tohle asi bude na dlouho posledni dil, jelikoz me asi ma fialova uskrti...pomooooc...jinak teda moc moc moc děkuju za komentíky u minulého dílu, jsou úžasné a já měla hroznou chuď do psaní ♥ jen tak dál, užijte si další kapitolku, kterou se posouváme zase o kus vpřed
Vaše Giru

Tuhle - povídku jsem napsala kdysi dávno (ne, že by to bylo zas tak dlouho) a byla na jednom blogu něco jako soutěžní povídka. Docela se mi líbí, jako jedna z mála, co jsem napsala. Nemůžu na ni být hrdá, ale... To je jedno.
Jediné co se mi na téhle kratičké povídce nelíbí a nesedí mi je ten konec, ale co se dá dělat. Nějak skončit to muselo.
PS: Ten konec vám možná přijde zmatený, ale prostě to tak muselo být!
Díky za to,. že si to přečtete.

Hi,
vím, že na tuhle kapitolku už čekáte velmi dlouho. Měla jsem ji rozepsanou a jak jsem na ní po dlouhé době navázala, ta jsem měla najednou pocit, že to není ono. Možná je to tím, že se trochu změnil můj styl psaní, nebo začínám vidět, jak je tenhle příběh děravý... a že je. No, zkusím ho pomalu záplatovat a děj urychlím. Mám na dost dlouho celkem jasnou představu, co se bude dít, tak to snad půjde.

Řekněte mi, jestli jste si nějaké změny všimli a jak ji vnímáte

Tak a víme, proč je Roman takové naivní štěňátko... A máme tu také hádku, to by mě zajímalo, co vlastně Davida tak rozčílilo, nebo jak hádky vůbec kluci řeší... Jdou na pivo? Nejlepší byl můj brácha. Já: "Mám stupidní otázku. Co bys dělal, kdybys se pohádal s jiným chlapem, se svým podřízeným. Citově slovně by ses ho dotkl. Jak by jsi se mu omluvil, pokud bys se vůbec omluvil." Brácha: "Hmmm, JEN citově a se svým podřízeným?"...

Nop, tak doufám, že se vám dílek alespoň trochu líbil.
Omlouvám se za gramatiku...