SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Tragické

Ukončení novým začátkem 1:První z posledních dnů

Život se musí nějak ukončit a já ho ukončuji novým začátkem.
Jmenuji se Aseno Ayumi , bude mi 18 let a s rodiči jsme se přestěhovali do Tokya. Nastoupila jsem do školy v polovině semestru, tak mě bude jistě čekat velmi příjemné uvítání. Nikdy jsem nebyla ta, co prahne po oblíbenosti, i když bych mezi ty nějaké fifleny i zapadla. Jenže jsem ze sebe vždy dělala pravý opak, chudá, prostá děvečka. Vždy mě zajímala budoucnost a to co chci jednou dělat, i když už k tomu nemám důvod, pořád jdu tam, kam jsem chtěla směřovat.

Dodatek autora:: 

Mé předešlé povídky mají na čas pauzu, ale už tam něco rozepsaného mám, tak začnu přidávat až toho bude víc.
Jinak "Ukončení novým začátkem" bude kratší povídka. Hádám tak s pět dílků možná + jeden, dva. Začátek je takový poněkud nudnější a všechno je tam hodně narychlo, přece jen něco ukončuji Wink Přeji příjemné čtení.

Pekelný anděl - 9 - Vzpomínky

*** Casiel

Od Kasdeyova probuzení uplynulo několik dní. Na těle mu zůstalo jen pár jizev, ale i ty po čase zmizí. Podařilo se mi najít mu ještě použitelné oblečení. Nic moc, ale lepší než nahota. Svůj čas jsem se snažil věnovat hlavně práci, z hradu se zachránilo jen asi deset procent, zbytek byl zničen, nebo se rozpadal. Seděl jsem v kanceláři a jen tak tupě zíral do díry, která sloužila jako provizorní dveře. Hora papírů dávno zmizela a teď tu leželo jen několik hlášení o stavu hradu. Prsty rukou jsem měl propletené a lokty jsem se opíral o opěradla křesla. Víc než o hrad a stávající práci jsem se zaobíral minulostí.

Dodatek autora:: 

Yaaaay! Další kapitolka je tady Smile Tentokrát se můžete těšit i na pořádnou dávku stránek - 16.5!! ... To už je nějaký překrm, že? Hlavní chod totiž teprve přijde Laughing out loud

Jak název napovídá, budou se naši hrdinové vracet do dávné u nedávné minulosti Smile Dozvíte se tedy další střípky ze složité mozaiky minulosti a jejich složitých vztahů a co víc, jednu či dvě šokující novinky Laughing out loud Už se těšíte? A to ještě nevíte nic o přítomnosti a budoucnosti.

Také nám tu někdo zemře ... ... To není vtip! ... To myslím smrtelně vážně!! Některé části by měli působit "depresivně", řekněte mi, jestli se vám to tak zdálo Smile

PS. Ráda píšu dlouhé příběhy, ale nesnáším jejich dloooouhou opravu Big smile

Někdo umřít musí, však?

Byl čtvrtek, půl třetí ráno, ještě jsem nešel spát, i když celá tahle budova Vysokoškolské koleje ztichla.

Dodatek autora:: 

Povídka stará necelého půl roku...
Postavy v ní vystupujicí jsou skutečné.... již uvedené v jedné z mých povídek..
Jení to ani clasic shonen - ai..... vzdáleně..
I tak.. snad se bude líbit...

Odraz Usagiho tváře: 6

„Někoho jsem potkal.“
„Dívku?“
„Chlapce.“
„Jakého chlapce? Kde?“
„Jmenoval se Suzume. Minulý týden, hned po našem sezení. V parku.“
„Líbil se Vám?“

Dodatek autora:: 

Šestka Usagiho. KONEČNĚ!
Jak jsem se všimli, teď moc nepíšu a nechci to svádět na nedostatek času.. prostě se mi nějak nechce. Nemám chuť a vím, že kdybych se přemáhala, tak to nebude dobré dílo. Nicméně tohle sem napsala v práci.. =P (ano v práci XD)
Snad se Vám bude líbit. Kioshi se dozví velice smutnou zprávu o svém otci a Usagi konečně pocítí osamělost.
Příště se těšte na Usagiho výstavu obrazů, bude to Suzumeho velký nástup na scénu. Co na to Kioshi? - Už v příštím díle... XD.. Aloha a mír s Vámi XD

Krásna smrť.

Nastal deň, keď som sa rozhodla. Chcem zomrieť. Nebolo to len také suché vyhlásenie pubertiačky, ktorá si to povie len preto, lebo sa jej stal trapas.

