Prosím.... je tady dlouho očekávaný závěr...
S Lugnasadh máme velice rozdílné názory na konce, protože tenhle se mi zdá - šťastný..
Posuďte sami...
Fan art: http://www.anime-manga.cz/samael-dvojsrdci ... moc Děkuji Lugnasadh :) ^^
Abych povídku v závěru zhodnotila. Zprvu se mi psala dobře, měla jsem tolik plánů, tolok možných variant, jak ji napsat i rozvinout příběh. Ovšem... nečetlo ji tolik lidí, jak bych si přála a možná i opadlo nadšení, které jsem zpočátku měla. Nevím. Gabriela jsem si zamilovala (jsem blázen do uke) a snad proto, že jsem byla (v ich formě) Sanosukem, jsem psala často ze sebe, často jak se mi to hodilo. Jejich milování považuji za nejkrásnější scénu vůbec...
Končí to takto, je to konec hořký a možná štiplavý na jazyku, ale je v něm příslib. Příslib něčeho lepšího, hezčího a snad i trvalejšího, než ubohé lidské bytí... život je podle mě na takovou lásku příliš krátký... oni si zaslouží víc, než roky... Gabriel a Sanosuke si zaslouží věčnost spolu.. a tak jsem jí dala... Miluji vás, Gabrieli a Sanosuke *jemně se usmívá a pošle jim vzdušný polibek...*

Drazí čtenáři,
vzhledem k tomu, že tohle je už můj předposlední post sem na stránky, tak bych Vám všem, chtěla moc a moc poděkovat. Vaše reakce k minulému dílu Dvojsrdcí mne skutečně zahřála u srdce. Jste skvělý a mám vás opravdu moc ráda. Vážně jste mi hodně pomohli, za dobu, co sem píšu a díky vám jsem mohla prožívat pocity slávy a radosti, kdy jste nedočkavě vyhlíželi další díl, nebo jen jednorázovku ode mě, zač jsem vám moc vděčná. Každý autor by si měl zažít to, co jste dali vy mně a jak ráda jsem pro vás psala, když jsem se dočkala tak krásné odezvy od vás. Bylo to nádherné, opravdu nádherné...
Tímto bych vás ještě chtěla požádat... komentujte texty, které čtete. Jakékoliv texty. Ať se vám líbí nebo ne. Váš názor je pro autora skutečně důležitý, váží si ho a opravdu se snaží zlepšovat. Nešetřte kritikou ani chválou. Z pisálka dělejí spisovatele jeho čtenáři... pamatujte.
Loučím se s vámi - snad na nějakou dobu - a věřte, že mi bude smutno. Bude mi smutno a budu vzpomínat, kolik jste toho pro mne udělali. Doufejte a já budu doufat také, že se zde u nějaké mé povídky zase shledáme.
Jinak sem budu chodit, budu vás číst a budu vás komentovat...
Ještě jednou moc děkuji za veškorou vaši podporu. Budu se pro vás snažit zlepšit a naučit se být skutečným spisovatelem...

P.S: Zde mne najdete... zde žiji... www.krvavimotyli.nolimit.cz

Předem bych Vás chtěla poprosit, abyste tohle dílo nekomentovali, prosím...
Nechtěla jsem ho zveřejnit, je jedno z mých prvních delších, kdy jsem začínala a ještě v tom nebylo yaoi, jen city.. a ani nevíte, jak staršně ho mám ráda. Mám k němu ohromný citový vztah, proto nechci komentáře... zůstane takové, jak já ho chci... omlouvám se.
Není podrobeno úpravám, má spoustu chyb, ale i tak.. znamená pro mě strašně moc...
Je smutné, ale i tak.. i tak přes to všechno... miluji tenhle text..

Pokud budete chtít, doporučuji k němu i hudbu: http://www.youtube.com/watch?v=zzW_PmW-LzE
Je to můj dárek Vám... dělím se s Vámi o část sebe. Přeji Vám krásné Vánoce, spoustu dárků, lásky, zdraví a štěstí... čehokoliv..
A hlavně splněná přání...
Vaše spisovatelka Dasty Ituriel Harst

Je to krátké. Ale opravdu kraťouličké. Ale jsem s tím spokojená, myšlenka se rozvinula tak jak měla a já po dlouhých týdnech bez inspirace konečně dokázala něco napsat. Někomu to může připadat divné, ale mě se to líbí, tak jak to je. Ty kurzívou napsané samostatné věty uprostřed odstavců jsou myšlenky, aby to třeba někomu nepřipadlo divné.

Pro KILIENE!
Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo to napsat, avšak jakmile se začteš, porozumíš proč...
Považuji to za jeden z mých nejsložitějších textů...
A ani to není tak Hard...je to jen takové, jaké to je...

UPOZORNĚNÍ: Pokud nemáte v úmyslu to dočíst do konce, nezačínejte..
YAOI!
Je to speciál = děj nijak nezasahuje do skutečného příběhu, takže na konci nepanikařte!
P.S. Mám v úmyslu dokončit resty (fan arty) a začínám novou fantasy kratičkou kapitolovku...
Děkuji... Dasty Ituriel Harst