Střetnutí

„Přála si letět, ale dopadla tvrdě“ epitaf bez vzpomínek na tu tvář, která nikdy nebyla něčím víc než jenom stínem a odkazem na tuhle Bohem zapomenutou dobu.

Vstúpila som do miestnosti a nervózne švihla pohľadom z jednej strany na druhú. Bola zariadená naozaj zvláštne. Nebol v nej totiž vôbec žiadny nábytok.

Kimi
V baru byl zase klídeček jako obvykle. Bez Rika to tu nebyla taková sranda, ale to nám teď nemohlo překážet při práci. Hlavně, jsme to nemohli dát najevo před zákazníky. Těm by se nelíbilo, že jsme zachmuřený.
Několik z nich se dokonce i ptalo po Rikovi a řeknu vám, nebylo jich málo.
"Kime jednu skotskou."usmál se na mě jeden můj ex-přítel. Chodili jsme spolu tenkrát na střední. Našli jsme se v jedné kavárně. Byl jsem tam zrovna se svou kamarádkou z dětství a najednou se tam objevil on se svou partičkou. Když jsem ho viděl, věděl jsem, že to je ten pravý. Ovšem nic netrvá dlouho a i mi dva jsme se museli rozejít. Naštěstí jsme zůstali přáteli.
"Jasně, už se to nese."usmál jsem se na něj a poslal mu po baru jednu skotskou.
"Víš, že ti to dneska sekne?"pohladil mě jeden podnapilej zákazník po ruce.
"Né, opravdu?"hrál jsem si na blbého.
"To víš, že jo."řekl, přiblížil se k mému uchu a zašeptal. "A bez toho určitě vypadáš líp…"usmál se a poukázal na svou peněženku nabytou prachy.
"To víš, že vypadám."usmál jsem se laškovně.
"A můžu se mrknout?"otázal se, slizoun jeden.
"Sorry, ale soukromí zboží."uculil jsem se na něj, odstrčil jeho ruku s penězi a odkráčel na druhou stranu podniku ke stolům s objednávkou.
"Hej Kime…."zavolal na mě známí hlas ode dveří.
"Sasaki."usmál jsem se na něj a přivítal ho.
"Sem viděl, jak tě ten hmyz otravuje."odfrkl si Sasaki a zíral přitom na toho chlápka.
"Jo v pohodě. Je to tu každý dne."usmál jsem se a raději to víc nerozebíral.
"Se divím, že jste se tu ukázali. Včera jste nevypadali, že dojdete domů"zasmál se Ikuta, který se vedle nás objevil.
"Taky bysme nešli, kdyby si tady Sasaki nepostavil hlavu…"zabručel Inari.
"No jo, by mě zajímalo, jak to s ním dělal Riku, když něco chtěl a nemohl to mít."zasmál se Ikuta.
"To mě osobně taky…"provrtal Sasakiho Inari pohledem.
"Hah…, víte co, támhle na osmičce je volno. U baru je teďkons plno, tak si sedněte tam."ukázal jsem jim směrem ke stolkům.
"Dobře."usmáli se a ruku v ruce přešli ke stolkům. Po chvilce jsem k nim přišel s pitím, které tady pili vždy a postavil jim ho na stůl.
"Díky."usmáli se a nechali mě jít pracovat.

