tady totiž jedna ta krabička vyjde na něco přes 1000jenů, je tam všehovšudy 8-10 tamponů, a všechny jsou s tím příšerným plastovým aplikátorem. Pro mě, jako pro někoho kdo má periodu fakt skoro sedm dní je to šílená cena, protože 1000jenů je něco přes 200czk, a tak jsem si říkala, radši si přivezu z česka, protože menstruovat za 400-500czk každý měsíc se opravdu nevyplatí.
Komické je, že když si někde tampony či vložky koupíte, tak vám to v obchodě ještě pro jistotu zabalí do papírového sáčku, aby někdo náhodou neviděl, že právě máte své období.
Druhý problém nastává, pokud potřebujete sehnat antikoncepci. Já jsem si přivezla antikoncepci z UK, kde to fungovalo tak, že si prostě přes internet objednáte, jaké prášky chcete, a za dva dny je máte ve schránce. Žádná prohlídka, nic, rychlý systém.

Jenže, nic netrvá věčně, a i můj Cilest po šesti měsících došel, tudíž sem byla postavená před situaci, kdy jsem musela navštívit nějakého místního gynekologa, protože tady antikoncepci prostě bez lékaře neseženete. A zde vyvstává ten problém. Pokud jste v Tokiu, je tam přímo klinika pro cizince, kde prostě zajdete, a tam vás někdo prohlídne, a napíše vám prášky. Ále, samozřejmě, já to mám do Tokia daleko, tak jsem si říkala, přece nezabiju celý den cestou do Tokia jen proto, abych tam mohla někomu ukázat mindu, ne?
Tady máme jednu kliniku asi 15 minut pěšky od baráku, tak jsem si myslela, že tam prostě zajdu, prohlídnou mě, a já poběžím domů s práškama v kapse. Omyl. Protože nejsem úplně idiot, tak jsem tam nejdříve zavolala, jakože jestli se můžu objednat nebo co. A tam na mě vybalili to, že antikoncepci nepředepisují. Ano, ve 21.století prostě antikoncepci nepředepisují. Takže jsme se s chlapem jali obvolávat kliniky okolo. Z deseti klinik předepisují antikoncepci jen dvě, a to jedna z toho jen v případě, pokud jste vdaní. No středověk jak sviňa. Moje kamarádka mi právě říkala, že jak chtěla antikoncepci, tak jí ta gynekoložka naférovku řekla, že protože není vdaná, tak jí to prostě nenapíše. Já jsem z toho byla v šoku, protože jsem myslela, že antikoncepce je prostě normální věc, ale zase všecko jinak.
No, ale měla jsem tedy nakonec na výběr ze dvou klinik, takže jsme se na jednu vydali. Prohlídka probíhá hrozně dlouhým stylem, jenom odebírání krve je na tři ampule. Nevím, na co tolik krve, ale prostě 3ampule. Jinak klasika, tlak, váha, výška(??), pak nějaký dotazník, pak samotná prohlídka mindy. V dotazníku byla otázka týkající se kouření. Uvedla jsem, že kouřím. Ta gynekoložka začala s věcma, jakože kuřáci mají hrozně vysoké procento toho, že se může stát ten ojedinělý případ, kdy vám jako vedlejší efekt z antikoncepce otečou nohy, dostanete trombózu, a nakonec skapete v ukrutných bolestech. Strašně dlouhé vysvětlování toho, jak prášky užívat, a jak to vlastně funguje. Jakože "berte to večer, víte, to bude krásně pracovat" a "víte, to vyšle příkaz do vašeho mozku, a vy pak neprodukujete vajíčka" atd. Prostě hrozně zdlouhavá ceremonie kolem. No, ale prášky jsem nakonec úspěšně získala. Jediná vyjímka je, že místo klasického 21-denního cyklu mi předepsali na 28 dní, což funguje prakticky stejně, jen těch zbývajícíh 7pilulek se bere jako placebo. Co sem se dívala na internet, dají se koupit buď Ange28, nebo Marvelon21 či Ortho21. Já teď jedu na Ange. Celá první prohlídka vyšla na něco okolo 8000jenů. V ceně je prohlídka+prášky jedno platko. Já sem ty prášky koupila přímo tam, nevím, jestli to funguje tak, že tady s receptem jdete do lékárny, ale asi je to v nějakých případech možné. Samotné prášky stojí 3000jenů jedno platko, ale bez prohlídky je napoprvé nelze koupit. Ve finále je to docela drahá sranda, protože to na tři měsíce vychází 9000jenů což je skoro 2000czk, a v UK jsem za tři plátka platila něco okolo 1000czk.
