Tahle sériová povídka vznikla díky Topince, která mě takovýmhle způsobem rozptilovala v nemoci. Upozorňuji, že ani jedna nevíme, jakým směrem se bude příběh ubírat, nemluvíme o něm, jen improvizujeme a rychle odpovídáme na to, co nám ta druhá předhodí. Pozice uke x seme, co si kdo v dané situaci myslí a jak to prožívá. Tak snad vás to zaujme.

Jsou dva a každý má své myšlenkové pochody. Jeden nikdy neví, co právě udělá ten druhý. O to, je tahle povídka zajímavější. Trochu divoce jsme začaly, ale o to zajímavější bude pokračování. Dandy jako uke – no co mám povídat. Nikdy mě nepřestane překvapovat a často mě dostane do úzkých, když nevím co dál… a tohle je teprve začátek. To pravé tornádo teprve přijde. Moc dobře se mi s ní tvoří tahle věc a jako ukeho ji děsně miluji. Čtěte a bavte se.

Děkuji Topince, že mi umožnila prožít několik napínavých a eroticky naladěných dní, začínající smskama, mailama a končící na chatu. Předvádí úžasnou pozici semeho, je nepředvídatelná a dostala mě tolikrát do slepé uličky, že mi nezbývalo nic jiného než ze sebe udělat úplného idiota a vtipem ji odrovnat. Takže za neschopnou postavu ukeho se velice omlouvám, ale opravdu bylo pro mě moc těžké Topince sekundovat. Doufám, že se bude příběh líbit.

tak... *s velkým výdechem vkládá poslední kapitolu první části*
prej z toho na někoho padá depka... jestli je to tak, pak je to známka toho, že je to snad dobře napsáno...
až rozdýcháte tohle, tak si potom napište o další část... kdy bude? nevím...budu se snažit ji přidat podle toho, jak se budete snažit i vy mě potěšit nějakým tím komentem...
*je drzá, co? takhle si říct o komentář*
ale na druhou stranu každé slovíčko od čtenářů tohohle díla opravdu potěší...

David s Romanem byli v kině...
První polibek, na který si naše štěně pamatuje...
Zdají se mu podezřele zvláštní sny...
... A mezitím vrah někde ve stínu čeká na svoji příležitost...

Tak a je tu konečně další díl, snad vás to čekání moc neotrávilo. Nop, bohužel příště to nebude o nic rychleji, mám práce a starostí nad hlavu , tak alespoň, že tenhle dílek je dost dlouhý...

Zařekla sem se, že už nikdy nevložím nic co nemám dopsaný...no a vidíte. Stejně to sem vkládám a nemám to dopsaný. Kupodivu je to ale poprvé, co mám příběh vymyšlenej až do konce, takže je tu značně vysoké procento úspěšnosti toho, že to taky až do konce napíšu... =) Ale po dlouholeté zkušenosti taky vím, že JÁ nemám nikdy nic slibovat – takže nic neslibuju!!!
Jinak – je to psaný hovorově, takže sem místo jsem tam je opravdu schválně…
No a jinak doufám, že si to aspoň krapet užijete a napíšete nějakej ten postřeh. Ráda do příběhu ještě něco zakomponuju…=)