tak co k tomu dodat? Máte tady zas otravného Nowaka - opravdu mám občas chuť mu zakroutit krkem a ukončit jeho působení v povídce o hodně dříve jenže co ten zmetek provádí Danielovi, to šéf bohužel neví... jeho štěstí, už by asi nežil...
něco malinko nového se dozvíte o obou našich miláčcích...
ani nevím, nějak jsem zjistila že psaní dodatků mi prostě nejde je to pro mne težší, než vymyslet samotný příběh...

Po dost dlouhé době přidávám další díl. Trošku jsem změnila styl psaní, tak snad se bude líbit. Navíc je dost krátký. Taková výplň před spádem. Pěkné čtení.

Omlouvám se za dlouhou proluku, ale přes zimu upadám do depresí a zimního spánku a únavy a vůbec mi to nemyslí. Takže tohle je pravděpodobně poslední povídka, co jsem ze sebe vymačkala. Tak tu moc na mě nečekejte, až zase bude hřát sluníčko a pokvetou nějaké kytky. Snad zůstanete téhle dvojce věrni.

A jedeme dál. Tahle část je trošku jiná, než jak jste byli doposud zvyklí. Ale věřím, že se vám bude líbit.
Co bych k tomu tak ještě... fakt nevím, tak čtěte a komentujte...

Kdybych mohl, rozepnul bych mu všechny knoflíčky u černé košile a položil mu ucho na hrudník, zda jeho srdce bije, třeba pro mě.
Kdybych mohl, vzal bych jeho ruce a nechal je spočinout na mém odhaleném hrudníku, aby i on cítil, jak je mé srdce z jeho blízkosti splašené.
Kdybych mohl, sklonil bych se do jeho klína a vzal jeho chloubu do úst a ukázal mu, jak je můj jazyk dychtivý.
Kdybych mohl, vlhčil bych jeho prsty, aby mě mohl polaskat na místě, které se svírá touhou po něm. Kdybych mohl, vzal bych si jeho roztouženého miláčka, mokrého od mých úst a uvěznil ho v sobě. Kdybych mohl, pomalými pohyby bych ho doháněl k šílenství.
Kdybych mohl, díval bych se na něj z té výšky, pozoroval jeho obličej, jak se křiví vzrušením s přicházejícím orgasmem.
Kdybych mohl, skropil bych jeho nádherné břicho svým spermatem a pak mu ho vetřel do kůže.
Nic takového mi nikdy nedovolí. A já to nikdy po něm nebudu chtít. Protože ho miluji takového, jaký je. Protože je to můj šéf.