Riku
Jen co jsem si sedl do Naokiho Viperu, připoutal jsem se a čekal až Naoki nastartuje. Když se nic nedělo, podíval jsem se na něj a zjistil, že mě celou dobu pozoruje.
"Proč nejedeme?"otázal jsem se náhle a čekal, co mi na to odpoví. On však nic neříkal a dál se na mě zamyšleně koukal.
"Země volá Noakiho…."zamával jsem mu před očima a sledoval, jak lehce zamrkal a vrátil se tak do reality.
"Děje se něco?"nechápavě jsem se zarazil nad jeho chováním.
"Nic, jen sem přemýšlel, jaký trest pro tebe bude nejlepší."
"Eh?"nechápal jsem co má na mysli.
"A nemůžu se rozhodnout, jestli bude lepší tě připoutat k posteli nebo k topení u okna a pomalinku tě samou láskou znásilnit. Zatím vede postýlka, protože nemůžu přeci dopustit, aby tě někdo viděl, až si spolu budeme užívat."zasmál se Naoki lišácky.
"Naoki!"zapištěl jsem a věnoval mu zlostný pohled a malou ránu do ramene.
"No co…., zasloužíš si to za to tvoje provokování…"uculil se, políbil mě na tvář a nastartoval.
"Jaký provokování…"našpulil jsem rty.
"Jo, tak pán neví…"nadzdvihl Naoki obočí a zařadil. Nad tím jsem se jen pousmál, nic neřekl a pohlédl z okna.
"Kam vůbec jedeme?"otázal jsem se po chvilce ticha.
"Do Highes restaurant."odpověděl mi a zastavil na červený.
"Hmm…, nebylo by lepší jít někam do míň drahý restaurace?"povzdechl jsem si.
"To není otcův styl."zašklebil se Naoki a znovu se rozjel.
……
Po půl hodině jsme dorazili před onu restauraci a nechali si od nějakého chlapa zaparkovat auto. Jen co jsem stál na nohou, přispěchal ke mně Naoki a nabídl mi rámě. Já ho nadšeně přijal a zavěsil se do něj.
"Welcome."řekl muž u dveří a mírně se poklonil. Když jsem mu chtěl mírně pokývat hlavou, tak mi Naoki naznačil, ať to nedělám. Jak řekl, tak jsem udělal. Bylo by asi divné, kdybych ho pozdravil, když si teď hraji na někoho z vyšší vrstvy.
"Welcome mr. Naoki. Come with me. Your father is waiting for you."
"Yeah.."ozval se pouze Naoki, poté se na mě podíval.
"A teď nádech…."zasmál se a rozešel se společně se mnou k místům, kde na nás měl čekat Naokiho otec.
"Tak tady jste."zvedl se Naokiho otec ze židle a přišel nás s úsměvem přivítat.
"Dobrý den."usmál jsem se a raději sklopil oči, jelikož jsem si připadal hloupě.
"Ah, vy musíte být Naokiho přítelkyně o které mi tak vyprávěl. Moc mě těší."usmál se na mě a políbil mi mou ruku, kterou jsem mu podal.
´No jasně…., určitě ti o mě ták strašně povídal.´zasmál jsem se v duchu.
"Těší mě."řekl jsem stroze a nechal si pomoct sednout od Naokiho. Poté se usadili i oni dva.
"Doufám, že vám nevadí, že už jsem vám objednal?"otázal se Naokiho otec a koukal přitom na mě.
"Ne, to je v pořádku."usmál jsem se a pohlédl na Naokiho. Naoki jen něco slabě zaskřípal mezi zuby a poté sklapl, jelikož jsem ho mírně kopl pod stolem.
"Jak se vám tady vlastně líbí, slečno…."
"Kaname."vymyslel jsem si nějaký jméno.
"Oh, ano slečno Kaname."
"Je to tu nádherné. Děkuji za optání."usmál jsem se znovu a sledoval číšníka, jak nám servíruje naše jídlo společně s vínem.
"Ročník 1934. Velice dobrý ročník."usmál se Naokiho otec nad láhví vína a nechal si nalít od číšníka.
"Na vaše štěstí."pozvedl svou číši a čekal, až to taktéž uděláme. Já ač nerad jsem ji pozvedl a po přiťuknutí si lokl. Musel jsem se přemáhat, abych se nezakuckal.
"Výborné, taky si to myslíte?"ozvalo se z druhé strany stolu.
