SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Real Fanfictions

Sparkless - Kapitola 22.

Fakt, že ho Meiko políbila Homuru nevyvedl z míry tak, jak čekal.
„Jsem divnej, když jsem v sedmnácti ještě neměl pořádně holku?“
Přece jen, byla to jeho první pusa.
„Co je na tom špatného, chtít trochu lásky?“
Byla to přece jeho první p---
„Doufám, že tohle si ráno nebudeš pamatovat…“
A kruciš…

Dodatek autora:: 

Tohle je jeden z nejsmutnějších dílů. Společně s tím předchozím a tím dalším tvoří takovou smutnou vložku po té optimistější stránce.
Navíc, teď se na vás bude valit jeden zvrat za druhým. Připravte se.
Ale teď k téhle kapitole: Seiji si to KONEČNĚ UVĚDOMIL! Po 21. dílech mu to konečně prošlo vedením a dorazilo až do mozku! Miluju tu scénu, kdy mluví s Ritsukou. Úplně ho vidím, jak klečí v temné uličce, pěstí mlátí do zdi a nad ním efektivně vybuchují ohňostroje ♥
Nanami se nám pomalu mění na plyšáčka, kterého má každý tendence utěšovat a chlácholit. Smrk. Mě je ho tak líto.
Meiko a Mizuki si podepsaly stvrzenku na smrt. Vážně plánuju, že se jim v budoucnu stane nějaká nehoda. Ne! Mám to! Nechám je, ať Homuru a Nanamiho načapají v nějaké velmi intimní chvilce (v plné jízdě asi ne, ale i taková žhavá líbačka na školní střeše udělá své...) Odnesou si to, mrchy jedny!
Poslouchám jednu strašně agres písničku, takže z toho mám i sadistickou náladu! Kdybych tohle poslouchala při psaní, možná bych byla schopná tam vložit i nějaký ten menší almost-rape =D
Poslední dobou ujíždím na BL drama CD. Je to... drsný, nevím, jak to napsat jinak. Stáhnete si CD, k tomu anglický překlad a jedete. Já už takhle hekticky sahuju čtvrté cédo a jen čekám, kdy to vyhrabe v kompu sestřička Fuchs.
Nuž nic, budu končit. Užijte si to, plačte, proklínejte mě, milujte mě, komentujte (hodně!) a znovu mě proklínejte.

Zimná spomienka

Opäť je zima. Snehové vločky začínajú padať a pokrývať zem. Sedím pred oknom a neustále spomínam.

Dodatek autora:: 

Neviem či sa vám to bude páči, neviem tak dobre písať ako mnohý iný a robila som ju narýchlo. Vlastne potom ani neviem čo sa stalo s tým psom...

Diary and pencil

[i][b]"Promiň, dnes je to poslední den, co ti píšu. Musím jet k babičce. Vůbec se mi tam nechce.

Dodatek autora:: 

Opět se mi zdál sen ^///^
Doufám, že se bude povídka líbit *^^*
Pokud najdete nějakou chybu, tak se za ni moc omlouvám ^///^

Začnime odznova...Part 1

Raz, keď som opäť utiekol z domu, som po ceste narazil na chlapa so zbraňou. Zastavil som a ostal stáť na mieste ako socha. Zdvyhol ruku a namieril zbraňou na mňa.

Dodatek autora:: 

Toto je jedna kapitulovka, ktorú som začala písať už dávnejšie. Neviem moc dobre písať poviedky, ale tak baviť ma to baví. Neviem či sa bude páčiť, ale tak budem rada za komentáre či už zlé alebo dobré. Predom sa ospravedlňujem za chyby ^^

Zima

Nervozně jsem postával na kraji malého lesíka za naším domem a čekal jsem na něj. Psal mi přeci, že tu bude přesně v půl čtvrté, že mi chce něco říct.

Dodatek autora:: 

Jedna z mojich velmi krátkých povídek... Byla použita v hodině slohu, ale doma jsem jí maličko poupravila.... Enjoy ^^

Sparkless - Kapitola 21.

