Další díl Tobiho tváře panenky. Předem se omlouvám za spoždění. Píši naráz dvě sériovky a k tomu čučím stále dokola na Junjou Romanticu a Sekaiichi Hatsukoi.. uznejte, že se to nedá stíhat. Ale slibuji, že se budu snažit. V tomhle díle opravdu začíná jít do tuhého a ještě přijdou krušné časy.
Děkuji, že to pořád čtete.
Můžu Vám slíbit, že s psaním nepřestanu a tuhle povídku dokončím, pokd teda o ni bude stále zájem.
Užijte si rozzuřeného Tobiho i návrat zrzavého vůdce..
Hezké čtení..

P.S. : Za případné chyby se velice omlouvám, mám toho teď vážně moc

Já se z toho už jednou zblázním..... vždyť já ty postavy vůbec nemůžu řídit... dělají si, co chtěji. Vážně. Tobiho mám teda jakž takž pod kontrolou, ale Deidara mne naprosto ignoruje. Ten blonďák si dělá co se mu zlíbí a vůbec nebere ohledy na to, ja jsem to měla vymyšlené. Sobec jeden.... Tsss.... tak to vidíte, dopadlo to tak, jak to dopadlo a Vám přeju, ať se to hezky čte a ať nejste moc vylekaní.. protože v tomhle díle se Dei opravdu utrhl ze řetězu a zvrhle se mi směje do tváře.....

Díl číslo sedm. No neříkala jsem, že bude stát za to? A to jsme teprve na začátku Tobi tak sladký, až se obávám o Vaše zdraví (cukrovka v tak brzkém věku?) Dei je zase neskutečně ochranitelský typ.. ovšem nemůže být u Tobiho neustále. Konečně snad mezi nimi přeskočila ona jiskra, jenže u Tobiho si nemůžeme být jisti ničeho, že? Itachi nedělá Uchihu a konečně se odfoukl, eště že tak.... příště se těšte na Hidana.. ten fanatik zase něco zvorá XD

Děkuji a komentujte!!

P.S: Díl věnovaný Nefrit Animacce, Widličce a Barushce... moc díky, že "TTP" čtete Pro Vás....