"Ó, ano. Tak dobré víno jsem ještě nepila."usmál jsem se hraně a dožadoval se Naokiho pomoci.
"Nech ji chvilku vydechnout! Ani si neříkal, jak ses měl v práci?"snažil se Noaki odvést téma někam jinam. Což se mu povedlo.
……….
Naokiho otec nám od té doby vyprávěl, co všechno se mu stalo dnes v práci a hlavně i to co se mu stalo včera. Když jsem se podíval na Naokiho tak jsem musel dusit smích. Jeho obličej byl totiž stažen do pomstychtivého, vítězného úšklebku.
"Ale ta barva vám sluší, pane Komui."řekl jsem svůj názor na jeho novou barvu účesu a usmál dal si další sousto do úst.
"Nač ta formalita?"usmál se na mě přiopile.
"No…"nevěděl jsem, co na to odpovědět.
"Jsem Tobi."usmál se.
"To přeháníš!"zavrčel Naoki a přitáhl si mě k sobě blíž.
"No co…"usmál se nevinně pan Komui.
"Myslím, že bysme už měli jít."oznámil Naoki.
"Hmm…"zabručel Naokiho otec a zavolal si číšníka. On mu to spočítal a nechal si od něj zaplatit. Jelikož se chtěl Naoki otec předvést, dal mu větší dýžko než by bylo potřeba. Od Naokiho jsem se dozvěděl, že to normálně nedělá, jelikož je skrblík.
…….
Domů jsme jeli pouze jedním autem, jelikož Komui nařídil svému řidiči, ať odjede. V autě vládlo naprosté ticho a to nejen, protože Naokiho otec spal.
Když jsme vystupovali, museli jsme mu pomoci. Tedy Naoki mu musel pomoci. Pan Komui se u toho připitoměle usmíval a pořád opakoval jak je rád, že si mě Naoki našel. Já na to nemohl nic namítnout a Naoki si jen něco bručel pod nos.
"Naoki já tě mám stejně rád."usmál se na Naokiho.
"Já vím, já vím…"zabručel nad jeho opileckými keci a dovedl ho do jeho pokoje. V jeho pokoji si ho převzala Naokiho mamka a zahleděně se na mě podívala.
"Dobrý večer."uklonil jsem se pod jejím pátravým pohledem a společně s Naokim chtěl odejít.
"Počkat!"zarazila nás a ve mně v tu ránu hrklo.
"Mami?"nechápavě se na ni Naoki otočil.
"Někde jsme se už viděli…"zabručela a hleděla přitom na mě.
"To je dosti možný. Kaname totiž byla na té módní přehlídce, cos byla včera."zakecal to rychle Naoki.
"Opravdu?"pohlédla na mě.
"Ano madam."usmál jsem se nuceně.
"Proč mám pocit, že mi lžete?"nadzvedla obočí.
"Já a lhát? To mě dost neznáš."zabručel povýšeně Naoki.
"Právě, že tě znám."odsekla mu a nespouštěla mě z očí.
"Tak mi jdeme."řekl spěšně Naoki a odtáhl mě odtamtud.
"To bylo o fous."usmál se na mě a odvedl si mě do svého pokoje.
"My povídej."usmál jsem se taktéž a nechal se od něj obejmout.
"Konečně sami…"řekl najednou zasněným hlasem a lehce mi přitom rukou přejel po zádech.
"Vždyť jsme byli sami skoro celý den…"zasmál jsem se a vychutnával si jeho dotyk na svých zádech.
"To jsme byli, ale venku…"zabručel nazpátek.
"A to ti nestačilo?"zeptal jsem se laškovně.
"Ne…."usmál se i on a sundal mi mé příčesky. "Takhle ti to sluší mnohem víc."uculil se a prohrábl si mé pravé vlasy.
"Takovou chválu si ani nezasloužím…"zasmál jsem se.
"Měli bysme se jít umýt."zašeptal mi u ucha a následně ho skousl.
"Tak běž první."vydechl jsem.
"Vana je dost velká pro nás oba."usmál se na mě a podíval se na mě svým podmanivým pohledem.
"Tak tos mě ještě neviděl bez oblečení."řekl jsem naprosto vážným tónem. Ovšem opak byl pravdou.
"Náhodou si hubený až, až."usmál se a jemně se, se mnou začal pohupovat.
"Říkáš teď."usmál jsem se a nechal se od něj laskat ve vlasech.
