SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Love

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Práce ve vile 36.díl (END)

O tři měsíce později

Riku
"Riku, zlatíčko…neviděl si moje klíčky od Vipera?"zavolal na mě Naoki z šatny.

Dodatek autora:: 

Ahhh....vážení a milý...., hlásím se vám s posledním dílem týhle kapitulovky. Vím že je těžký se s něčím loučit, ale vždy musí přijít nějaký konec. Bez konce by to ztrácelo smysl Smile Tak jo doufám že ji ji užijete:)

Věnování: všem co mě pohostili a potěšili svými názory na mou povídku Laughing out loud

varování: +18

Práce ve vile 35.díl

Naoki
"Ehm, ehm!"řekli jsme společně s Inarim a stoupli si s rukama v bok před Rikiho a Sasakiho. Riku se na mě pouze s pozvednutým obočím otočil a s laškovným úsměvem se přitiskl na Sasakiho.
"Tak to by stačilo…"zavrčel jsem a přitáhl si za pas Rikiho k sobě.
"Dělám něco?"usmál se Sasaki a pozvedl ruce v gestu ´Já nic neudělal´.
"Jo."zamračil jsem se na něj a Rikiho víc sevřel.
"Inari, měl by sis ho připnout na vodítko."podíval jsem se Inariho směrem. Inari s úsměvem pokýval hlavou, chytnul Sasakiho a vlekl ho přes letiště k východu.
"Půjdeme?"naklonil jsem se tak, abych viděl na Rikiho obličej. Když jsem ho však uviděl, dal jsem se do smíchu.
"Co je…"zavrčel naštvaně. Jeho tváře, který byli do teď nafouklí, zčervenali.

Dodatek autora:: 

Tak jo lidičky...moc jsem se chtěla omluvit že už jsem sem šíleně dlouho nepřidala další kapitolu...a navíc takhle před koncem T.T ...ještě jednou se omlouvám...teď poslední dobou nestíhám...maturita, příprava plesu, šaty, učení, čtení(mat.knížek) a psaní.

PS:chci upozornit že je tohle předposlení díleček Smile a taky chci upozornit že vám sem hnedka dávám i další díleček Smile Laughing out loud snad se bude líbit Smile

Saxton Love Company 7

„Išlo ti to tak skvele!“ tešila sa Dali. „Akoby si jazdila už odmalička.“
„Preháňaš,“ zatiahla som a ďalej sa prehrabávala vo svojom šatníku. „Ledva som sa rozchodila. Ešte aj teraz ma bolia nohy.“
„Na to si zvykneš,“ vyhlásila. „Pôjdeš s nami aj zajtra, dobre? A aj potom.“
„Ešte uvidím,“ povedala som vyhýbavo.
„Prečo nechceš?“ spýtala sa sklamane. Pricupkala ku mne a do skrine mi nakukla cez plece. V mojej izbe so mnou bola, odkedy sme sa vrátili.
„Netvár sa, že to nevieš, potvorka.“
Na moje prekvapenie sa zasmiala. Čas, ktorý sme strávili spolu na konských chrbtoch, mi stačil k tomu, aby som si o nej vytvorila celkom dobrý obraz. Vyzerala síce bláznivo a detinsky a často tak aj hovorila či sa príliš hlasno smiala, no v skutočnosti bola neuveriteľne inteligentná a všímavá. Či to vedela od matky, alebo si všetko uvedomila sama, veľmi dobre vedela, ako to so mnou a s Talenom v skutočnosti vypadá.
„Obleč si tie červené,“ zašepkala mi šibalsky a zo širokým úsmevom sa odo mňa odtiahla. Odbehla naspäť na moju posteľ.
„Páčia sa ti? Chceš si ich požičať?“

Dodatek autora:: 

Kratší diel ako zvyčajne a ešte aj omeškaný. Mala by som si nazrieť hlboko do svedomia ;D
Pravda, je že som sa trochu zasekla a viac som sa venovala svojej druhej poviedke. No Temiru ani Talena rozhodne neplánujem zvesiť na háčik do rohu skrine, to v žiadnom prípade! Cool Mám na nich vymyslené také veci, že čau Big smile Onedlho sa rozpúta peklo Evil

Kouzlo první noci

„Jak mi to jen mohla udělat?“ odplivl jsem si tiše, když jsem procházel ztemnělými a poloprázdnými ulicemi. Pak jsem nakopl nějaký kamínek a sledoval, jak se odráží do tmy.

Dodatek autora:: 

Moje první povídka, tak mě snad neukamenujete Wink
A také budu ráda za jakékoliv komenty Smile

Život je jízda 2 - Pohřbená minulost? 2/2

Erikovi po zádech přeběhl mráz. Otočil se kolem dokola. Něco mu říkalo, že se něco děje, ale za nic na světě nemohl přijít na to, co!

Dodatek autora:: 

Mám k tomu něco napsat? Snad ani ne, jen že je tady konečně pokračování Života, ale... jak to tak vypadá... bude to, možná trochu, shounen ai.

