SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Real Fanfictions

Sparkless - Kapitola 25.

„Mám ho. Jo, vraťte se domů!“
„Pořád mi neřekneš, co se stalo?“
„Ne.“
„Jsi ďábel.“
„Já vím. Možná až budeš starší!“
„Seiji!“
„Měj se, sestři!“

Dodatek autora:: 

Řeknu jen dvě slova: EPIC FAIL!
Přesně to totiž udělalo naše připojení na internet, takže já teď sedím v knihovně, u ucha mi tu hraje nějakej spratek bojovou hru v níž pořád běží ta samá smyčka hudby a irituje mě prehistorická klávesnice na který místo jedné klávesy zmáčknete tři, popřípadě čtyři.
Nevím, jak to s internetem bude vypadat... jen doufám, že se to brzo spraví a já vám budu moct odpovídat na komentáře a přidávat nové kapitoly.
Ale teď ke Sparkiemu: Tenhle díl rovnou navazuje na ten předchozí čili Seiji stále plní akci Sylvester. Tahle kapitola je roztomilá, to říkám hned. Je sladká, až z ní bolí zuby, což mě znepokojuje. Kam se poděla ta drsná stránka Sparklesse? Na začátku to měla být povídka plná bitek a teď je to povídka plná... sparklících bišíků... chjo...
Ale snad to nevadí. Takže si to hezky užijte a já se jdu pomalu vrátit domů. Je to strašný vedro... a ten spratek hrající tu hru mě děsně ****. Asi mu ten počítač vytáhnu ze zdi.
Pokud máte zájem, zprovoznila jsem Twitter, takže mě můžete sledovat: Dyami-chanin Twitter
Užijte si to ♥
EDIT: Tak už to máme spravené =D Asi to byl jen jednodenní výpadek.

Sparkless - Kapitola 24.

„Dobrý den, je tam pan Kaede?“
„U telefonu, jak vám mohu pomoci?“
„Já jsem Homura Seiji, nedávno jsme se potkali, když jsem přišel…“
„…vy jste ten mladík, jak přišel s mladým Shiroganem, že?“
„To jsem já. Potřebuju se vás na něco zeptat.“
„Jen se ptejte!“
„Pane Kaede, víte, kde skončil Sylvester?“

Dodatek autora:: 

Zdravím, tady je Dyami-chan a Sparkie! Tohle je díl, který je zároveň roztomilý a trochu nudný.
Ale což, každá kapitola nemůže být plná zvratů a kjůty kjůt shounen-ai scén. Místo toho tu máte takovou... jak to nazvat... podprahovou romanci. Pochopíte, až si přečtete =D
Zjistila jsem, že Sparkie se... trochu zvrhl... před ním byla má nejdelší dokončená povídka 42 stránková a nedokončená 80 stránková. Sparkless má už stran skoro 140 a pořád vím, jak bude pokračovat a končit. Nevím, co to je!! Mám předvymyšlený děj, spíš takovou kostru, ale stejně to funguje a já ještě neměla žádný větší blok!! To určitě dělají ty komentáře. Lepší než redbull, než doping!!
Mám dobrou náladu a víte proč? Nedávno jsem se zmiňovala, že jsem kuchařsý neumětel a dnes jsem se rozhodla to risknout a pokusit se něko uklohňat. Los padl na perník... a on se povedl! Vážně se povedl, že mi ani starší sestřička nevěřila, že jsem ho dělala sama! Hahaha! Pomalu ale jistě se blížím ke svému ideálnímu já!!
Chtěla bych vám poděkovat za povzbudivé komentáře. Kdybych vás měla vypisovat všechny, asi bych tu byla ještě zítra, takže vy ostatní se neuražte, když jmenovitě poděkuju Dasty Harst, šalince (Prostě zbožňuju tvoje tečkované komentáře" Vždycky se u toho řehtám jak blázen!), kiliene, Akie-chan, Alicandě, mishaelqe, seraphim... uf, vás ale je, holky... Widlicce, Yuki Yamako a i všem vám ostatním.
Těšte se na další kapitoly, já se těším na komentíky ♥

