SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jak se žije v Japonsku

~~~ Na úvod, získala jsem povolení od M., bych její články z blogu JAK SE ŽIJE V JAPONSKU mohla publikovat tady na AM. Z toho vyplývá, že určité odstavce, hlavně ten začáteční, nebudou dávat moc smysl. Děkuji za pochopení. – Martýna ~~~




Protože mi zřejmě bylo líto, jen tak opustit tenhle starý blog, a taky, protože se asi potřebuju s někým podělit o svoje dojmy a vykecat se, tak jsem se rozhodla začít psát tenhle blog (ehm, jako to nazvat? starý blog s novým? něčím? startem? obsahem?) s poznatky, jaké to vlastně v Japonsku je, když se tady rozhodnete žít.
Možná, že tohle bude přínosem pro někoho, kdo se do Japonska taky chystá na delší dobu, protože já když jsem se tu stěhovala, tak jsem prakticky netušila, koho se zeptat, nebo kde vzít nějaké rady co a jak. Anebo to možná pro nějaké lidi bude zajímavé, jak se tady žije z mého pohledu, protože spousta věcí, co o Japonsku čtu, mi přijde tak trochu přitažená za vlasy (jako např. nedávno jsem narazila na jakémsi webu na článek "V Japonsku je zakázáno jíst za chůze" - ne asi, tě za to přetáhnou katanou po řepě).
Tudíž, abych přidala taky názor, začala jsem psát tohle (+je skoro 5 ráno a nemůžu spát).
První článek bych asi zahájila tím, jak jsem se do země vycházejícího slunce vlastně dostala (na to asi většina lidí odpovídá "No letadlem, ne?" Smějící se).
Celá moje stěhovací story započala tuším před necelýma třemi roky, kdy jsem se z Česka odstěhovala do Anglie. Nejsem už z nejmladších, takže moje angličtina byla okolo levelu 1 (takové to "thank you" a "bye"), ale stačilo to, byla jsem ráda, že jsem vypadla, a že jsem v jiné zemi. Postupem času jsem zjistila, že když se chce, všechno jde, protože když se taková stará škeble jako já naučila jakžtakž za rok anglicky~

V Anglii to bylo docela zajímavé, strávila jsem tam asi dva roky, na všechno jsem byla sama, musela jsem si sehnat práci, pak se starat o barák (moje spolubydlící byla jako duch - jakože je tam, ale spíše jakože není), a tohle asi bylo to, co mě později tak nějak nakoplo, že jsem si řekla, "Když si to zvládla sama v Anglii, tak to zvládneš i v Japonsku". Další plusový bod pro mě byl, že můj přítel byl japonec, takže jsem věděla, že o to to bude snazší. Ale i tak jsem byla posraná až za ušima.
Takřka ze dne na den jsem zapakovala svoje věci do krabic, odhlásila nájem, zrušila elektřinu a všechno, sbalila kufry, a chystala se na cestu. Z tohohle plyne, že tady nejsem ani studijně, a ani na working holiday (v mé věku by mi už taky working holiday neprošlo Smějící se)
Když jsem sem přijela, byla jsem tu na turistické vízum, které je na 90 dní. Bydlím tu asi půl roku, a momentálně jsem ve stavu "čekatel na vízum" či cosi takového. Upřímně, místní úředníci mi nepřijdou nějak extra rychlí, ale asi to záleží, kde na koho natrefíte. Jak jsem se dostala z pozice turisty na ten vyšší level napíšu někdy posléze, protože to je docela na dlouho.