No, a když jsem se bavila s místníma babama, ony skoro žádná antikoncepci nepoužívají, protože to prý je jedovaté, a jejich gynekolog to nedoporučuje atd.
Ale prášky samozřejmě nejsou jediný druh antikoncepce. Já sem už v UK přemýšlela nad implantátem. Výhoda toho implantátu je, že se to implantuje kdesi do ruky, a je to na docela dlouhou dobu. Tak jsem jen tak informačně začala hledat na internetu, zda je vůbec možnost, nechat si to tady udělat. A hádejte co? Není. Nejvíc komické na tom zase je, že tady ten implantát nedělají, ale pokud už ho máte, a chcete ho vyjmout, pouze jeden člověk v Tokiu to dělá, a to není gynekolog, ale dermatolog. No jak sem tohle slyšela, tak sem šla do kolem. Oni na všech těch gynekologických webech píšou, že s tím prostě nemají zkušenosti. Nevím, co by dělali v případě, že by někdo chtěl vyjmout tu starší verzi a to je děložní implantát. To by asi byla chirurgická operace s hromadou personálu a v celkové narkóze - za mých mladých časů byl totiž jen děložní implantát, který se v dnešní době používá jen zřídka, nicméně je stále dostupný.
Takže toliko k antikoncepci, pokud nechcete absolvovat prohlídky a vystačíte si s kondomama, prodávají je normálně v obchodech, a vychází tuším okolo 1000jenů.
Pokud už se dostanete do situace, kdy zjistíte, že vám někdo jak se lidově řekne naštěkal do boudy - možnost potratu tu je, ale potřebujete k tomu souhlas nějákého toho jakože otce. Na webech píšou, že kdyžtak stačí souhlas/podpis nějakého vašeho kamaráda, který bude předstírat, že je otec. Nevedou tady potratové pilulky, takže jen klasicky chirurgicky, tj. miniinterupce nebo interupce. Mininterupce (což je do 8týdne) vychází na něco mezi 100-150 000‎¥.
Další, co je časté pro cizinky v Japonsku je cystitis - nevím, jak se to správně řekne česky, něco jako zánět močových cest(?). Prostě hodně ženských má po příjezdu sem právě s tímhle problém. Nevím, proč je to tak, asi zkrátka vaše tělo pozná, že je někde jinde, a ty klimatické změny se mu moc nelíbí. Já když sem tu přijela, tak sem vychytala během prvních dvou měsíců všechno, co šlo - cystitis, zácpu, zánět spojivek a nachlazení s horečkama. Sem si připadala jak idiot, jak sem každý týden chodila do lékárny pro jiné léky. Na cystitis ale prodávají speciální prášky, a stačí jich vzít pár, a za dva dny máte klid. Já sem s tímhle v ČR nebo UK nemívala problémy, ale tady to mám dost často. Ono totiž počasí je takové podivné - jakože třeba teď je začátek května, přes den je kolem 20-25°C, ale večer a v noci je dost kosa, kolikrát jen 10°C, a navíc, ty jejich baráky jsou dost chladné. V létě je to v pohodě, to je teplo pořád, i v noci, ale teď na jaře je ještě zkrátka zima, takže opravdu každý den přitápím klimatizací.
No, probrali jsme tedy naše problémy, co tady můžou nastat, a teď se přesuneme ke klasickým otázkám, na které se mě většinou ptají kamarádky z ČR nebo UK, tím mám na mysli takový ten typ otázek, které většinou ženské zajímají. První a nejčastější dotaz je, jestli je to pravda, že mají japonci a asiati malé penisy. Jako nevím, těžko posoudit, já si myslím, že na malého můžeš narazit i v česku, a ono je to stejně nakonec jako kupovat zajíce v pytli, a nezáleží na tom, v jaké zemi jste. Ale, jsem ženská, takže se tady sem tam po chlapech dívám, a vidím, že tam nemají ho**o, ne? Takže tohohle bych se opravdu nebála.