Odraz Usagiho tváře: 6

„Někoho jsem potkal.“
„Dívku?“
„Chlapce.“
„Jakého chlapce? Kde?“
„Jmenoval se Suzume. Minulý týden, hned po našem sezení. V parku.“
„Líbil se Vám?“

Dodatek autora:: 

Šestka Usagiho. KONEČNĚ!
Jak jsem se všimli, teď moc nepíšu a nechci to svádět na nedostatek času.. prostě se mi nějak nechce. Nemám chuť a vím, že kdybych se přemáhala, tak to nebude dobré dílo. Nicméně tohle sem napsala v práci.. =P (ano v práci XD)
Snad se Vám bude líbit. Kioshi se dozví velice smutnou zprávu o svém otci a Usagi konečně pocítí osamělost.
Příště se těšte na Usagiho výstavu obrazů, bude to Suzumeho velký nástup na scénu. Co na to Kioshi? - Už v příštím díle... XD.. Aloha a mír s Vámi XD

Začnime odznova...Part 2

,,Nie neverím. A čo si ty vôbec zač? Najskôr ma chceš zabiť a zrazu odhodíš všetok svoj hnev za hlavu?!" Nechápem, o čo tomu chlapovy ide.

Dodatek autora:: 

Ja už fakt neviem, keď som to predtým písala tak som sa z toho tešila a teraz moje nadšenie kleslo na bod mrazu. Je to krátke, i keď som dala časť z ďalšieho dielu, keďže ich už mám napísaných viac. V tejto ani v predošlej časti neni písané ako sa dostal z nemocnice. Je to jednoduché, Mikko má peniaze, je boháč a všetko mu prejde. Podplatil doktorov. No som zvedavá či si to niekto prečíta a vôbec okomentuje, keď je to také aké to je... Pardon :/ Je to bohužiaľ tak, že už to nejde zmeniť, lebo dej by potom nesúvisel.

Sparkless - Kapitola 23.

Nanami myslel, že horší už ten den nebude.
„Nanami-san, máme pro vás špatnou zprávu.“
Doufal, že horší už to nebude.
„Velice nás to mrzí, ale…“
Ale bohužel, to horší být mohlo…
„Paní Oninozuka dnes ráno zemřela.“
Mnohem horší…

Dodatek autora:: 

Jsem průhledná jako izolepa. Nekvalitní izolepa! Protože několik čtenářek u minulé kapitoly už uhodly, co se stalo.
Ano, je to bohužel tak *smrk, smrk* U téhle kapitoly jsem bulela jak želva, protože jsem udělala nezbytné k tomu, abych alespoň trochu vystihla Nanamiho pocity. Ten den jsem byla navštívit po dlouhé době dědův hrob. Už je to šest let, ale stejně to pořád bolí. A myslím, že tenhle pocit každý chápe. Už zase popotahuju. Jsem hrozná.
K téhle kapitole: jak jsem říkala, je smutná, Nanami dostává ránu za ránou, ale Seiji se pokouší mu to ulehčit a je přitom strašně roztomilý. Tu "postelovou" scénu jsem vymyslela a byla jsem z ní naprosto unesená. Takže se snad bude líbit. Nanami se nám rozbrečel a mě je ho strašně líto. Proč mučím své charaktery? To netuším. Člověk by je zabalil do deky a utěšoval.
Chci Seijiho domů. ♥ S konečnou platností na Nanamiho žárlím. Přiznávám se, být na Meičině místě, tak udělám to, co ona na Nový rok.
Chmm... co ještě dodat? Včera jsem dopsala burácející 31. kapitolu. Dostala jsem se do ráže, ale byla jsem poslána spát, takže jsem se uprostřed noci vykradla, z počítače vytáhla flashku se Sparkiem a jelikož ségra nebyla doma, potají jsem tu kapitolu dopsala na notebooku pod peřinou =D
Zjistila jsem, že propadám depresi, když čtenáři nekomentují. Mám pocit, jako kdyby se jim to nelíbilo a neměli k tomu, co říct...
Potřebuju cukr. Asi jdu ztrestat ten kýbl zmrzliny, co je v mražáku.
Užijte si to, drahoušci ♥

