SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Co dělat a nedělat

Na spoustě webů narážím na hromady videí a článků na styl "Co dělat a nedělat v Japonsku".
Asi tak, pro Japonce prostě pořád budete cizinec, takže je ve finále jedno, jestli něco uděláte špatně. Oni naopak oceňují snahu, takže i pokud něco neuděláte přesně tak, jak by to mělo vypadat, vůbec to nevadí.
Tahle země je jiná ve spoustě věcí, ale základní je tady asi zdvořilost. To je snad jediné, co by se mělo dodržet.
V praxi to znamená, že se budete klanět (samozřejmě tím není myšleno padnout na všechny čtyři). Lehká úklona se dělá při děkování, při představování (nepodává se ruka) atd, vcelku je to snadné, pokud vidíte, že se vám někdo uklonil, prostě to udělejte taky. Žádná věda. Hluboká úklona se dělá méně, většinou když chcete vyjádřit velkou úctu, anebo když něco fakt poserete, a omlouváte se. Pak je další varianta - když něco koupíte v nějakém speciálním obchodě, kde normálně nechodí moc lidí, anebo když vás vyprovází z hospody nebo restaurace majitelé, tak se ti majitelé či zaměstnanci taky tak hluboce klaní. Tady vyloženě jede styl "náš zákazník, náš pán".