Na tohle navazuje otázka, jestli jsou japonci opravdu tak zdrženliví v sexu - jakože jak to vidíte v anime nebo manze, kde se to natahuje na roky, a ve finále spolu souloží až po několika letech. No, nemyslím si, že je to pravda, i když možná jsou takoví, že nejdou hned na věc, pokud to berou, jako vztah. Ale řekla bych, že to vyloženě záleží na povaze. Mám tady třeba kamarádku, která je japonka, a ta vyloženě střídá chlapy jen na sex. A pak zase máme známého, a ten vždycky říká, že až si nějakou najde, tak pro ni musí být dokonalý partner, a básní o tom, jak to bude přesně jak z mangy, a jak by nemohl mít s někým jen sex atd. Takže je to zřejmě jen o povaze.
Těch fám o sexu koluje spousta, např. jako to, že japonci bývají dost nadržení - já bych řekla, že je to možná proto, že je pro spoustu místních týpků problém, někoho si najít, protože co sem si všimla, tady je zubař zřejmě něco jako tabu. Jako vidíte na ulici celkem pěkného týpka, který pak ale vystaví na obdiv zuby, jenž by mu záviděl leckterý dostihový kůň, a to vás hned přejde chuť. Prostě spousta těch týpků vypadá, že je to takový ten typ "věčný onanista", co si nikdy nenajde babu, a když už pak nějakou má, tak ta se nad ním vyloženě slitovala. Takže možná proto jsou někteří fakt šťastní, když si můžou konečně vrznout.
Samozřejmě, dávejte si pozor v Tokiu, tam jsou často k vidění ti místní "krasavci" co jsou na lovu turistek za účelem sex+konverzace v angličtině. Druhá varianta místních fešáků jsou ti naháněči z host klubů - prostě nějaký týpek stojí na ulici, a začne vám nutit letáčky do nějakého host klubu, či se vás snažit přemluvit, abyste tam šla s ním - na tohle je nutno si dát pozor, protože takový večer v host klubu se může kurevsky prodražit. Pití si tam totiž můžete koupit jen po lahvích, je to dost drahé, protože vlastně platíte jak za pití, tak za společnost nějakého toho hezouna. A ano, většinou je možnost, mít s někým z host klubu sex. Ty host kluby jsou buď pro ženské, nebo pro chlapy, takže jsou obojí varianty. Moje kamarádka mi nedávno řekla, že v jednom host klubu pracovala - nikdo z její rodiny o tom neví, protože říkala, že to není něco, čím by se dalo chlubit. Pravila, že to bylo hrozné, protože musela pravidelně chodit na manikůru, ke kadeřníkovi atd, a že to byl opruz, furt chodit do práce vyfintěná. Pak říkala, že tam třeba chodili lidi, co měli nějaké obchodní schůzky, anebo lidi, co prostě žijou sami, a chtěli něčí společnost. Nějací po ní taky chtěli sex. Ale na když sem se jí ptala, jestli to zkoušela, tak říkala že ne, že tam prý platí přísné pravidla - ty host kluby většinou vlastní yakuza, a jsou tam pravidla, jakože nesmí říkat, kdo tam chodí, nebo mít sex se zákazníkama, aby se vyhli problémům s policií. Nějaká jiná, co tam s ní pracovala, vynesla informace o nějakém zákazníkovi, ten boss to zjistil, a ona mu pak jako odškodné musela zaplatit skoro 200,000jenů. Ve smlouvě prý měli přímo napsané, že v případě nějakých problémů musí zaměstnavatele odškodnit - takže asi to tam ti zaměstnanci nemají snadné, ale na druhou stranu si tam vydělají dost, pokud jsou oblíbení. Není to tak, že by s těma zákazníkama nemohli mít sex, když chtějí, ale prý to musí udělat mimo klub, a mimo pracovní dobu.
Další hodně častý dotaz je, jestli jsou ti japonci fakt malí. Asi tak. Já měřím nějakých 168cm, a je fakt zázrak, když potkám nějakého týpka, který je menší, než já. Máme třeba známého, ten je rodilý japonec, a má skoro 2metry. Staří lidi jsou hodně malí, to je pravda, často jim říkám hobiti, ale kategorie kolem mého věku a mladší, což je něco okolo 20-30let jsou většinou vyšší než já. Baby jsou malé, ale potkala jsem i takové, které byly o hlavu vyšší - a to sem čuměla.
