Narodil se jako geniální dítě. Na co sáhnul, to se mu dařilo. Měl jen jednu velkou vadu. Jeho geniálnost byla přímo-úměrná jeho lenosti.

Uvnitř malé cely Trembuchetovy věznice se právě odvyprávělo jedno z největších tajemství tohoto světa. Tobias odhalil Sebasovi všechno a jen s těžkostí vzpomínal na hrůzy, které způsobil.

Přestože se jaro měnilo v teplé léto, vítr vanoucí na střeše obrovité budovy byl chladný jako led. Bičoval Tobiase do tváře a druhou chvíli mu bušil do zad. Nebylo úniku. Avšak Tobias necouvl.

Jsme na útěku už čtyři dny. Beck se Strajp se od nás oddělili na rozcestí. Byl to Strajpin. Bála se, že by nás ve větším počtu dohnali. Jak jsme později zjistili, měla pravdu.

„Ach pane Greene! Jsem rád, že jste k nám znovu zavítal. Budeme se teď vídat častěji."

Tobias si nedůvěřivým pohledem změřil pana Trembucheta.

Svět jak jsme jej znali skončil. Kontinenty se spojily, státy a monarchie zanikly, náboženství vymizelo. Lidé však žili dál.