Bouře nám doznívá, ale praskot je pořád ve vzduchu, jízda ještě nekončí a ještě nějakou chvíli nebude
Věřte, že Cassiel má to nejhorší před sebou.

PA teď bude mít menší pauzičku (doufám, že to nepřeroste v několik měsíců ...), neboť jsem příběh měla nalinkovaný prakticky až sem (+ samozřejmě zase improvizace a inspirace z manga )

Předem bych Vás chtěla poprosit, abyste tohle dílo nekomentovali, prosím...
Nechtěla jsem ho zveřejnit, je jedno z mých prvních delších, kdy jsem začínala a ještě v tom nebylo yaoi, jen city.. a ani nevíte, jak staršně ho mám ráda. Mám k němu ohromný citový vztah, proto nechci komentáře... zůstane takové, jak já ho chci... omlouvám se.
Není podrobeno úpravám, má spoustu chyb, ale i tak.. znamená pro mě strašně moc...
Je smutné, ale i tak.. i tak přes to všechno... miluji tenhle text..

Pokud budete chtít, doporučuji k němu i hudbu: http://www.youtube.com/watch?v=zzW_PmW-LzE
Je to můj dárek Vám... dělím se s Vámi o část sebe. Přeji Vám krásné Vánoce, spoustu dárků, lásky, zdraví a štěstí... čehokoliv..
A hlavně splněná přání...
Vaše spisovatelka Dasty Ituriel Harst

Co bych napsala? Vím, opakuji se V téhle kapitolce se budeme věnovat ne Seanovi a osobám, které se kolem něj točí, ale Erice, jeho osudové lásce a jejich přátel a nepřátel.

Je to krátké. Ale opravdu kraťouličké. Ale jsem s tím spokojená, myšlenka se rozvinula tak jak měla a já po dlouhých týdnech bez inspirace konečně dokázala něco napsat. Někomu to může připadat divné, ale mě se to líbí, tak jak to je. Ty kurzívou napsané samostatné věty uprostřed odstavců jsou myšlenky, aby to třeba někomu nepřipadlo divné.