Hlasitá hudba. Hlasitý smích. Kouř linoucí se ze všech stran lokálu. Pach alkoholu a možná i zvratků. V rohu baru posedával krátkovlasý chlapec s temně vyhlížejícíma očima.

Venku zuřila obrovská bouře. Lomcovala se stromy sem a tam, dokonce se občas stalo, že nějaký z nich vyvrátila ze země a ten z tupou ránou dopadl na zem.

Procházel tmavými zákoutími půlnočního Seoulu. Všude byla tma, tak hluboká, že byste lehce přehlédli kdejakého ležícího bezdomovce na rohu.

Padl jsem k zemi a v duchu si nadával za nepozornost. Jak jsem se jen mohl nechat chytit do tak nesmyslné pasti. Kdybych jen býval opatrnější. Bolí mě celé tělo. Jako bych o něco přišel. Má poslední myšlenka zanikla v zárodku a já se ponořil do tmy.