Jedna kapitolka, ve které necháme Alexe a Páju trochu oddechnout a dáme víc prostoru Lence a Metovi... Tak příjemné čtení.

Ou jééé... zase se nám to asi zamotává. Pokouším se dávat to vše dohromady, ale... Tímto bych chtěla říct: Prosím přečtěte si předchozí kapitolky a řekněte, má smysl v tom vůbec pokračovat?

Zase se setkáváme se Saškou a Denisem. DO děje podstatnou měrou začíná zasahovat jeden z otců a možná se nám začíná osvětlovat proč je vlastně mladý Denis tak zkažený, ale to podstatné ještě nevíte. Možná pokud dokážete číst mezi řádky byste se mohli něco dovtípit, ale nechávám to na vás.
Díky za zájem a užijte si čtení.
PS: Doufám, že vás to bude bavit.

Začíná mi být trapné psát ke každé kapitole: Tahle je moje oblíbená, ale pokud mám být upřímná, u téhle povídky to tak vážně je. Je víc epizodní než Sparkless a Marionette a proto se tam moje oblíbené scény prostě nakupily. Naprala jsem tam všechno, co jsem měla v záloze (tak uvidíme, jak budu dopisovat Two Weeks, Echoes a Storytellera).
Ale ohledně téhle kapitoly: Pejsci! Možná jste si všimli, že mám v povídkách dost zvířat, tady jsem se ale překonala.
Dále tu máme odhalení minulosti jedné z postav a možná i takovou malou nápovědu, s kým nakonec skončí nejmladší Homurová. Ohledně Kyoučina partnera jsem dlouho váhala (dost dlouho měla skončit s Rogerem), ale když člověk píše, tyhle věci se prostě nějak vyvrbí.
Nějak dnes nevím, co sem psát, takže vám popřeji jen pěkné počtení a hezky komentujte <3