Slyšíte ten zvuk? To jsou hlasité protesty čtenářek, které jsem potkala na AF. Přísahám, že jsem sem chtěla 2W přidat ještě před festem, ale nějak mi to nevyšlo. Tak ho tady máte, vy supi, Den druhý. (Co se týče AF, potkala jsem tolik čupr lidí, tolik čtenářek a... kňáá, vy jste fakt zlatíčka, víte to?)
No, ale k téhle kapitole: Pamatujete si od minula, juak se jmenují všechna Hiroomiho dítka? Tady vám to ještě víc zamotám, protože vám je rozdělím do chatek. Asi bych měla nakreslit nějaký graf...
Trochu se posouváme ve vztahu mezi Hiroomim a Renem, protože Ren je... hrozný ňuník, však to uvidíte sami. Já už bych si ho na Hiroomiho místě zabalila do deky, odnesla domů. krmila ho přesnídávkou a mudlala ho od rána do večera. Ale néé, Hiroomi je paličák paličatej a navzdory tomu, že kdyby si řekl, Ren by si ho v tomhle bodě už nejraději zatáhl do nějakého opuštěného stanu a ****,**** s jeho **** a ****, načež by **** dokud by Hiroomi *****, pořád se tváří, jako že se mu Ren nelíbí.
Co se týče věcí ohledně tábora: pokouším se vás ušetřit úplně podrobným popisů, ale nějak naznačit ty hry musím, takže mějte trpělivost. Ono nějaké tu gay mudlání časem přijde. Zatím oceňte levné hlášky a ty naoko zoufalé pokusy, kterými Ren Hiroomiho balí a způsob, kterým mu při každé možné příležitosti zírá na zadek. ♥
Ještě bych chtěla zmínit, že spousta těch věcí je z mé zkušenosti, jakože úplně z mojí zkušenosti. Třeba na Renova jizva od Kanců. Tu mám. Nebo Kirin brečící na schodech. To jsem taky já. A celkový Hiroomiho poražený přístup, ten je taky ode mně.
A pak, že já jsem tyran. Vidíte, jak jsem se pro vás obětovala? A letos tam jedu znova, chjo. Navíc tam letos potřebuju kimono, takže pokud někdo víte, kde ho sehnat, dejte mi prosím vědět.
No, ale nebudu vás už zdržovat, pěkně si užijte kapitolu a komentujte o sto šest ♥
A ano, abych nezapomněla. S tou písničkou hlasící jídlo. Tu jsem si nevymyslela. Takový génius zase nejsem. Najděte si to na youtube. Jmenuje se to Ručičky a řeknu vám, jestli se někdy dostanete do situace, že to budete slýchat třikrát denně čtrnáct dní... potom bůh s vámi.

V povídce Dej mi svůj úsměv jsme se seznámili s Lenkou a jejími problémy, a to jak s rodinou, tak s láskou. A její problémy se konečně uklidnily. Alespoň na nějakou dobu. Ale co takhle se dozvědět něco o Martinovi? I když to nebude tak jednoduché, protože se to Lenka bude muset dozvědět sama. A proto je i nyní vyprávění pojato jejíma očima. Pokuste si užít tuto povídku, která pro Vás připraví nějaké překvapení. A možná i něco, co byste nečekali. I když těžko říct.
Hodně štěstí při čtení! A pro ty, co nečetli Dej mi svůj úsměv, tak se nemusíte bát a přečíst si rovnou druhou sérii!

Doufám, že vás dílek pobaví a něco hezkého mi napíšete. Básničku prosím přeběhněte letem skokem, protože basnické střevo se mi při narození obloukem vyhlo a jediný, co vím, že by se to mělo i rýmovat

a dodatečně dceřin obrázek vevrky

Zdravím...
jen, že tahle kapitola je napsaná, tak kdo má zájem a Billyho četl...
příjemné čtení