Okamžite sme vyrazili na sever. Vzduch sa začínal nepatrne ochladzovať a tmavozelené ihličie stromov vystriedala sivá farba.

--- Kasshy

Zakřičel jsem, jak mě jeden Inkubus přišpendlil k zemi. Jen tak tak jsem stačil vykouzlit štít. Na jeho tváři se objevil úšklebek z radosti nad tím, jak se nemohu bránit. Nebylo času na přemýšlení, udělal jsem riskantní pokus. Vyvolal jsem nad sebou magický kruh blesku a usmažil jsem ho. Ucítil jsem škubání v rukou, ale přes můj štít to neprošlo. Shodil jsem zčernalé tělo, rychle jsem se zvedl a snažil jsem se najít Seiyaka. Nade mnou se objevil Washi. „Jste v pořádku?“

Byla tma. Seděla jsem na studené lavičce, která stála před domem. Už jsem tu pěkně dlouho, pomyslela jsem si. Opatrně jsem se zvedla, ale ještě pořád se mi pěkně motala hlava.

Ráno Zatetsua probudil paprsek slunce, který mu svítil do obličeje. Cítil na hrudi tíhu, když pozvedl hlavu, uviděl, jak na něm spí Rai.

„No, konečne, že si tu, nemyslel som, že je ten obchod tak ďaleko,“ ozval sa muž posmešne a obrátil sa k dverám. Pri pohľade, ktorý sa mu naskytol, mu úsmev zamrzol na tvári.

Tíško čakajúc.
Dívajúc sa medzi stromy.
Striehnuc, či sa ani len lístok nepohne.
Hodnú chvíľu sa nič nedeje. A potom... Lesom sa ozýva známe popiskovanie.