Jestli něco uměl dokonale, byla to jeho schopnost zažehnout ve mně oheň. Kdykoliv a kdekoliv. Na barvě a tvaru nezáleželo. Vždycky to byl prostě oheň.

Nemělo smysl ho sledovat do míst, ve kterých jsem se pořád neuměl orientovat.

V noci jsem vůbec nemohla spát. Byla jsem tak natěšená z toho, co má přijít, že se spánek ne a ne dostavit. Dokonce jsem zpracovala i nepříjemný detail svého skvělého úkolu, kterým mě Cooper pověřil.

Pozorovat ho z této vzdálenosti bylo až skoro vtipné, přeci jen jsem měl teď jedinečnou možnost zjistit něco o tom, co se mu skutečně honí hlavou.

Hudba ohýbala prostor kolem mě. Nebyl jsem si jistý, co je skutečné a co se mi naopak jen zdá… zdá být nefalšovaně zlatého rázu.