Zdravím, mí milovaní. Marionette no. 35 je tady.
Předem upozorňuji, že angstu (kdo neví, co to znamená, doplňte si znalost terminologie) je tam nepoměrně méně než v minulé kapitole. Tohle spíš o tom, jak se z toho Remyuu vyhrabává. Máme tady scény od Aloners (samozřejmě dostanete časem ilustraci Remyuova kostýmu... nejsem si totiž jistá, jestli si všichni umíte dost dobře představit, jak vypadá drezúrní frak) a návrat Remyho mámy. Remy totiž potřebuje někoho do bytu, aby mu nebylo smutno. Tak se mu vrátila mamča. Holt je potřeba trocha rodiny. Navíc už dlouho nebyla doma.
Pak tu máme scénu s Madaramem a Hibarim. Mám pocit, že od té doby, co je Remyuu gay, nějak jim to kamarádství líp finguje. Nezdá se vám? Hibari je v klídku a Madarame se alespoň nebojí, že si z něj bude dělat legraci kvůli Tetsuhirovi.
Mám tu další ilustraci pro celé Disturbing Dreams. Hlavní čtyři páry jak z Marionette, tak ze Sparklesse, Two Weeks a Echoes. Měla jsem to rozdělané hrozně dlouho a konečně jsem se na to vrhla a dodělala to. Ta finální verze se mi docela zamlouvá. U Shimejiho se mi navíc strašně líbí barvy. Nevím proč, ale každopádně jukněte ZDE .
Užijte si kapitolku a napište nějaký ten komentář ♥

Ahojky, tak se zase strašně omlouvám, ležela jsem týden s teplotou a doost vytrvalou chřipkou, které se opravdu nešlo zbavit. Ne že bych byla líná psát, to ne-e, jen...jsme tak nějak zapomněla, že mám něco rozepsané Dnešní kapitolka je trochu kratší než ostatní, jednak kvůli tomu, že jsem ji psala dnes, konkrétně teď a jednak kvůli tomu, že sem si strašně inteligentně udělala gelové nehty a už sem nedomyslela maličkosti jako psaní na notebooku, kde to sakra klouže nebo nandavání kontaktních čoček Každopádně..ač to nemám ve zvyku, ráda bych tuhle kapitoku věnovala uživatelce Shima - moc díky za dokopání k psaní

Tak vyhlášení semifinalistů FantastickáPovídka.cz proběhlo a mě se tam dostala jen jedna povídka ze tří ... I tak jsem moc ráda

Tahle žánrové spadá do post-apokalyptické sci-fi s mojí osobitou dávkou černého humoru

Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsala. Myslela jsem, že o prázdninách chytím múzu, ale ta si někam zaletěla do teplých krajů.Snad nadcházející starosti jménem škola přinesou své ovoce a nabudí ji. Vlastně když si tak vzpomínám jsem začala se psaním této povídky pro nadšení asijské kultury a nechuti vůči angličtině, která mi jde jako psovi pastva, přiznávám, že i další skryté motivy jsou z mého života možná si jich všimnete ono nikdo není dokonalí a jak říkám, zlost by se měla vybít na správném místě. Doufám, že se vám pokračování bude líbit a snad si to někdo přečte.