Polibek deště 03

KIM
„Je to ještě hodně daleko?? Jdeme celou věčnost.“ Stěžoval si po cestě Ryuu
„ Jdeme jenom hodinu. A neboj, ještě kousek a jsme tam.“

Dodatek autora:: 

Další pokračování Smile Ryuu začíná překvapovat XD
Pěkné čtení Smile

Práce ve vilce 25.díl

Riku
Jen co jsem vběhl celý červený do bytu, hlasy ustaly a po několika minutách vyšli z mého pokoje.

Dodatek autora:: 

Tak jo......tak a Riku už je v New Yorku....co bude dál?? Jak najde Naokiho???Přeci jenom New York není malinká vesnička xD.....
PS: pod textem je překlad anglických vět.....no nejsem zas až tak dobrý angličtinář tak doufám, že tam nemám moc chyb Smile

Práce ve vilce 24.díl

Riku

Dodatek autora:: 

Tak jo.....rozhodla jsem se že budu psát jeden či dna dílečky jen z pohledu Rika (+ tento díl i z pohledu inariho a sasakiho....aaaale ti jsou alespon na stejnym miste jako riku xD) abych urychlila příjezd do new yorku Smile.....jinak kvůli tomu že jsem sem nedala dlouho díleček tak sem dám rovnou dva Smile
PS: V tomto díle se Riku konečně dozvý kde je Naoki.....užijte si to Smile

Zlatá rybka 3

Asi po sedmi minutách cesty se Kaoru prudce zastavil. Plácl se do čela a vychrlil ze sebe souvislý proud nadávek.
„Kam se na tebe hrabe dlaždič, Kaoru." podotkl Takeo.

Dodatek autora:: 

Omlouvám se za zpoždění!
Všem děkuji za jejich komentáře - rady si beru k srdci Smile
Snad se bude dílek líbit. Bohužel venku je stále ošklivě a tak trochu se to ukázalo na dnešním díle (který není moc veselý...)
Pište, piště komentíky! Laughing out loud
přeji příjemné počtení

Pekelný anděl - 8 - Znovuzrození

*** Titivillus

Bitva byla v plném proudu. Se svým kopím jsem se oháněl na všechny strany a neustále pátral po mém lordovi. Plášť za mnou opisoval křivky, i když možná měl jednu či dvě zpoždění, holt jsem byl rychlejší než vlastní plášť. Nevzdával jsem se naděje, že se nakonec někde ukáže a bude hýřit vtipy, narážkami a nápady, jak uniknout papírování. Po mém boku se objevil Diablo. „Lorde Titivillusi! Vojáci mi řekli, že támhle,“ ukázal k vysokým skalám, „ucítili zvláštní energii.“

Dodatek autora:: 

Tááák po dlouhé době se zase něco ode mě objevuje (to víte, dovolená Laughing out loud ) ...

Titi, Cassi, Kasdeya i Cresil budou muset napnout všechny svaly a mozkové buňky, jestli budou chtít přežít tenhle masakr. Ke slovu se navíc přihlásí dávná krev a na povrch vyplují ztracené pravdy. Jedna záhada bude rozluštěna a na měsíční světlo se dostane jistý týpek, kterého by jste nechtěli potkat v zapadlé a temné uličce ... vlastně, vůbec ho nechcete potkat Wink A mezi Cassielem a Kasdeyou navíc vznikne nová neproniknutelná stěna.
Suma sumárum, tu bude víc vysvětlování než akce, ale i tak je to celkem nabyté Smile

Syndikovat obsah