Víte, skoro každá moje postava, alespoň co se týče učitelů, má reálný základ. Bohužel, svou předlohu má i Fukujima. Jeho jméno sem psát nebudu, protože náhoda je blbec a já z jakéhosi nepochopitelného důvodu sedím v první lavici, proto by mu nedělalo problém mi křísnout po hlavě dejme tomu těmi sedmikilovými klíči. A tě mi by to VÁŽNĚ bolelo! (Menší historka z útrpného života Dyami-chan: Zrovna dneska mě ten... milý postarší pán... zkoušel z bižule a já ...nepříliš inteligentní dítě... jsem si samozřejmě zase jednou vzala triko s velkým výstřihem. CELOU DOBU tam čučel a dokonce když na mě začal řvát, tak si an to i stoupnul... já ubohá před ním jen couvala, až jsem jako nějaký nechpný uke skončila zády na dveřích =D... ale jo jen tak okrajově)
Tohle je zlomová kapitola. Remyua to bací přes hlavu jako pytel štěrku a skutečně načape náš milovaný párek ze Sparklesse, jak tady prorokovali někteří z vás. Chudák... pokoušela jsem se nějak reálně vystihznout, jak by to asi vzal. Remyuu je sice formát, ale stejně ho to trochu poznamenalo. Strašně ráda bych si někde odchytila nějakýho kluka a vyzpovídala ho typem Jak bys reagoval, kdybys načapal dva kluky/Kdyby ses do kluka zamiloval/Kdyby se nějaký zamiloval do tebe... abych měla jakés takés podklady pro shounen-ai záplatky. Číst yaoi je jedna věc... protože existují i bludy typu Boku no Pico, takže bych tomu moc nevěřila =D =D =D Dneska se tu zase rozkecávám...
Že bych opět vjížděla na Sparkless kolej dlouhatánských dodatků? =3
Ještě bych chtěla dodat, máme tu druhou ilustraci, chybějící obrázek posledního důležitého kluka z Marionette. Ano, hádáte správně, SHIMEJI!

Tenhle bude o malém usmířením. Jak jsem slíbila James začal chodit s Danem do školy a poznal na vlastní kůži, že pojem škola hrou je už dávno pasé. Ale uvidíte sami. Moc děkuju všem za komentáře a všem přeju hezkou zábavu.
Ještě jedna poznámka na závěr, pokud by to bylo možné prosím upozorněte mě v tomhle díle na všelijaké nedostatky, protože uvažuju o nové povídce a potřebovala bych znát svoje chyby. Ta další povídka by měla být o umění a jak zatím uvažuji tak se stejným žánrem (shouen ai) jako tady a proto bych ráda věděla jestli v tomhle stylu dál pokračovat nebo jestli to mám předělat. Ještě jednou děkuju za pochopení a těším se na vaše komentáře.

Konečně další díl Usagiho....
Nejásejte... na dlouhou dobu asi poslední...
Momentálně jsem na tom psychycky opravdu ne moc dobře..
Omlouvám se... nemám vůbec vůli psát...
Připadá mi, že píšu zbytečně...
Kdybych byla aspoň na dně, abych se mohla odrazit, ale ani tam nejsem.. topím se a nemůžu ani nahoru, ani dolů...
No nic.. užijte si Usagiho... tohle je celkem veselý díl a je napsaný jinak, než předchozí díly....
Má to asi 16 stran.. už je to hodně přes limit, ale to musela napsat tak dlouhé.... na konci poznáte, že už se na mě projevuje krize...
Děkuji všem čtenářům stašně moc, za projevenou podporu a chválu..
Jste skvělí...
Dasty se loučí...

Ták a máme tu môj prvý pokus o poviedku. Tie z vás, ktoré čakajú prílišný yaoi sklamem - aspoň v prvej kapitolke určite! Ale nebojte sa, ak sa vám bude páčiť toto tu budem pokračovať aj ďalej a tam sa už zaručene niečo vyskytne . Hlavne komentíkujte, Aj kritizujte. Rada si -vypočujem- vaše pripomienky. Nie je to skvelé, ale tak čo už so mnou?