Dodatek autora:: 

Nó...Mala som blbý deň. Je to kratulinké ale ja nie som na také veci ani neviem prečo som to vlastne písala. Ale nikdy by som si nemyslela že napíšem niečo depresívne. A bude to prvé čo som dám, ale budiš Laughing out loud dúfam že sa niekomu bude páčiť xD.
A Momo (Leia-san) to je pre teba. Nie len ty máš niekedy depky... Big smile
Aj Akie-chan... ale neviem či máš rada depresívne veci.

Pekelný anděl - 8 - Znovuzrození

*** Titivillus

Bitva byla v plném proudu. Se svým kopím jsem se oháněl na všechny strany a neustále pátral po mém lordovi. Plášť za mnou opisoval křivky, i když možná měl jednu či dvě zpoždění, holt jsem byl rychlejší než vlastní plášť. Nevzdával jsem se naděje, že se nakonec někde ukáže a bude hýřit vtipy, narážkami a nápady, jak uniknout papírování. Po mém boku se objevil Diablo. „Lorde Titivillusi! Vojáci mi řekli, že támhle,“ ukázal k vysokým skalám, „ucítili zvláštní energii.“

Dodatek autora:: 

Tááák po dlouhé době se zase něco ode mě objevuje (to víte, dovolená Laughing out loud ) ...

Titi, Cassi, Kasdeya i Cresil budou muset napnout všechny svaly a mozkové buňky, jestli budou chtít přežít tenhle masakr. Ke slovu se navíc přihlásí dávná krev a na povrch vyplují ztracené pravdy. Jedna záhada bude rozluštěna a na měsíční světlo se dostane jistý týpek, kterého by jste nechtěli potkat v zapadlé a temné uličce ... vlastně, vůbec ho nechcete potkat Wink A mezi Cassielem a Kasdeyou navíc vznikne nová neproniknutelná stěna.
Suma sumárum, tu bude víc vysvětlování než akce, ale i tak je to celkem nabyté Smile

Hračka bez mena

Rok 1837- mesto Edo (dnešné Tokyo)

,,Dedko, nezomieraj! Prosím, nenechávaj ma tu samého!"
,,T-to je v poriadku, Jun-chan. Si mojím vnukom a navyše s... samurajovia neplačú..."

Dodatek autora:: 

Prosím, neočakávajte happy end! Dnes som mala mizernú náladu, takže z toho vznikla táto jednorázovka.
Dúfam, že sa bude páčiť. Smile
Pekné čítanie! Wink

Pekelný anděl - 7 - ... a Zrada

*** Cassiel

„Nech toho! Přestaň! Prosím, dost!“ škemral jsem, žadonil, prosil, nic ho ale neobměkčilo. Pořád si hrál s mým tělem. Kalhoty jsem už měl dole a cítil jeho jazyk na vnitřní straně hýždí. Neustále mě utěšoval, ať se nebojím, že to bude dobré. Plakal jsem. Rukou mi přejížděl po vnější straně stehna. Druhou mě hladil po zadečku.

Dodatek autora:: 

Nejdřív se chci lidičky omluvit za pozdní update ^_^; Teď jsme se stěhovali a nějakou chvíli jsem byla i bez netu, takže se nedalo nikde rozumně psát Sad Doufám však, že vás postupující příběh a rekordní délka 18.5 stránky potěší. Další kapitola je už z části napsaná a dozvíte se tam spoustu věcí a odpovědi na některé ze svých otázek (a samozřejmě i nějaké přibudou Laughing out loud)

Warning: 18+

Udělám Tě, šílenče!

„Buď už zticha, k***a!“ Zakřičel jsem, aniž by bylo na koho. Proč mě pořád pronásledovaly? Proč už mi nedaly pokoj? Dokonce ani tady, na svatém místě.

Dodatek autora:: 

Jednorázovka na přání P.S.
Pro akutní nedostatek jmen jsem tyhle uzmula v Sekaiichu Hatsukoi.. gomene Tongue
Jen shounen - ai, ale trochu psycho....ať se líbí.. Tongue
Dasty Ituriel Harst

Odraz Usagiho tváře: 3

„Nikdy jsem ho neviděl, ale slyšet ho bylo mockrát. V noci plakal, stále křičel a vždycky mě probudil.“

Dodatek autora:: 

Zdravím čtenáře Usagiho...
tenhle díl nád dá nahlédnout do života i soukromí obou hlavních postav. Avšak spíše se zde seznámíme s blonďáčkem Kioshim. Usagi má opět svůj stav, kdy "ublížit si" je jediné vysvobození z jeho minulosti. Dokáže se s tím vypořádat?

Čtěte a komentujte. Smile
Dasty I. Harst

Syndikovat obsah