Ahojky tak žiju. Snad trochu, ale po dlouhé době jsem se tu opět zjevila a dala sem další díl. Začíná to být trošku drama, ale tak jenom na pár dílů, pak čeká happy end. Doufám..
Tak zase někdy..

„Konce jsou složité, každá opice s holým zadkem dokáže naťukat začátek, ale konec je něco jiného. Snažíte se uzavřít všechny mezery, ale nikdy to nedokážete. Fanoušci budou nadávat, vždycky vám tam zůstanou díry, a protože jsou to konce, mají vést k poučení, takže je s nimi otrava…“ – TV seriál Supernatural (Lovci duchů), výrok pod který bych se i já docela občas podepsala.
Tak je to tady, konec zvonec pohádky je konec. Pro mě osobně myslím docela provokativní. Ač jsem to od začátku psala jako slash, také jsem od začátku také věděla, že to neskončí tak docela, jak by si čtenáři tohoto žánru úplně představovali. Mám tendence provokovat a mást. Tak trochu slash, tak trochu parodie na něj a tak trochu poklona tomuto žánru. I když jak vlastně tento příběh skutečně skončil? Není to spíše ve vašich rukou?
Nechávám vás na pochybách. Pro mě má konec tíživý a neklidný. Přináším víc otázek než odpovědí. Budoucnost je nejistá! Dokázali naši hrdinové překonat nakonec to, co se stalo? Jaký dál byl jejich vztah, pracovní, přátelský, nebo i to něco víc? Myslím, že to sami při tomto telefonátu nemohli vědět. Ale největší z těch otázek je: „Lhal David? Zabil skutečně Michala, i když z donucení?"

No, snad to nakonec nebylo tak zlé a doufám, že vás tato moje podivná novela alespoň trochu zaujala a děkuji, pokud jste četli od začátku, právě jste přečetli 75 stran ve wordu, což ne alespoň na mé poměry docela spisovatelský rekord. Takže skutečně opravdu děkuji.

Tak a je tu pokračování, čtenáři znalí věcí jistě ví, co asi tak může být v tomhle díle... Kdyby každá část měla svůj název, tak tahle by měla jednoznačně - ANO NEBO NE? K tomu snad už je zbytečné cokoli dodávat.
Nikdy bych nevěřila, že opravit jednu část a následně ji sem vložit, zabere tolik času. Tak ať se vám líbí...

Můj první a možná poslední pokus o napsání yuri povídky. V jednorázovkách nejsem moc dobrá. Chtějte po mně, abych napsala román na dvěstě stran, tak kývnu - jo, napíšu... napiš jednorázovku - začnu kroutit hlavou, ošívat se a strááášně dlouho mi trvá, než se do toho pustím.
tak jen doufám, že se aspoň trochu bude líbit a vy, co vám tenhle žánr nic neříká - prostě to přeskočte