Schoval jsem se do místnosti hned naproti kuchyni. Předpokládal jsem, že jakmile si Slater všimne odemčených dveří, půjde okamžitě zkontrolovat Ralpha.
Měl jsem pravdu.
Sotva vešel dovnitř, ještě stihl spatřit mé boty a ihned se vydal svižným krokem směrem do kuchyně. Jakmile zahnul do dveří, ocitl se ke mně zády. A přesně to jsem potřeboval. Potichounku jsem se k němu začal plížit blíž. Už jsem ho měl skoro nadosah, když tu se náhle otočil! Oba jsme strnuli v pohybu. Zdá se, že jsem ho trochu podcenil. Pomyslel jsem si hořce.
„Kdo, k čertu, si?!“ vyrazil ze sebe. „A co tady, dopr**le, pohledáváš?! Jestli chceš prachy, tak to ses měl porozhlídnout někde jinde!“
„Já tady nejsem, abych ti krad‘ prachy.“

Aiko mi ukázala kde je jídelna a cestou ještě několik tříd, kam se prý občas dochází na hodiny.
V jídelně jsme si sedli k malému stolku pro čtyři lidi, který stál úplně v rohu.

First time

--- Seiyak

Cítil, jak leží, všude byla tma a po jeho tváři se proháněl jemný větřík. 'Takže umírám? … Je tohle smrt? … Zvláštní … Nebojím se … Zabil jsem ho ale včas?' Přemýšlel, nevěděl, kde je, ani co bude následovat. Otevřel oči a rozhlédl se. 'Moc toho tady není...' Usmál se pro sebe.
'Zajímalo by mě, co se stalo s ostatními, ale to se už nedozvím.' Lehce vydechl a postavil se. 'Prošel si tímto i otec?' Za jeho zády se začalo formovat světlo, otočil se. „Otče?“ Postava se před ním vykreslila.