"Jestli chceš, tak to můžu hned zkontrolovat."zašeptal mi do ucha a svou ruku přesunul pod mé šaty.
"Ty mi snad nevěříš?"otázal jsem se zasněně a jeho ruku vytáhl zpod mého oblečení.
"Já ti věřím, ale jistota je jistota…"přesunul ji znovu pod mé šaty. Tentokrát však na můj zadek.
"Naoki si snad opilý…"vydechl jsem jen, co mi ho trochu sevřel.
"Trošku."usmál se znovu a políbil mě na líci.
"No tak to si běž do vany s kachničkou."nafoukl jsem se. Nechtěl jsem se s Naokim poprvé milovat, když je opilí.
"Ale já kachničky nerad."našpulil rty.
"Tak to je jednou budeš muset přežít."
"Rikuuu…."zabručel a začal do mě šťouchat. Po pěti minutách jsem to nevydržel a schválil mu to.
"No tak dobře, ale o nic se nepokusíš, je ti to jasný…"vztyčil jsem varovně prst vzhůru.
"Slibuju."vypískl, vzal mě do náruče a odnesl si mě do vany.
"Naoki! Vždyť jsem ještě oblečenej!"vypískl jsem, když do ní začal napouštět vodu.
"Rád si tě svlékám…"usmál se, přiklekl si ke mně a dlouze mě políbil.
"Naoki! Něco si mi slíbil."
"Sliby jsou od toho, aby se porušovali."zašklebil se perverzně a políbil mě na můj odhalený krk.
"Naoki!"vypískl jsem, vzal první věc, kterou jsem objevil a praštil ho s tím přes hlavu. V tu chvíli bych si nejraději nafackoval.
"Naoki, nestalo se ti nic?"překulil jsem se bojácně na Naokiho a zkoumal mu hlavu, jestli jsem mu nic neudělal.
"Hahhaihi…"začal se náhle smát, až jsem si myslel, že jsem mu vážně něco udělal a jemu zrovna přeskočilo v bedně.
"Naoki!"oslovil jsem ho starostlivě.
"Zlatíčko, neboj, nic mi není…"odpověděl mi, když se dosmál. "Jen…, bylo děsně vtipný, jak si najednou vyletěl s překvapeným obličejem."zasmál se.
"Haha…, to bylo fakticky děsně vtipný!"nafoukl jsem se.
"No tak, už se nezlob. Já to tak nemyslel…"začal do mě šťouchat.
"Naoki ty si fakt dement! Já se tu o tebe bojím a ty se mi ještě kvůli tomu směješ!"řekl jsem stále naštvaně.
"Riku…, no tak promiň."snažil se mě nějak upoutat a začal mi hlavu obracet svou stranou.
"Neprominu."zabručel a otočil se úplně.
"Riku, medvídku, zlatíčko moje jediný."začal mi šveholit do ucha. Já hned na to zrudl a raději se zvedl. Rychle jsem se otočil a zabodl do Naokiho oči. Prstem jsem mu naznačil, aby se zvedl a poté mu řekl, ať zavře oči. Jak jsem řekl tak udělal. Nečekal jsem na nic a lehce ho políbil. Jen co jsem tak učinil Naoki na chvilku zkameněl překvapením a pak vytřeštil oči.
"Tak dobře. Ale už mi to nedělej jo…."řekl jsem a vystoupil z vody ven na suchou podlahu.
"Riku?"nechápavě pozvedl obočí.
"To tam budeš stát celý den?"usmál jsem se na něj a obradoval ho zářivým pohledem. Naokimu se jen prodloužil jeho úsměv, vylez z vody a přešel společně se mnou do našeho pokoje. V pokoji jsme se vysvlékli z mokrých věcí a zalezli stále celý mokrý do postele. V posteli jsme se na sebe natiskli a vyměňovali si slastné polibky.

Překlad:
Welcome mr. Naoki. Come with me. Your father is waiting for you
-->Vítejte pane Naoki. Pojďte se mnou. Váš otec čeká.

Volám sa Yukio, priezvisko nie je podstatné. A tento príbeh nie je až tak o mne, ako o mojom otcovi, ktorý je bohužiaľ už 2 týždne po smrti.

V úvodu bych chtěla zdůraznit, že postavy, které zde vystupují, nejsou mé, ale pouze vypůjčené od autorky Vampire Knight, Matsuri Hino.

Chci, aby mě viděla z té lepší stránky, ale ještě jsem nevěděl jak toho docílit, aby si ze mě jen neutahovala.