„Nii-chan?“
„Seiji?“
„Nee-chan, nii-chan je asi rozbitý…“
„Uklidni se, Kyouko. Seiji! Hej, Seiji! Co ti je? Odpověz mi! Hej!!“
„Nee-chan, co mu je?“
„Kyouko, nech nás tu prosím tě na chvíli samotné, ano?
„Heh? Proč?“
„Potřebuju si se Seijim o něčem promluvit.“

Dodatek autora:: 

A začínáme! Pojedeme pěkně z kopce! =D
Tahle kapitola je... vážně trochu jiná než ty předchozí. Začínáme přitrvzovat.
Předevčírem jsem se chlubila mámě, že Sparkie má už 135 stránek a ona, že bych to mohla zkusit někam poslat, až to dodělám. A já jen... epic fail.
Maminka totiž jaksi neví, že jsem yaoistka. Respektive ví, ale neví, co je yaoi. Už nějaké tři měsíce se mentálně připravuju, že jí to řeknu, ale ono není jednoduché přijít k vlastní mámě a říct: "Víš, mami, já čtu a vlastně i píšu yaoi. A co to je? Když jsou spolu dva kluci." Ono by to nebylo tak hrozné, ale víte, co vám vyleze z gůglu, když do něj napíšete slovo Yaoi? Za to by se ani porno stránky nemuseli stydět. Ale už zase tady melu o blbostech.
K téhle kapitole: Ritsuka je hodná, Seiji zoufalý, Nanami netuší, co ho čeká a Mizuki je prvotřídní slepice.
Tak si pěkně počtěte a těším se na vaše komentáře, i když tentokrát budou asi typu: "Cože?! To si děláš srandu! To nemůžeš!!"
Dyami-chan je tak zláááá...! ♥

Nechat se zabít přítelem nebo nepřítelem ? 4

Nevím proč, ale ukápla mi jedna slza.Byl sem opravdu moc rád že se konečně vrátil.Netrpělivě sem čekal na jeho odpověď.Zajímalo mě jestli tam jel zbytečně nebo ne.I když moc dobře vím, že jediný kdo by to mohl zpackat sem byl já.No i tak mi to nedalo musel sem se zeptat.
„Jo a už tě neopustím slibuju.“ Asi sem na delší chvíli přestal dýchat.Nečekal sem takovou odpověď.Tedy ten začátek ano, Ale ten konec.A však sem za to byl moc rád.
„Moc si mi chyběl, Mikelo.“
„Ty mě taky.“ Usmál se na mě a letmo políbil.No co se dělo potom si domyslíte.No však víte cesta domů atd..Jen sem nevěděl že dnes večer se mi změní celý život.

Dodatek autora:: 

No a další je tu.V pravej čas sem dostala chuť psát dál.Málem bych to nedokončila, ale když je tu někdo komu se to líbí tak nemůžu přestat.Doufám že toho stihnu napsat dost protože v pátek zas odjíždím na týden pryč a pak se musím připravovat do školy.Však já si najdu čas na psaní.A znovu doufám že se vám bude líbit.

Dej mi svůj úsměv - 6. kapitola

„Prosím, dej mi svůj úsměv,“ říká potichu a pomalu. V jeho očích vidím touhu. Nedokážu nic říct, ani se pohnout a on pořád drží můj obličej.

Dodatek autora:: 

Tak a je tu již šestý díl ^^
Tento díl je věnován pro Sakura.Kato, ještě jednou mockrát děkuju!! Shy
Je tam jedna část, která se mi trochu nepovedla... To co je v závorkách je jakoby přeškrtnuté, omlouvám se, že jsem to udělala takhle Sad
Jinak další díl tu bude asi až za dva týdny, protože jedu pryč a nevím jak to budu zvládat... Sad

Vražedné umění I - Krvavá stěna 03

„Co, to mluvíš o Áje?“
„Ne, mluvím asi o támhle té žížale ve sklenici. Samozřejmě že ano, ne, počkat ty to ještě nevíš,“ došlo najednou Danielovi a překvapeně na Kubu vykulil své blankytně modré oči.
„Ne, co bych měl vědět?“

Dodatek autora:: 

Tak další dílek... máte mě rádi? Wink

Syndikovat obsah