Japonsky jsem se učila jako samouk, protože mě to tak nějak bavilo, takže o to další plus. Oproti angličtině mi ty slova přišly jednodušší, ale přiznávám, že v kanji docela plavu. Věta, kterou slyším často, je "Však oni tam mluví anglicky, ne?" No, nevím, možná pár lidí (zaměstnanců) na letišti, jinak jsem teda na moc anglicky mluvících nenatrefila. Výjimka jsou takoví ti týpci (já jim říkám "fešáci"), co jsou vyloženě na lovu turistek, anebo si chtějí s někým procvičovat angličtinu. Já tedy naštěstí se svým vzhledem nejsem jejich cílová skupina (to asi bude další zajímavé téma, jak se tu ke mně lidi chovají, když vypadám, jak vypadám~ ale o tom potom). Ve zkratce, pokud do Japonska, nějaké základy jazyka byste mít měli, protože jsou fakt místa, kde se jinak než japonsky nedomluvíte. Ono je sice všechno skoro všude přepsané v latince, ale jsou chvíle, kdy se člověk prostě potřebuje na něco zeptat.
Další častý dotaz je, na kolik mě vyšla letenka, a jaké jsou tu ceny. Letenku jsem si kupovala taktéž ze dne na den, nijak extra dopředu, a i se zpáteční cestou nejlevnější vychází na 14.000,- K tomu, jestli je tu draho, mě se ani nezdá, že by tu bylo nějak hodně draho, řekla bych, že jídlo vychází tak nějak nastejno, možná je to o něco dražší, ale pokud nevymetáte takové ty klasické turistické shopy či anime shopy, tak se to dá.
A k tomu, kde žiju. Ne, nebydlím v Tokiu, ale v takovém menším městě (přirovnala bych to k Ostravě nebo Olomouci), asi dvě hodinky od Tokia, a dost na jihu. Bydlíme v opravdu obstarožním domě, a upřímně řečeno, byla jsem tu vyjevená z docela hodně věcí. Teda, byla jsem sice v Japonsku už předtím na dovolené, takže jsem si myslela, že mě nic nemůže překvapit, ale realita je trošku jiná.
Už jen přežít zimu je tady docela hardcore. Když máte tradiční dřevěný dům, s okny, která jsou jen s jednovrstvým sklem, a s tou vyvýšenou dřevěnou podlahou (když na tu podlahu čumim, tak skrz ní normálně vidím na zem), a venku jsou 4°C, tak je skoro nulová šance na teplo.
Další věc, co mě nepřestane udivovat je, jak jsou tu lidi ochotní. Třeba v obchodě. Nikdo na vás není hnusný, ani se nechová nasraně (beru, že z velké části je to taková přetvářka, jako pořád se usmívej, ale z mé pozice je to rozhodně příjemnější, než když jsem v Česku nebo v UK šla ráno pro rohlíky, a buchta za kasou měla ksicht jakože "co tady k***a chceš?"). Možná se ti lidi přetvařujou, ale působí to rozhodně jako příjemnější okolí, než nasraní kakabusi.
Další bonus, je čistota. Prostě ten pořádek na ulicích mi hlava nebere. Jak si každý nosí odpadky v pytlíku domů, anebo se to snaží vyhodit někde do koše, to je něco kouzelného.
No, kdybych tu měla teď vypisovat, co všechno je tu jinak, tak bych tu seděla do zítřka. Zkrátka každý den narazím na něco, co mě překvapí, nebo že na to čumím a říkám si "wtf?".
z
Neumím psát závěry, takže to zřejmě vždycky takhle nějak nakonec utnu.
Táák, to by tak na úvod pro dnešek stačilo, příště zabrousím do nějakých témat hlouběji, ať těm, co se tady chtějí podívat či přestěhovat, nebo těm, co třeba nemají šanci se sem dostat přiblížím, jaké to tu je. Ono tohle spíše asi bude víc pro baby, chlapské věci tu nedělám ani neřeším, takže asi budu mít zkušenosti jen z jedné strany.
Ah, konečně jsem si aspoň postěžovala na tu zimu, doufám, že si to někdo přečte, a kdybyste někdo měli nějaký dotaz, klidně napište, pokud budu vědět, ráda zodpovím.
M.
Lodní deník, dodatek dodatku:
Pokud jste čekali, že se vrátí překlady mang, tak to už asi né, takže se omlouvám.

Blok najdete >>>ZDE<<< - Martýna

5
Průměr: 5 (4 hlasy)