Zastavil jsem se a zíral. Sice jsem poslední dobou pořád slyšel, že v lese je spousta malých zázraků. Stačí se jen rozhlédnout, ale tohle jsem tedy fakt nečekal. Na zemi ležel kluk s těmi nejdelšími vlasy bílé barvy, jaké jsem kdy viděl a v oblečení, které se spíš hodilo na slavnosti. Tedy na slavnosti indické či tak. Na hlavě měl šátek tvořený mnoha kulatými plackami ze zlata, které od temene přecházely ve střapce spletené do tenkých culíků. Celou krásu držela čelenka s malým červeným zakrouceným rohem.

V tomhle příběhu nečekejte moc fantazie, je to pouze příběh jedné rodiny uprostřed tragédie…
Příběh byl napsán podle pravdivé události (určitě si všichni pamatujete belgickou tragédii-autobus, který se vracel s dětmi z lyžáku naprosto nepochopitelně narazil do tunelu...) Tak tato povídka je o tom…
Jméno Emma a Johan Molemans jsou pravdivá. Vzkaz na pohledu je stejný jako originál.
(Vše bylo napsáno po večerních zpráv a při velice smutném filmu, na který koukali naši, tak se nedivte to celé je velice depresivní…)

Vystoupal jsem na kopec a zadýchaně se zastavil. Hory mi učarovali už kdysi dávno… Mají v sobě drsnou a přesto dechberoucí krásu.
Ostré rysy skal mírnili trsy barevných horských květin. Nebe bylo zářivě modré a vzduch je tak neuvěřitelně čistý, až to bolí. Přesto jsem jej nadechoval plnými doušky.
Zavál vítr. Sledoval jsem jeho proud díky okvětním plátkům jakési květiny. Tančil po kamení a točil se sem a tam. Unaveně jsem si otřel zpocené čelo.
Už na tyhle tůry pomalu přestávám stačit.
Nicméně mi přinášejí klid a úlevu od běžného života…
Znovu jsem se vydal na cestu. V turistice jsem nacházel úlevu od žalu již dvacet let…

Dnes je tomu již pět předlouhých let, co mne můj milovaný starší bratr opustil a nechal tak napospas nepřízni osudu a života v každodenním záchvatu hluboké nostalgie.

Ráno jsem byl rozespalý a celý den jsem prokýchal. Paní matka však znala dobrou medicínu, i když byla pěkně hořká. Starý mnich si mě znovu přišel prohlédnout. Nevšímal jsem si ho a pomáhal na poli.
V noci jsem se zase vydal za démonem. V ruce jsem držel malý balíček. Démon zase spal, nejspíše šetřil svojí energií.