Dandy P:
Pamatuji si, že když jsem napsala první odstavec, hned jsem litovala toho, že mě to napadlo a že jsem to topince poslala. Když mi přišla odpověď, polilo mě horko. Richard u okna, zavírající okno před hlukem sirén. Ta věta: „A všechno to míří jedním směrem. K univerzitě.“ mi naježila všechny chlupy na těle. Chodila jsem po místnosti nervózní a děsně to prožívala. Napřed jsem myslela, že se budu dobře bavit trápením své postavy, ale Topinka mi vracela tak beznadějné Richardovy stavy, až mi z toho bylo opravdu špatně a vůbec mi to vtipné nepřipadalo. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc silné pouto mezi těma dvěma je a topinka by byla nejspíš schopna poslat Richarda do pekla a Daniela odtud vytáhnout. Proto postavu Richarda miluji. Protože by nikdy nedopustil, aby se Danovi něco stalo.


topinka:
Tenhle díl… co k tomu dodat. Bylo to vůbec poprvé, když jsem něco psala a bylo mi z toho těžko. Bylo to, jako bych se já sama bála o někoho, kdo je mi velmi blízký.
Poprvé si Richard uvědomil, jak moc vlastně Daniela miluje a že by bez něj byl úplně ztracený. Ukázal svoji slabost? Ne. Ukázal svoji lásku. Byl úplně bezmocný a nevěděl, co dělat. Mohl jen doufat, že to všechno dobře dopadne. Že o Daniela nepřijde. V tu chvíli pro něj neexistovalo nic jiného, než Daniel a touha udržet ho u sebe.

Samochvála smrdí. Je cítit na míle daleko. Od Idaho až po Boise. Je jedno, že jsou tam vysoké hory. Ale nemůžu si pomoct. Tenhle díl je můj oblíbený. Kolik dílů může být oblíbených? Jak já jsem se...teda Daniel... vyžíval v tom, jak může mučit pouhými slovy svého Richarda. A pak to zpečetit sexem. Dvakrát. Ufff... nádhera..teda ta topinka mi dává zabrat. A co teprve večeře ve Stonehand zítra.... doufám, že dorazí Daniel včas.

Užívejte si ještě pohodičku... trochu sexu a klidu... je to snad poslední díl, kdy se neděje nic tragického... co všechno se může stát, když Daniel pozve Richarda na večeři? Hmmm to si musíte počkat na další díl... tak čítejte, zatím pěkně v klidu a bez nervů a šetřete se na další pokračování

Tak mě nakonec několik čtenářů přesvědčilo, že od této povídky očekávají víc...Nebude mít tedy jen dva díly, ale trošku to natáhnu, abych všechny uspokojila. Někdo chce víc postav, někdo by rád poznal také otce, někdo by rád stmelil dvě strany proti jednomu nepříteli, proti kterému bojuje v tuto chvíli jen Rudý baron... někdo by rád kyborgy, androidy, droidy a jinou umělou inteligenci a neodradí je ani fakt, že jsem schopna spáchat yaoi i na ni
Děkuji tímto Widličce, že podpořila žánr sci-fi a zažehla ve mě jiskru a nadšení pro tento žánr.
Děkuji svému senseiovi, co se mě snaží naučit máchat katanou, za několik postřehů ohledně improvizace zbraní, techniky ninjů a slabá místa obrněných rytířů. I když nemá rád yaoi a je doslova yaoikiller, poskytuje mi nějaké rady.
...snad se bude líbit. Trochu mi tento žánr v povídkách chybí akorát teda já neumím moc popisovat bojové scény...
a taky se několik čtenářek do "barona" zamilovalo

Omlouvám se svým fanouškům za tuto povídku je to sci-fi a asi se nebude líbit. Je to taková moje srdcovka, ležela mi dlouho v hlavě... není vtipná, není happy a má dva díly...za zklamání se omlouvám. Mám z ní sama divný pocit