V normálním obchodě prodavači většinou vyřvávají nebo vám řeknou "irasshaimaséééé" (Vítejte), a všimla jsem si, že lidi na to neodpovídají nic. Já je všechny zdravím, oni pak na mě za to mávají, a chcou se se mnou kamarádit. Při placení stačí jen kývnout hlavou a říct "arigatou", vzít pytlik s nákupem a jít.
Další hodně zmiňovaná věc na webech je, brát si věci oběma rukama. Zase se dostáváme do klasického supermarketu či obchodu, kde vám prodavačka podává peníze oběma rukama - klidně si je vemte jednou, dělá to většina lidí. Pokud vám někdo dává něco, jako svoji vizitku se jménem, nebo nějaký dárek či něco důležitějšího, tu už byste měli vzít oběma rukama, a přitom se lehce uklonit, jakože jste fakt rádi, že jste to dostali.
Další bod je, jak platit. Nenechávají se dýška (je to jakobyste jim tím říkali, že mají malý plat za práci, co dělají), a pokud platíte, peníze se dávají do takových tácečků co mají pultech. Většinou i v hospodách nebo restauracích se platí na barech, kde to funguje stejným způsobem - mají tam tácek, plácněte peníze na tácek, a je to.
K těmhle barům a restauracím se na webech píše, že musíte umět správně používat hashi, což jsou hůlky. Zase to zní, jakože když neumíte používat hůlky, tak vás někdo zabije. Základ je, mít ty hůlky jen v jedné ruce, pak už je úplně jedno, jestli vám to jde, nebo jestli vám to padá - japonci cení snahu, že se cizinci chtějí naučit těma hůlkama jíst, takže pokud vám to bude padat, nic se neděje. Ve spoustě restaurací mají i normální příbory, takže pokud neovládáte hůlky, vemte si prostě vidličku. Nic se nestane. A navíc, místím to taky padá, a vůbec to neřeší.
Dostáváme se k bodu "nenosit boty v domě", což pro nás, jako pro čechy není nic neobvyklého. Já nechápu, jak ty prasata americké můžou v těch botech i spát. Ale vraťme se k japoncům. Když přijdete k někomu domů, v předsíni se většinou nachází takový malý schodek, před kterým si boty zujete, ťapnete na schodek už jen ve fusaklích, půjčíte si papuče, a je to (oni hrozně rádi půjčují papuče). Zouvá se tady i v nějakých chrámech či historických budovách, a i na místech, jako je např. veřejná prádelna nebo restaurace či hospoda (poznáte to podle těch vyvýšených stupínků s tatami anebo papučama). Zase je to jednoduché - vidím schodek s papučama, tak se zuju. Správně byste si ty boty, jak si je vyzujete měli otočit naopak, aby se vám pak při odchodu dobře obouvaly. Pokud máte nějaké ťapky, je rychlovka to nazout, ale pokud musíte šněrovat, už to nejde tak snadno. Japonci mají fakt rychlý skillz v obouvání bot ve stoje, ale nelamte si hlavu s tím, že japonec je obutý za pět sekund, a vy tam pořád šněrujete boty už pět minut. Mě to obouvání ve stoje taky nejde, většinou si sednu právě na ten schodek, anebo někde mají i židle, a normálně si obuju boty. Se neposeru, že to trvá dýl.
Dalším bodem je mluvení ve vlaku nebo buse. Opět to zní stylem promluv, a někdo tě zabije.
V dopravních prostředcích byste neměli mluvit nahlas, ale můžete si normálně šeptat, nic se nestane. Důležité je, nemluvit nahlas. Já jsem na ČR a UK vyloženě nenáviděla přesuny busem, protože půl cesty posloucháte, jak nějaký ocas telefonuje, a druhé půl cesty mladé pipky, které hulákají na celý autobus. Tady je to tak, že byste v dopravních prostředcích neměli mluvit nahlas, telefonovat anebo poslouchat hudbu ve sluchátkách hlasitě - je to proto, ať ostatní neobtěžujete hlukem. Když už vám někdo zavolá počas cesty v buse apod., prostě zvednete telefon a šeptem v rychlosti vyřídíte, co potřebujete - místní to dělají běžně. Je pravda, že se lépe cestuje takhle v tichosti, než když musíte poslouchat zážitky lidí, které vás absolutně nezajímají.
Můj skutečně oblíbený kousek na "co dělat/nedělat v Japonsku" je - zakryjte si tetování. Tady mi to připadá až úsměvné, kolik s tím nějací lidi nadělají cavyků. Na internetu jsem dokonce narazila na otázku "Mám na zápěstí vytetovanou malou hvězdu a kolibříka, můžu s tím jet do Japonska?" (ne, nemůžeš, zlynčujou tě už na letišti).
Samozřejmě, tetování je v Japonsku stále něco jako tabu, a lidi se toho bojí, protože je to spjaté s Yakuzou, ale vás jako cizince nikdo nebude považovat za místního mafiána. Jediný problém s tetováním nastává, pokud chcete jít do onsenu (což jsou horké prameny) anebo do ryokanu (veřejných koupelí). Když máte něco menšího, dají vám takové náplasti, a to tetování si prostě přelepíte, aby to nebylo vidět. Samozřejmě se dají najít jak onseny tak ryokany, které jsou tattoo friendly, takže no problem. Jinak jsou tetování zakázány i na dalších místech, jako jsou plavecké bazény, koupaliště a tělocvičny (opět jsou řešením náplasti, anebo najít zařízení pro pokérované). Na některých plážích je taktéž zakázáno promenádovat se s tetováním, ale většinou to tam nikdo neřeší. Ty pláže poznáte podle cedulí, takže základ je jít prostě dál od té cedule, a dál od chumlu lidí.
Pak jsou takové maličkosti, jako nesmrkat na veřejnosti, což mě konkrétně přijde normální, protože je pro mě prostě divné začít smrkat někde, kde je hromada lidí okolo. Další je, že by se nemělo jíst za chůze, někde na venku. Nevím, viděla jsem spoustu lidí, co prostě za pochodu něco tlačili, a my to taky děláme běžně. Pak jsou takové perličky, jakože se nemá smát na veřejnosti atd. Samozřejmě, na veřejnosti se normálně smát můžete. Jen byste neměli být hlasití, a nepobuřovat okolí.
Prostě, na webech je toho spousta, co dělat či nedělat, ale je jasné, že když jste z jiné země, máte prostě jiné návyky, a navíc, opravdu spousta z tohohle "co dělat/nedělat" jsou mýty. Někdy fakt nevím, kde lidi na takové nesmysly chodí.
Zjednodušeně řečeno, pro japonce zkrátka pořád budete cizinci, takže se vůbec nemusíte bát, když něco uděláte jinak, než by to mělo správně být. Nikdo vám za nic hlavu neurve, jak sem říkala, oni naopak oceňují snahu, že se něco snažíte dělat po jejich.
Teď mě ještě tak napadá, že sem tam narazím na nějakého cizince, který se snaží chovat, jakože je vyloženě japonec, anebo jakože přesně ví co a jak, ale ve finále to působí trochu divně - stalo se mi kdesi v chrámu, kde jsme se byli podívat, že tam byl jakýsi týpek, co vypadal jak někde z Evropy nebo USA, a snažil se tam dělat jakousi sáhodlouhou modlitbu či co, kterou pravděpodobně viděl v nějakém anime. Tvářil se u toho hrozně důležitě, a ve finále to vypadalo dost komicky, a i místní se tomu podivovali, jakože co to tam ten gaijin nacvičuje. Pokud už se chcete zapojit do nějakého tradiční dění, doporučuju předem očekovat, co a jak dělají místní, abyste věděli, jak na to.
Tak, pro dnešek končím, jestli vyrazíte do Japonska, nezapomeňte se přizpůsobit lokálnímu stylu chování.
M.

5
Průměr: 5 (4 hlasy)