Další dotaz je, jestli se k vám japonec bude chovat, jakože jste něco podřadnějšího - nevím, kde tenhle mýtus vznikl, ale co sem si všimla, a můžu taky mluvit z vlastní zkušenosti, japonci jsou v chování vůči ženským prakticky stejní, jako evropani. Takže žádné "stará, vem tašky, protože já mám koule". Je ale pravda, že tady je to nastavené tak, že ženské jsou většinou doma ten, kdo se stará o domácnost a vaření, a chlap je jakože ta "výdělečná jednotka". Ale můj chlap i normálně vaří, když se mi nechce, nebo když sem unavená, a kdybych řekla "vysaj", tak to pravděpodobně taky udělá.
Pak se mě kdosi ptal, jestli je pravda, že s váma váš japonský přítel nepůjde třeba k doktorovi, nebo že se na veřejnosti nemá držet za ruce, nebo se líbat atd. Pokud nejste schopné samotné absolvovat návštěvu u doktora či zubaře, nevidím důvod, proč by s váma váš chlap nemohl jít - ten můj se mnou normálně chodí, a taky u doktora potkáte i další páry, takže je to normální. Dále, líbat se na veřejnosti je prostě divné, to si myslím, že nezáleží na tom, v jaké zemi jste, ale pokud jde o obyčejnou pusu, dělá to tu hromada lidí, a nikdo to neřeší. Stejně tak držení se za ruce - když někde jdeme, potkáváme hromadu lidí, co se drží za ruce, takže opět to nikoho nepohoršuje. Já sem se snažila pátrat, kde tyhle fámy vznikly, protože jsem o tomhle slyšela prvně - a pak jsem to našla kdesi na youtube. Takže, nevěřte všemu, co je na youtube.
A bonus na závěr - měla jsem v emailu dotaz, jestli nemůžu udělat článek o tom, jak udělat dojem na japonce, nebo co se jim na ženských líbí. Ehm, já nejsem pravděpodobně ta správná osoba, které se ptát na tohle, protože já rozhodně nespadám do kategorie standartně vypadajících lidí. Ale jestli to mám zkusit nějak popsat, co si myslím, že se jim líbí - spousta lidí mě zastavuje, a říkají, že se jim líbí, jak jsem bílá - no jo, kůže citlivá na slunko, takže většinou napatlaná krémem s faktorem 50+ a ještě nosím pro jistotu paraple. Někdy i slyším, jak se lidi baví za mnou o mě, protože rozumím japonsky, a většinou je to něco jako "jéé, ta má tak bílý ksicht. to je hezké."a pak komentují další věci, co by bylo problematické vysvětlovat. Takže asi základ úspěchu je být bílá? Já bych řekla, že jim se prostě bílé cizinky líbí, protože když se ptají japonců, které ženské se jim líbí nejvíce, tak jsou většinou na prvním místě rusky, a ty bývají bílé jak stěna. Pak často slyším chválu na moje nohy - jako prostě normální nohy, ale rozdíl je v tom, že tady ty japonky mají často takové divné nohy, ono to trochu vypadá jak takové kůlečky, a místní tomu říkají "daikonové nohy" (daikon je taková dlouhá bílá ředkev). Narovinu, když čumím po nějakých těch babách, tak musím říct, že ony jsou často takové jakési malé, připláclé, a jaksi jak bez křivek? Mě se stává často, že se mě ptají, jestli jsem modelka, protože jsem vyšší, než místní slečny - se vždycky tvářím potěšeně jak prase v rychlíku. A řekla bych, že se jim líbí cizinky s jinou barvou vlasů, než s černou nebo tmavě hnědou.
Jako fakt nevím, co na tohle poradit, protože oni mi většinou totiž chválí věci, co by vás ani nenapadly - jakože třeba "ty se máš, že máš normální nos. já ho mám tak připláclý." anebo "ty máš tak úzkou nohu"- holky mluvily o nártu na noze, "ty máš tak úzkou ruku a dlouhé prsty", a klasika je "ty máš velké oči" nebo "ty jsi tak bílá".
Prostě pro ně jsme cizinci, takže jsme jiní, a to je něco, co je pro ně zajímavé, a líbí se jim to. No, shrnuto, myslím, že základ úspěchu je být bílá, neopalovat se, mít světlé vlasy, nosit nějaké ty kawaii doplňky, sukně a šaty - ne, nejsou pohoršení, když máte fakt krátkou sukni, naopak, často to sklízí hlášky typu "sugoi" apod., a babky vás budou v šatech zastavovat, a říkat vám, jak jste jak panenky, takže do Japonska určitě nezapomeňte přibalit sukně a šaty, a kawaii doplňky.
Tak, pro dnešek opět uzavírám. M.