Tento díl by měl všem milovníkům románů přinést dlouho očekávané uspokojení, i když stále ne naprosto úplně
Upřímně doufám, že se vám tento díl líbil i s doprovodem obrázků
Arigatōgozaimashita (ありがとうございました)

ps: Další díl očekávejte během následujícího týdne

Pokud vás tato povídka zaujala a zajímali by vás další díla ode mne, můžete nahlédnout sem:
Povídky by Selina

rozjíždíme druhou sérii jak už psala Dandy, ti dva se dlouho neviděli, a když se konečně potkali tak na nějakou romantiku nebyl čas. Ale to pravé vzrůšo teprve bude, užijete si akce víc než dost...

Co k tomu dodat? Prostě čtěte... Chtěli jste pokračování, tak tady je a že začátek bude jen tak nic neříkající? Počkejte si na další díly, to teprve bude jízda. Richard a Daniel prostě patří k sobě. Za tak krátkou chvíli vznikl mezi nimi velmi silný vztah. Člověk by si řekl, že těm dvěma se snad už nemůže stát nic horšího, než to co proběhlo v první sérii, ale to jste na velkém omylu. Takže kdo vydrží - nebude litovat.

Když mi ráno přišel odstavec od topinky, byla jsem šťastná jak tornádo na Menhetnu. Nevím, kdo v tu chvíli měl větší závrať, já nebo Daniel. Nová naděje. Víra, že to neskončilo. Že Richard něco vymyslel. Že se ti dva k sobě někdy vrátí. Protože kdyby tomu tak nebylo, přišla bych tím o část sebe. Tolik je ta postava (bohužel či bohudík?) součástí mě, že oddělit mě od ní by mě nejspíš uvrhlo na úplné dno totálního zoufalství.

Jeden sen skončil. V tichosti i s hlasitými projevy vzrušení se rozloučil s někým, koho miluje, komu dal své srdce. Aby ho mohl opustit pro svůj jiný sen. Dokázat sám sobě, že za něco stojí. Že se může svému šéfovi podívat hrdě do očí, že není jen podřadný úředník. Ale dokáže to? Bude schopen ten sen snít bez něj? Nebo spadne do propasti nekonečného smutku a beznaděje? Najde šéf řešení, jak být Danielovi na blízku? Nebo je tohle konec naději, že by i Richard...snad... chtěl něco víc... navždy?


Když se člověk loučí, je to vždy těžké. Ať je na povrch silný jak chce, uvnitř to vždycky tíží a je mu smutno, i když se navenek usmívá...
I takový tvrdý seme, jako je Richard, má své city... roloučit se s někým, koho miluje? Je to pro něj hodně těžké...
Je smutný, hodně smutný... stejně jako topinka

Srdce bilo strachem. Tlouklo vzteky. Dychtilo po pomstě. Toužilo po Richardovi. Tolik rozdílných emocí v jeden okamžik. Rozhodnout se rychle. Pro lásku? Pro pomstu? Milovat? Zabít? Někdy Danielovi nerozumím. Je to tak jednoduchá osobnost. Až je složité ji pochopit.

Kdo vlastně způsobil ten šelest v nočním lese? Kdo ty dva pozoroval při jejich chvilce?
Jednou bylo řečeno, u jednoho z dílů, že děláme z Daniela idiota. Ale byl to chybný odhad. Jen stačilo chvilku počkat...
Daniel je svůj a on, stejně jako Richard má svoje kostlivce ve skříni... jen je důležité se s nimi umět poprat a mít někoho, kdo mu s tím pomůže... a stačilo jen počkat, aby člověk - čtenář - vlastně pochopil, proč je Daniel jaký je.
Bude to tímhle dílem končit? Kdo ví... přeci jen chce Daniel studovat a Richard mu v tom nechce bránit.
Ale upřímně - máte ještě zájem sledovat, jak to s touhle dvojkou bude dál? Vždyť to už může být nudné... kdo by chtěl stále dokola číst, jak se ti dva k sobě mají?
Tak si užijte aspoň tenhle díl... uvidíme co bude dál... jestli bude...