Bojuj proto, abys žil 7

7. Každá z cest má svůj konec

Nešťastný člověk se může osvobodit jenom zapomenutím nebo sněním.
Jean Marie Guyau

Dodatek autora:: 

Co k tomu napsat, nechci někoho osočovat, ani to nemám v povaze, ale... děkuji alespoň jedné čtenářce, která tuhle povídku jak čte, tak komentuje.
Tahle kapitolka bude na delší dobu nejspíš poslední. Nevím, čím to je, ale všimla jsem si, že tady spíše daří těm povídkám které mají v sobě vztah muž vs. muž. Vím, že některé klenoty jsou vyjímkami, ale...
To sem ale nepatří. Konečně se nám příběhy začínají spojovat a ten kdo má v postavách stále guláš, je najde na téhle adrese - http://anime-manga.cz/postavy-k-povidce-bojuj-proto-abys-zil

PS: Je to jen 11 stránek.

Hurikán 10 - 2/2

Dodatek autora:: 

Co k tomu více napsat? Snad jen - užijte si druhou část desátého dílu. Doufám, že vám to nepřijde odfláknuté. dala jsem si na tom docela dost záležet a snad tím odkryjeme kousek skládačky.
Příště se snad dostaneme k Jessovi.

Červený kód: Lucifer! 8

V neskoré piatkové popoludnie kráčali Drea, Kivi a Elizabeth po kraji asfaltovej cesty vedúcej von z areálu školy. Viedla na neďaleké parkovisko, kde čakal autobus, ktorý sa už v tomto momente pripravoval na nebezpečnú bojovú úlohu, zviesť študentov, ktorí náhle zatúžili po teple rodinného krbu – alebo už pomíňali všetku hotovosť a chceli si ju v inštitúcii rodičovská banka doplniť -, dolu z hornatej oblasti prudkými serpentínami a neporušene ich dopraviť domov. Ash, Kari, Kitty a Lola boli už na mieste, pretože si chceli obsadiť zadné sedadlá. Tri dievčatá sa s nimi išli len rozlúčiť a potom možno skočiť na skorú večeru do bufetu – jediného miesta okrem školskej jedálne, kde sa dalo zohnať jedlo -, ktorý sa nachádzal asi kilometer ďalej za parkoviskom.
„Tak, dievčatá moje, konečne víkend,“ povedala Lizzy s plnými ústami pizze, ktorá bola maskotom malého bistra. Kivi a Drea sa už zmierili s myšlienkou, že budú Elizabeth chvíľu kompenzovať detičky, ktoré jej uniesol autobus. „Čo máte v pláne?“

Dodatek autora:: 

Chudáčik Lalo Cool Straumatizovaný do konca života Laughing out loud Prvé z dvoch veľkých tajomstiev nášho nesmrteľného frajera odhalené!

Marionette - Kapitola 26.

>Helois< Ale usmířili se, že jo?
>Marionette< Nepředbíhej, ještě je docela velký kus příběhu před námi.
>Helois< Počkat, já myslela, že to nejzajímavější už máme za sebou.
>Marionette< Víš, jak jsou v zábavních parcích ty obří horské dráhy?
>Helois< Jasně, ale co to má s tím společného.
>Marionette< Tak si představ, že stále ještě vyjíždíme k začátku sešupu.

Dodatek autora:: 

Čauky mňauky, po delší pauze jsem zpátky. Poslední dva týdny jsem měla trochu fofr, protože se mi blíží výstava, navíc jsem měla uzávěrku jedné soutěže a... prostě se mi toho nějak nahromadilo, takže můj organismus vytáhl červenou kartu a jsem teď doma s chřipkou. Ale aspoň si pořádně odpočinu ♥
Co říct k téhle kapitole? Dvě nové postavy (ano, teď jich nějak přibývá), popravdě jedny z mých nejoblíbenějších. Kyong Lee Moon a Hirako Roger. Na Lee Moonovo jméno jsem asi dvě hodiny prolézala stránky o korejských kapel a autorů manhw, abych dala dohromady nějaké jméno. Vím, že thle zní jako jméno, které vymyslí každý neznalec, ale rozhodla jsem se pro něj, protože je složeninou jmen manhwaky (??) shounen-ai a jednoho žhavého zpěváka. A Roger? No, to je kapitola sama pro sebe. Dál tu máme Setkání Kamishiro a Remyho. Nic zvláštního, ale přece jen... nebojte, krev stříkat nebude. Taky zde je spoiler na aking up alone s Ichigatou a Yoshinem. Kdo nečetl, povinně si doplní.
Mimochodem, série všech povídek se bude s konečnou platností jmenovat Disturbing dreams. Měl to být jen pracovní název, ale nějak se to zvrtlo.
Viděli jste už fanart na Sparkieho od kokonoke? Myslím ten nejnovější? ZDE <- Kyaaah ♥
Nějak se to rozjíždím a to ještě nejsem u konce, buhů...
Na konec, před tím klasickým Enjoy it, bude ještě malá výtka. Já vím, že Marionette je oproti Sparklessovi dost pekelná nuda, ale musíme to společně přetrpět, abych se mohla vrhnout na další povídky (třeba Echoes se vám budou určitě líbit, chichichi...) Ale stejně mě mrzí, když mi nekomentujete, víte? <- Popůotahuju a to ne jen proto, že mám plný nos rýmy.
No, každopádně si to užijte a pěkně komentujte ♥

Hurikán 10 - 1/2

10. Nech promluvit činy ne slova

Dodatek autora:: 

Omlouvám se, že to sem dávám tak pozdě, a že je toho jen polovina (a možná ani to ne), ale nějak nemám chuť dál psát. Možná to bude na dlouhou dobu poslední kapitolka anebo mě možná opět nakopne múza, ale kdo ví?
PS:Ale blíží se moje dovolená a tak...

Syndikovat obsah