tak co k tomu dodat? Máte tady zas otravného Nowaka - opravdu mám občas chuť mu zakroutit krkem a ukončit jeho působení v povídce o hodně dříve jenže co ten zmetek provádí Danielovi, to šéf bohužel neví... jeho štěstí, už by asi nežil...
něco malinko nového se dozvíte o obou našich miláčcích...
ani nevím, nějak jsem zjistila že psaní dodatků mi prostě nejde je to pro mne težší, než vymyslet samotný příběh...

Čo je to láska? Je to viac než na tvári vráska? Je to viac než bolesť keď srdce praská? Je to viac než úsmev, nacvičená maska?

Všem děkuji za přečtení mého úvodního dílu k této dramatické a zároveň romantické povídce.
Upřímně bych si přála, aby se vám můj nový kousek líbil, ovšem výsledné hodnocení mohu nechat jen na vás
Nemohla jsem odolat, protože jsem si moc přála vám čtenářům přiblížit můj příběh i s postavami, abyste se do něj mohli více vžít, dovolila jsem si tuto povídku doplnit místy obrázky patřící vždy k dané části děje.
Snad nebudete zklamaní a děj vás bude jen těšit.
Přeji příjemné čtení

ps: Další díl očekávejte během následujícího týdne.

Pokud vás tato povídka zaujala a zajímali by vás další díla ode mne, můžete nahlédnout sem:
Povídky by Selina

Omlouvám se za dlouhou proluku, ale přes zimu upadám do depresí a zimního spánku a únavy a vůbec mi to nemyslí. Takže tohle je pravděpodobně poslední povídka, co jsem ze sebe vymačkala. Tak tu moc na mě nečekejte, až zase bude hřát sluníčko a pokvetou nějaké kytky. Snad zůstanete téhle dvojce věrni.