Na pláních zuřila bitva. Samurajové obou stran bojovali až do posledního dechu. Generál Hachiro Takenaka stál po boku svého lorda a bránil jeho pravou stranu.
„Lorde, musíte se stáhnout!“ vyzýval jej generál.
„Ne, vítězství je již na dosah!“ Hrnul se neustále dopředu.
Černovlasý generál jej následoval dál. Nad bojištěm krákaly vrány, čekající na svoji svačinku. Polední slunce žhnulo více než jiný letní den.

Seok seděl na kameni a pozoroval klidnou vodu. Na zádech cítil něčí pohled, ale neotáčel se. Ve své branži se naučil poznávat a vycítit úmysl zabíjet a teď necítil nic. Za své úniky před smrtí právě vděčil tomuto instinktu.
'Co je to? Nebo kdo je to?'

„Kdo jsi?“
„Jsem AXT-502. Umělá inteligence.“
„Jaký je dnes den?“
„25.3.2013.“
„Jaké je počasí?“
„Mírná oblačnost, k večeru lze očekávat bouřky.“
„Jaký je tvůj účel?“
„Vyhledávám… Vyhledávám… Vyhledávám… Definice nenalezena. Opakujte svůj dotaz. Definice nenalezena. Opakujte svůj… >píp<… >píp<… “

Všude byl ruch a rozjařená řeč spolužáků vypovídala o tom, že si mají všichni co vyprávět. Já seděl vzadu se znuděným ksichtem a cosi čmáral do bloku. Byli mi jedno. Všichni do jednoho. Mí dva spolusedící se odešli courat po škole a mě tu nechali čumět do blba a hlídat místa.

Poté do dveří vstoupil vysoký kluk a dle „tichého“ špitání spolužaček „ten novej a dost sexy“. Moje oči se zabodli do těch jeho a vpíjeli se do sebe. Ano, a přesně v ten okamžik jsem si to uvědomil. To, že na ty oči jen tak nezapomenu. Nezapomenu, protože je v žádném případě nebudu moct vystát.